2 VSOL 1046/2013-A-12
KSBR 47 INS 27271/2013 2 VSOL 1046/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem U Cihelny 648, 691 23 Pohořelice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.10.2013, č. j. KSBR 47 INS 27271/2013-A-5, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 1.10.2013 insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu, seznamu závazků a doložených listin plyne, že z celkového počtu 14 věřitelů má dlužník závazky vyplývající z podnikání vůči 12 věřitelům. Dlužník tak nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť 95 % jeho závazků (částka 1.154.301,75 Kč) pochází z dlužníkova podnikání. Jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs. Uvedení věřitele ani nebyli srozuměni s tím, že by jejich pohledávky byly podrobeny režimu oddlužení. Výši zálohy určil soud v maximální částce 50.000 Kč, neboť ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky a u jeho movitého i nemovitého majetku nelze předjímat, kdy, za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že označené závazky popírá, jak již uvedl ve svém návrhu na povolení oddlužení. Proto bude dlužná částka výrazně nižší a svým závazkům je schopen dostát. Pokud bude v insolvenčním řízení dlužná částka popřena, celkový součet závazků bude nižší. Dále uvedl, že zaplatil řádně akontaci za automobily, auta odevzdal, když byl ve finančních problémech a byla prodána za ceny, se kterými dlužník nesouhlasil. Jelikož auta již nebyla v jeho vlastnictví, se závazkem nesouhlasí a v plné výši jej popírá. Závěrem vyjádřil nesouhlas s výší zálohy na náklady insolvenčního řízení. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (1.10.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon (dále jen IZ ) ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle ust. § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Rovněž občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., bodu 2 tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům. Podle ust. § 389 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odstavce 2, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Podle ust. § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

V posuzované věci jde o méně častý případ, kdy dlužník žádá o rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře a současně tvrdí existenci většího množství svých podnikatelských závazků. Dlužník celkem uvádí závazky ve výši 1.378.002,07 Kč a 750 EUR. Soud prvního stupně vycházel ze součtu závazků uvedeného dlužníkem, proto dospěl k poměru závazků z podnikání v plných 95 %. Některé údaje v seznamu závazků ale neodpovídají listinným přílohám. Dle nich například závazek v částce 750 není v eurech, ale ve švýcarských francích a jde o pokutu za nedodržení povinných přestávek pro řidiče nákladních aut. Dle kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou ke dni splatnosti (únor 2012) závazek činí 15.750 Kč (při kursu švýcarského franku cca 21 Kč). Celkové závazky dlužníka podle seznamu jeho závazků tedy činí 1.414.294,07 Kč. Z toho dlužníkem označené závazky jako závazky z podnikání jsou ve výši 1.190.447,25 Kč a nepodnikatelské závazky ve výši 223.846,82 Kč. Podnikatelské závazky tak dle tvrzení dlužníka činí 84,12 % všech jeho závazků.

Dále je nutno uvést, že z dlužníkem doložených listin vyplývá, že alespoň část tvrzení dlužníka o podnikatelském charakteru jeho závazků je v rozporu se skutečností a dlužník má méně závazků z podnikání než tvrdí (pokud má vůbec nějaké). Tak například pokuta uložená dlužníku ve Švýcarsku je sankcí vzniklou při výkonu zaměstnání (řidič), závazek vůči Jihomoravské plynárenské, a.s. ve výši 2.936,50 Kč je dle rozsudku dluhem za odběr plynu pro potřeby domácnosti dlužníka, závazek vůči Městskému soudu v Brně ve výši 10.000 Kč je pořádkovou pokutou z roku 2011, závazek vůči SMART Capital, a.s. ve výši 30.000 Kč je podle smlouvy zjevně závazek nepodnikatelský. Všechny tyto vyjmenované závazky však dlužník ve svém seznamu závazků označil za závazky podnikatelské. Nelze také pominout, že dlužník ve svém návrhu uvedl, že k úhradě dluhů z minulosti čerpal drobné spotřebitelské úvěry. Pokud by tedy dlužník uhradil podnikatelské závazky prostřednictvím nepodnikatelských závazků, znamenalo by to, že již nemá závazky z podnikání. Jinou otázkou by samozřejmě byla existence nepoctivého záměru dlužníka v souvislosti se zbavením se podnikatelských dluhů jinými dluhy.

Za zcela zásadní však považuje odvolací soud skutečnost, že z žádných dostupných informací nevyplývá, že by dlužník byl podnikatelem. Není jej totiž možno dohledat v živnostenském rejstříku (www.rzp.cz), ani registru ekonomických subjektů (www.info.mfcr.cz/ares), a to ani jako subjekt se zaniklou činností. Přestože v bodě 06 insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná v autobazaru, není zřejmé, na základě jakého oprávnění dlužník podnikal (ledaže by snad šlo o neoprávněné podnikání, tj. bez živnostenského oprávnění).

Na základě výše uvedených zjištění a úvah odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením na základě skutečností, které nevyplývají z obsahu spisu. Pokud tedy dospěl k závěru, že úpadek dlužníka nebude možno řešit povolením oddlužení, ale prohlášením konkursu na jeho majetek, je tento závěr přinejmenším předčasný. Neměl tedy ani splněny podmínky k tomu, aby se zabýval úvahami o nutnosti uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Z těchto důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně nesprávné. Proto je odvolací soud zrušil podle ust. § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm si soud prvního stupně nejprve náležitě vyjasní, jaké jsou ve skutečnosti podnikatelské závazky dlužníka. Pokusí se tedy odstranit rozpor mezi tvrzeními, která dlužník uvedl v insolvenčním návrhu, a údaji v seznamu závazků. Při svém rozhodování neopomene, že zákonem č. 294/2013 Sb. byl insolvenční zákon v ust. § 389 zásadním způsobem změněn, a že provedená novelizace platí i pro insolvenční řízení zahájená v době do 31.12.2013 (viz přechodná ustanovení zákona č. 294/2013 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu