2 VSOL 1047/2016-A-22
KSOL 16 INS 30413/2015 2 VSOL 1047/2016-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Ing. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brodku u Přerova, Na Olešnici 9, PSČ 751 03, identifikační číslo 14617102, o záloze na náklady insolvenčního řízení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 13. 7. 2016, č. j. KSOL 16 INS 30413/2015- A-15,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení. V důvodech svého usnesení uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, ve kterém však nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Tyto bylo však možné dovodit z doloženého seznamu závazků. Dlužník dále doložil seznam majetku, listiny prokazující úpadek a po výzvě soudu i seznam zaměstnanců, čímž se stal takový insolvenční návrh bezvadný. Dlužník má nezajištěné závazky vzniklé v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, a to vůči věřiteli Finanční úřad pro Olomoucký kraj, KMA total s. r. o. a Swiss Life Select Česká republika s. r. o. K tomuto dlužník tvrdil, že požádal věřitele o souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením, netvrdil však žádné relevantní skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl uzavřít, že nezajištěné podnikatelské závazky dlužníka nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Proto dospěl insolvenční soud k závěru, že jediným způsobem isir.justi ce.cz

řešení úpadku dlužníka je konkurs, neboť dlužník je podle § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), osobou neoprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši. Dle § 108 odst. 1 IZ uložil dlužníkovi uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, ze kterých by mohly být kryty prvotní náklady spojené s vedením insolvenčního řízení, a insolvenční správce potřebuje pokrýt náklady spojené se zjišťováním majetku dlužníka, jeho správou a udržováním již od okamžiku jeho ustanovení do funkce.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že závazky plynoucí z předchozí podnikatelské činnosti uvedl v insolvenčním návrhu, v němž také navrhl jejich řešení. V insolvenčním návrhu dlužník počítal i s náklady spojenými se zajišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na odměnu insolvenčního správce, a to z jeho pravidelného příjmu ze závislé činnosti. Dále uvedl, že závazek vůči státu (nedoplatek na DPH a penále) byl doměřen dodatečně po ukončení obchodních aktivit dlužníka, a to jako náprava původního závěru daňové kontroly-opravný daňový výměr, z něhož plyne daňový nedoplatek. Závazky vůči KMA total s. r. o. a Swiss Life Select Česká republika s. r. o. byly uplatněny až na základě oznámení řešení úpadku oddlužením. Navrhl napadené usnesení zrušit v celém rozsahu.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu včetně povinných příloh je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky vůči 12 věřitelům, které jsou po splatnosti déle než 30 dnů a které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2, písm. b) IZ).

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků dlužník uvedl, že má závazky, které pochází z jeho podnikatelské činnosti, a to vůči Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj, KMA total s. r. o. a Swiss Life Select Česká republika s. r. o., což potvrdil rovněž ve svém odvolání ze dne 3.8.2016. Tyto věřitele dlužník požádal o souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením (což doložil), avšak příslušné souhlasy insolvenčnímu soudu (ani odvolacímu soudu) nepředložil.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník v průběhu řízení netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazky z podnikání vůči jeho věřitelům nebrání řešení úpadku oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ spolu s uvedením konkrétního důvodu. Jak správně uvedl insolvenční soud, insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením. To předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral. V dané věci dlužník sice písemně požádal dotčené věřitele o souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením, ale existenci těchto souhlasů ani netvrdil. Výslovný souhlas věřitelů dlužníka s řešením jeho úpadku oddlužením neplyne ani z obsahu insolvenčního spisu. Proto na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Znění § 389 odst. 1, písm. b) IZ je přitom jasné a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak, než jako nemá žádný dluh z podnikání .

K tvrzení dlužníka, že v insolvenčním návrhu bylo počítáno i s náklady spojenými se zajišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na odměny insolvenčního správce, a to z jeho pravidelného příjmu ze závislé činnosti, nutno poznamenat, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce řádně vykonávat svou funkci. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší části krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Těmito náklady insolvenčního řízení jsou hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Potřeba složení zálohy pramení v dané věci z nutnosti překlenout počáteční fázi řízení, kdy insolvenční správce nemá z čeho hradit vznikající náklady. Ani případný pravidelný příjem ze závislé činnosti dlužníka není tedy dostačující k tomu, aby na základě takto průběžně poskytovaných finančních prostředků mohl insolvenční správce ihned po ustanovení do funkce řádně vykonávat svou funkci.

Za popsané situace postupoval insolvenční soud zcela správně, pokud přistoupil k vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť jen tak bude zajištěno, aby v případě rozhodnutí o úpadku mohl ustanovený insolvenční správce řádně plnit své povinnosti. Tento postup je i v souladu se zásadami insolvenčního řízení, kdy smyslem insolvenčního řízení není jeho zbytečné prodlužování, a to ani za situace, aby se postupně našetřilo na odměnu insolvenčního správce a náhradu hotových výdajů a nemusel je následně za dlužníka hradit stát.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční soud zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs, když návrh dlužníka na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Ze seznamu majetku dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a jeho majetek představuje postel a šatní skříň, psací stůl v pořizovací ceně 2.500,-Kč, DVD Panasonic v pořizovací ceně 1.000,-Kč, televizor v pořizovací ceně 500,-Kč, mobilní telefon v pořizovací ceně 1.000, Kč. Dále má dlužník důchodové připojištění u České Spořitelny a. s. a nemovitosti (pozemek parc. č. 1657-trvalý travní porost na LV č. 674, k. ú. Brodek u Přerova, obec Brodek u Přerova, Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště

Přerov, dále pozemek parcela č. 87/7-ornou půdu na LV č. 371, k. ú. Císařov, obec Císařov, Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov a pozemek parcela 574/17-ostatní plocha na LV č. 653, k. ú. Citov, obec Citov, Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov). V dané fázi řízení však nelze s jistotou odhadnout hodnotu předmětných nemovitostí. Dále nelze pominout, že se jedná o nemovitosti dlužníka, které slouží k zajištění závazků dlužníka. Proto by byl výtěžek jejich zpeněžení použit nejprve na úhradu nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a na úhradu zajištěných závazků a teprve poté případně na úhradu dalších nákladů řízení. Přitom není zřejmé, zda by na jejich úhradu něco zbylo. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu