2 VSOL 1041/2017-B-18
KSOL 16 INS 4107/2017 2 VSOL 1041/2017-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Havelkova 105/5, 779 00, Olomouc, o návrhu dlužníka na stanovení nižších, než zákonem určených splátek v oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2017, č. j. KSOL 16 INS 4107/2017- B-10

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2017, č. j. KSOL 16 INS 4107/2017-B-10 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh dlužníka na stanovení nižších, než zákonem určených splátek v oddlužení, neboť dlužník v návrhu na povolení oddlužení nepožádal o stanovení nižších splátek a z dikce uvedeného ustanovení § 398 odst. 4 IZ ve znění jak před novelou určenou od 1. 7. 2017, tak i po ní, není dlužník oprávněn požádat o stanovení nižších splátek později, nežli v návrhu na povolení oddlužení respektive nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 IZ (v odůvodněných případech), přičemž toto jednání probíhá ještě před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (týká se to řízení zahájených od 1. 7. 2017). Jestliže dlužník podává návrh na stanovení nižších splátek později, soud mu nemůže vyhovět proto, že dlužník tak činí pozdě. Dlužníkův návrh je též věcně nedůvodný, neboť dlužník tvrdí, že od měsíce srpna bude nucen platit nájemné 21 000 Kč měsíčně jen s pomocí matky, protože se od něj odstěhoval jak dospělý syn, který se osamostatnil, tak i dlužníkova sestra s rodinou, isir.justi ce.cz která si našla jiné bydlení. Tato nově vzniklá situace nemůže vyústit ve snižování dlužníkových splátek s tím, že dlužníkovi věřitelé obdrží na úhradu svých pohledávek od dlužníka méně, ale naopak má vyústit v situaci, že dlužník začne činit opatření k zachovávání svých příjmů (§ 398 odst. 4 věta předposlední IZ). Při rozhodování o stanovení nižších splátek totiž musí být splněny všechny podmínky uvedené v § 398 odst. 4 IZ, zejména hodnota plnění, kterou při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší, než 50% jejich pohledávek, soud též přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachovávání a zvýšení svých příjmů a ke snížení dlužníkových závazků a k doporučení věřitelů. Byť dlužník splňuje podmínku, že hodnota plnění, kterou při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude vyšší než 50% jejich pohledávek, nesplnil jednu ze základních podmínek pro stanovení nižších, než zákonem určených splátek v tom, že nečinil žádná opatření k zachovávání a zvýšení svých příjmů, soud upustil od dalšího zbytečného zjišťování stanovisek věřitelů k tomuto dlužníkovu návrhu.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, v němž namítal, že žádal o snížení měsíčních splátek dle ustanovení § 407 odst. 3 IZ z důvodu změny svých osobních a majetkových poměrů. Změna spočívala v tom, že dospělý syn se osamostatnil a odstěhoval, sestra se svou rodinou si také našla jiné bydlení. V domě ul. Havelkova č.p. 105/5, Olomouc nyní i po změně poměrů žijí dvě rodiny, společně platí za celý rodinný dům nájem ve výši 21.000 Kč. Dlužník se za svůj byt podílí na společné platbě za nájem částkou ve výši 10.500 Kč. Domnívá se, že tato částka je přiměřená místu i velikosti bytu. O změně nevěděl předem a nastala bez jeho přičinění. Žádal proto soud, aby zrušil zamítavé usnesení a vydal nové usnesení, ve kterém snížení měsíčních splátek dle ustanovení § 407 odst. 3 IZ z důvodu změny osobních a majetkových poměrů povoluje.

S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27.2.2017, návrh na stanovení nižších, než zákonem určených splátek v oddlužení dlužník podal dne 22. 8. 2017, odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 7. září 2017, proto v odvolacím řízení odvolací soud aplikoval ustanovení IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z obsahu insolvenčního spisu zejména vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 27.2.2017, dlužník v insolvenčním návrhu, který spojil s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, návrh na stanovení nižších, než zákonem určených splátek v oddlužení, nepodal, návrh na stanovení nižších splátek dlužník podal až dne 22. 8. 2017 pro tvrzenou změnu poměrů. Usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. KSOL 16 INS 4107/2017-A-6 insolvenční soud zejména zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčního správce, povolil řešení úpadku oddlužením, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů.

Podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je vydáváno s klauzulí změny poměrů (rebus sic stantibus), neboť v průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužníka oproti těm, které tu byly v době schválení tohoto způsobu oddlužení. Jestliže by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (§ 407 odst. 3 IZ). Pro posouzení výše stanovených splátek jsou podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ podstatné tyto skutečnosti: -dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění -důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku -celková výše dlužníkových závazků -dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů -opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků. -doporučení věřitelů.

Podstatnou změnu poměrů v oddlužení k rozhodnutí podle § 407 odst. 3 IZ musí tvrdit a prokázat dlužník. Pokud tak dlužník přes výzvu soudu neučiní (a ani soudu není z jeho činnosti změna poměrů dlužníka známa), nastávají účinky pozdě podaného návrhu podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, tedy že k takovému návrhu soud nepřihlíží. Pokud je podstatná změna poměrů dlužníka zjištěna, tak soud možnost snížení splátek (dokonce i bez návrhu) posuzuje. Přitom postupuje obdobně podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, tedy návrhu vyhoví pouze při splnění podmínek uvedených v citovaném ustanovení; přitom skutečnost, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude i při snížení splátek stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, není sama o sobě důvodem k tomu, aby v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud stanovil dlužníku jinou výši měsíčních splátek než dle ustanovení § 398 odst. 3, věta první IZ. Stanovit jinou výši měsíčních splátek na základě žádosti dlužníka uvedené v insolvenčním návrhu může insolvenční soud pouze po vyhodnocení všech hledisek uvedených v ustanovení § 398 odst. 4 IZ.

Insolvenční soud správně hodnotil předpoklady pro snížení výše měsíčních splátek, přičemž se soustředil na tvrzení dlužníka v návrhu. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že uváděné argumenty, jimiž jsou zvýšené náklady na bydlení po odstěhování spolubydlících, nemůže být důvodem pro žádané snížení. Skutečnost, že se dlužníkovi zvýšil výdaj na bydlení tím, že od dlužníka se ze společného bydlení odstěhoval dospělý syn i dlužníkova sestra s rodinou, nesmí mít za následek pasivitu dlužníka a snižování dlužníkových splátek, aby dlužníkovi věřitelé obdrželi na úhradu svých pohledávek od dlužníka méně, než se jevilo při rozhodnutí o oddlužení. Povinností dlužníka v oddlužení totiž je plnit podmínky schváleného oddlužení po dobu 5 let, tedy zachovat si dostatečný příjem na to, aby mohl prostřednictvím insolvenčního správce splatit měsíčními splátkami pohledávky nezajištěných věřitelů v maximální míře. Pokud se zvýšily náklady dlužníka na bydlení tím, že se snížil počet osob podílejících se na nájmu, nešlo jistě o nenadálý stav, přičemž povinnost dlužníka bylo vyvinout maximální úsilí příjmy pro oddlužení zachovat a minimalizovat náklady na bydlení. Nelze přisvědčit dlužníkovi, že podstatné je, že nájem odpovídá kvalitě a lokalitě bydlení; dlužník musí činit opatření, aby náklady na bydlení vynakládal v co nejnižším rozsahu. To dlužník nečiní, nevyvinul žádnou aktivitu své bydlení řešit k minimalizaci nákladů, proto zvýšený výdaj na bydlení důvodem pro snížení stanovených měsíčních splátek být nemůže (§ 398 odst. 4 věta třetí IZ).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu