2 VSOL 1048/2014-A-12
KSBR 33 INS 20537/2014 2 VSOL 1048/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Rajnochovice 135, PSČ 768 71, identifikační číslo 72320087, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 20537/2014-A-7 ze dne 25.8.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 29.7.2014 soud vyzval věřitele dlužnice Okresní správu sociálního zabezpečení Kroměříž, aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby jeho nezajištěná pohledávka, která vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice, byla řešena v rámci oddlužení. Věřitel přípisem ze dne 15.8.2014 vyslovil nesouhlas s tím, aby jeho pohledávka byla řešena v režimu oddlužení. Tento závazek tak brání řešení úpadku dlužnice oddlužením, a proto návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a na majetek dlužnice bude prohlášen konkurs. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní toliko movité věci v celkové odhadované hodnotě 4.650 Kč. Soud proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), přičemž přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč je pro ni nepřekonatelnou překážkou pro řešení jejího zadlužení, neboť finančními prostředky v takové výši nedisponuje. Připustila, že má závazky z podnikání, avšak s ohledem na její příjmy a majetkové poměry by se v jejím případě jednalo o nepatrný konkurs a po jeho skončení by mohla tedy znovu podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Zálohu není schopna uhradit, a proto se odvolává.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 28.7.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), ve kterém uvedla, že v současné době má celkem 11 věřitelů a závazky ve výši 455.938 Kč, z toho 3 závazky jsou vymáhány exekučně, ostatní hradí, ale v nepravidelných splátkách, téměř všechny její závazky jsou po splatnosti. V návrhu dlužnice specifikovala své závazky co do označení věřitele, právního důvodu, výše a poslední úhrady závazků (závazky č. 1 až č. 3, č. 5 až č. 8 a č. 11), případně splatnosti závazku v letech 2005, 2010 a 2011 (závazky č. 4, č. 9 a č. 10). K návrhu dlužnice doložila seznam závazků, ve kterém označila závazky shodně jako v návrhu, všechny jako nezajištěné, uvedla, že žádný z věřitelů není její osobou blízkou a žádný závazek nepopírá. Dále připojila seznam majetku a seznam zaměstnanců, v seznamu majetku označila toliko movité věci v celkové odhadované hodnotě ve výši 4.650 Kč. K návrhu dlužnice doložila listiny osvědčující její úpadek, mimo jiné vyrozumění Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30.1.2008, ve kterém byla dlužnice jako podnikatelka (podnikající pod IČ: 72320087) vyrozuměna o zahájení správního řízení ve sporu o plnění povinnosti k peněžitému plnění za poskytnutou službu, u registrované telefonní stanice č. 573391032 za období od 1.12.2003 do 21.10.2005 v celkové výši 11.342 Kč s příslušenstvím, a výzvu společnosti Ranger Czech Republic, a.s. ze dne 22.11.2011 k úhradě tohoto dluhu. Na výzvu soudu v usnesení č. j. KSBR 33 INS 20537/2014-A-5 ze dne 29.7.2014 věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž podáním ze dne 12.8.2014 sdělila, že vyjadřuje nesouhlas s povolením režimu oddlužení pro pohledávku vzniklou z podnikatelské činnosti dlužnice a trvá na plném uspokojení této pohledávky.

Z výše uvedeného vyplývá, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání nejméně vůči dvěma věřitelům, z toho jeden věřitel vyslovil nesouhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením a druhý věřitel se ke způsobu řešení úpadku dlužnice nevyjádřil, přičemž dlužnice souhlas tohoto věřitele s řešením jejího úpadku oddlužením ani netvrdí. Lze proto uzavřít, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má závazky z podnikání, které brání způsobu řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 2 písm. b/ IZ), a proto její návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ). Jediným možným řešením úpadku dlužnice je tak konkurs (§ 396 IZ). Dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti ani na účtu), vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž je nutno přihlédnout i k potřebě hradit další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu