2 VSOL 1041/2015-A-12
KSOL 10 INS 16331/2015 2 VSOL 1041/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Šumperku, Jugoslávská 2738/9, PSČ 787 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25.8.2015, č. j. KSOL 10 INS 16331/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužníku n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení doručený soudu dne 23.6.2015 obsahuje nedostatečné údaje pro posouzení řešení úpadku dlužníka oddlužením. Dlužník nereagoval na výzvu soudu ze dne 20.7.2015 a nedoložil požadované listiny a skutečnosti. Zejména nedoložil doklady o svém příjmu, proto nemohl soud posoudit platební schopnost dlužníka do budoucna a uzavřít, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nejméně 30 % jejich pohledávek. Dlužník také nedoložil originál výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ne starší než tři měsíce, proto soud nemohl posoudit, zda dlužník podáním svého návrhu nesleduje nepoctivý záměr. V současné době není možné řešit úpadek dlužníka oddlužením a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku je konkurs. S ohledem na nedostatek informací o příjmech a majetku dlužníka existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Dále insolvenční soud vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že pracuje jako řidič v zahraničí, kde pobývá většinou tři až čtyři týdny. Proto nebyl schopen si vyzvednout doručenou poštu. Po svém návratu se ihned telefonicky spojil s insolvenčním soudem. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. K odvolání dlužník připojil výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 31.8.2015, oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.1.2015 a kopie výplatních pásků ze dne 15.7.2015 a 15.8.2015.

Podle § 7 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Předně je nutno uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl i ke správným skutkovým závěrům. Dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o svém úpadku a současně povolení oddlužení. Tvrdil, že má šest závazků vůči pěti věřitelům v celkové výši 1.035.032 Kč, které jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. V insolvenčním návrhu se odvolal na přílohy, které jsou součástí spisu vedeného pod sp. zn. KSOL 10 INS 5439/2014. Tyto přílohy následně zaslal insolvenčnímu soudu společně s přípisem ze dne 8.4.2014. Insolvenční soud usnesením ze dne 20.7.2015 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnil návrh na povolení oddlužení doložením dokladu o svém čistém měsíčním příjmu z pracovního poměru za měsíc červen 2015, doložením potvrzení od České správy sociálního zabezpečení o výši invalidního důchodu pro rok 2015 a originálem výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ne starším než tři měsíce. Toto usnesení bylo doručeno dlužníku dne 7.8.2015 a dlužník na ně ve stanovené lhůtě nereagoval.

Za této situace dospěl insolvenční soud ke správnému závěru, že návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout podle § 393 odst. 3 IZ, neboť v řízení o něm nebude možno pokračovat, když dlužník nepředložil i přes výzvu soudu zákonem požadované přílohy. Za zásadní považuje odvolací soud zejména skutečnost, že dlužník doložil k návrhu na povolení oddlužení výpis z rejstříku trestů datovaný dnem 24.4.2014, přestože insolvenční návrh byl podán dne 23.6.2015. Dle § 24 písm. e) jednacího řádu pro insolvenční řízení, výpis z rejstříku trestů nemá být starší než tři měsíce.

Z pohledu úvah odvolacího soudu je v posuzované věci rozhodné, že dlužník v odvolacím řízení doložil jednak výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ne starší než tři měsíce, a dále i doklady požadované insolvenčním soudem ve výzvě ze dne 20.7.2015 (potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši invalidního důchodu a výplatní pásky za měsíc červen 2015 a červenec 2015). Návrh na povolení oddlužení dosud nebyl insolvenčním soudem odmítnut, proto lze k dlužníkem doplněným listinám v odvolacím řízení přihlížet.

Nad rámec uvedeného odvolací soud poznamenává, že podle dosud dostupných údajů se jeví oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře jako možné, neboť s ohledem na výši čisté mzdy dlužníka (12.405 Kč), invalidního důchodu (5.926 Kč) a s přihlédnutím k vyživovací povinnosti ve výši 3.000 Kč a celkové výši závazků dlužníka (1.035.032 Kč) lze předpokládat, že dlužník by za 60 měsíců zaplatil částku cca 370.000 Kč (bez odměny a náhrad hotových výdajů insolvenčního správce). Nezajištěným věřitelům dlužníka by tedy mohla být uhrazena částka představující hodnotu plnění stanovenou v minimální hranici 30 % pohledávek věřitelů.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu