2 VSOL 1039/2015-B-43
KSOL 10 INS 8172/2011 2 VSOL 1039/2015-B-43

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tovární 318, 751 03 Brodek u Přerova, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 8172/2011-B-30 ze dne 31. 8. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníka Miroslava anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs na majetek dlužníka bude veden jako nepatrný (výrok III.).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud zrekapituloval dosavadní průběh insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 8. 8. 2011 (č. d. B-5) schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, a to počínaje měsícem zářím 2011. S poukazem na závěry uvedené v pravidelných zprávách insolvenčního správce je zjevné, že míra předpokládaného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů má trvale sestupnou tendenci a z tohoto důvodu byl také dlužník insolvenčním správcem i insolvenčním soudem opakovaně vyzýván, aby své příjmy použitelné pro plnění splátkového kalendáře doplnil. V návaznosti na tyto výzvy předložil dlužník darovací smlouvu ze dne 28. 3. 2013, kterou se dárce

Miroslav Navrátil ml. (syn dlužníka) zavázal přispívat dlužníkovi na plnění oddlužení měsíčně částkou 2.000 Kč. Při jednání dne 28. 1. 2015, nařízeném k projednání zrušení schváleného oddlužení, dlužník uvedl, že je schopen navýšit své příjmy na částku 5.100 Kč měsíčně a následně předložil novou darovací smlouvu ze dne 4. 2. 2015 uzavřenou opět s Miroslavem Navrátilem ml., a to právě na částku 5.100 Kč měsíčně. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 15. 6. 2015 vyplynulo, že míra očekávaného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v měsíci k 31. 5. 2015 činila 20,47 % a k tomu, aby dlužník uhradil těmto věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek včetně nároků insolvenčního správce, by minimální měsíční splátka do konce oddlužení (do srpna 2016) musela činit alespoň částku 9.737 Kč. Insolvenční soud proto konstatoval, že je zřejmá neschopnost dlužníka splnit podstatnou část splátkového kalendáře, protože již dlouhodobě splátky řádně neplní, když očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů je již od února 2012 pod minimální hranicí 30%. Plnění z darovací smlouvy, předložené v březnu 2013, bylo poskytnuto pouze v listopadu 2013 (ve výši 1.600 Kč) a v měsíci říjnu 2014 (ve výši 1.700 Kč). Dlužník sice následně insolvenčnímu soudu předložil novou darovací smlouvu na částku 5.100 Kč, jak však vyplývá z poslední zprávy insolvenčního správce, pak ani plnění z této darovací smlouvy spolu s jeho postižitelným příjmem nepostačuje k tomu, aby očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů dosahovala minimálně 30%, když navíc tato částka není vždy poskytována v plné výši (v březnu 2015 bylo poskytnuto pouze částka 3.000 Kč). Insolvenční soud uzavřel, že s ohledem na shora uvedené (míra očekávaného uspokojení nezajištěných věřitelů činí 20,47 %) je zřejmé, že dlužník naplnil důvod pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když se v dosavadním průběhu schváleného oddlužení ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Insolvenční soud proto rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a řešení dlužníkova úpadku konkursem s tím, že tento bude probíhat jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že se po celou dobu trvání schváleného oddlužení snažil své povinnosti řádně plnit, byl řádně zaměstnán a pravidelně posílal peníze na splátky dle splátkového kalendáře, které však bohužel nebyly v dostatečné výši. Tuto skutečnost však nezavinil, neboť důvodem byla nemoc jeho manželky. Dne 11. 10. 2015 uzavřel smlouvu o důchodu, která mu zajistí dostatečný příjem, aby zákonem požadované minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dosáhl. Insolvenčnímu soudu rovněž vytýkal, že od jednání do vydání rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení uplynulo více než sedm měsíců a insolvenční soud tak nemohl posoudit aktuální situaci. Z tohoto důvodu měl k projednání zrušení schváleného oddlužení nařídit další jednání. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen

o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná skutková zjištění o dosavadním průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o důchodu uzavřenou dne 11. 10. 2015 mezi dlužníkem a Miroslavem Navrátilem ml (č. d. B-36), který se zavázal po dobu trvání schváleného oddlužení za účelem plnění splátkového kalendáře poskytovat dlužníkovi měsíčně částku 6.500 Kč, a zprávou insolvenčního správce Ing. Jiřího Kocvrlicha ze dne 18. 11. 2015 (č. d. B-39). Z této zprávy vyplývá, že k datu 31. 8. 2015 činila míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 21,61 % (vyplaceno bylo 149.354 Kč) a od září 2015 je pak na účtu majetkové podstaty deponována částka 16.699 Kč. Pro dosažení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši alespoň 30% by bylo nezbytné, aby při pokračování oddlužení plněním splátkového kalendáře činila po dobu zbývajících 9 měsíců (prosinec 2015 až srpen 2016) minimální měsíční splátka 10.843 Kč (v dosavadním průběhu plnění splátkového kalendáře byla výše průměrné měsíční splátky 4.265,60 Kč).

Při jednání dne 26. 11. 2015 (č. d. B-40) dlužník uvedl, že smlouvu o důchodu uzavřel opět se svým synem Miroslavem Navrátilem ml., který by měl být schopen částku 6.500 Kč měsíčně platit, neboť je svobodný, bezdětný a pracuje jako obchodní zástupce s měsíčním příjmem cca 20.000 Kč. Dále dlužník přiznal, že mu syn poskytoval dary dle předchozích darovacích smluv, když mu vyplácel částku 2.000 Kč měsíčně a posléze 5.100 Kč měsíčně. Tyto prostředky však dlužník většinou spotřeboval na provoz domácnosti a insolvenčnímu správci je zasílal pouze tehdy, pokud mu to finanční situace dovolila. Důvodem zvýšených finančních potřeb byl výpadek příjmu způsobený nemocí jeho manželky.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Dle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z ustanovení § 406 odst. 3 písm. a) IZ vyplývá, že v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 1 IZ je při oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Dle § 392 odst. 3 věty druhé IZ platí, že jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Z výše citované právní úpravy je zjevné, že primární povinností dlužníka v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře je splácet po dobu 5 let měsíčně nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Pro účely plnění splátkového kalendáře přitom mohou být využity peněžní prostředky poskytované dlužníkovi osobami ochotnými poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo důchod, a to na základě smluv uzavřených s dlužníkem.

V průběhu odvolacího řízení vyšlo najevo, že dlužník k výzvě insolvenčního správce i insolvenčního soudu adekvátně reagoval na nepříznivý vývoj plnění podmínek schváleného oddlužení ve formě splátkového kalendáře (zákonný požadavek minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů přestal splňovat již v únoru 2012), když předložil darovací smlouvy uzavřené se svým synem dne 28. 3. 2013 na částku 2.000 Kč měsíčně a následně dne 4. 2. 2015 na částku 5.100. Kč měsíčně. Svým následným jednáním, kdy dárcem řádně poskytované prostředky, jež měly být dle uzavřených smluv dále poukázány insolvenčnímu správci k plnění splátkového kalendáře, až na výjimky použil (na úkor uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů) pro vlastní potřebu, však dlužník dlouhodobě neplnil tu nejpodstatnější povinnost, jež mu schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře byla uložena.

V projednávané věci je tak dle názoru odvolacího soudu naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení uvedený v ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) IZ, a to z důvodu porušení povinnosti obsažené v ustanovení § 406 odst. 3 písm. a) a § 398 odst. 3 IZ, a uložené dlužníkovi v usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K námitce dlužníka, že mezi jednáním nařízeným k projednání zrušení schváleného oddlužení a vydáním napadeného rozhodnutí uplynulo sedm měsíců, odvolací soud připomíná, že důvodem pro tento postup byla snaha insolvenčního soudu poskytnout dlužníkovi možnost k předložení nové darovací smlouvy, která by zajišťovala dostatečné příjmy pro plnění podmínek schváleného oddlužení. O aktuálním stavu plnění podmínek schváleného oddlužení byl insolvenční soud vyrozuměn následnou zprávou insolvenčního správce, se kterou byl dlužník seznámen (podepsal ji). Dlužník tak měl příležitost na její negativní závěry reagovat, přičemž nařízení dalšího jednání k projednání zrušení schváleného oddlužení nebylo za dané situace zjevně zapotřebí.

V posuzované věci lze tedy uzavřít, že insolvenční soud postupoval správně, když schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, byť své rozhodnutí opřel o jiný zákonný důvod pro zrušení schváleného oddlužení, než k jakému dospěl ve svých závěrech odvolací soud.

Odvolací soud proto napadené usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu