2 VSOL 1039/2014-A-11
KSBR 32 INS 20293/2014 2 VSOL 1039/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Blahoslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Vítochov 30, Bystřice nad Pernštejnem, PSČ 593 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 20293/2014-A-4 ze dne 25.7.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníkem podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má více peněžitých závazků u více věřitelů, avšak označil pouze jediného věřitele, a to takovým způsobem, že tento není objektivně určitelný. V insolvenčním návrhu dlužníka tak absentují tvrzení o pluralitě věřitelů, dále i tvrzení o tom, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Dlužník pouze obecně konstatuje, že má závazky, které není schopen splácet po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen hradit po dobu delší 3 měsíců. Z těchto tvrzení tak nelze jednoznačně uzavřít, že dlužník neplní své peněžité závazky alespoň vůči dvěma věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, které nijak neodůvodnil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 24.7.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení

(na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ke skutečnostem osvědčujícím jeho úpadek (bod 07 návrhu) uvedl, že má závazky, jeho celková dlužná částka je ve výši 650.000 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen plnit po dobu delší více jak 3 měsíce. Domnívá se, že jeho situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení. V popisu závazků dlužníka (body 17 až 20 návrhu) dlužník uvedl jeden závazek ve výši 350.000 Kč, věřitele označil jako Eon Zástěra Jiří.

Na základě shora uvedeného odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že insolvenční návrh dlužníka není projednatelný, neboť má vady bránící pokračování v insolvenčním řízení, a proto je odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ k jeho odmítnutí.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010).

V přezkoumávané věci dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). V insolvenčním návrhu dlužníka tak zcela absentují tvrzení osvědčující jeho úpadek. Již pouhá absence tvrzení ve vztahu k mnohosti věřitelů odůvodňuje postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle tohoto ustanovení odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Závěrem odvolací soud poznamenává, že nepřehlédl podání dlužníka ze dne 29.7.2014, kterým vzal návrh na povolení oddlužení zpět, a ze dne 12.8.2014, ve kterém uvedl, že nikdy nepodal návrh na zpětvzetí návrhu na oddlužení. Těmito podáními se však odvolací soud nezabýval, neboť nemohou ničeho změnit na závěrech o nutnosti insolvenční návrh dlužníka odmítnout pro vady podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Dlužníkem zpochybněné zpětvzetí se totiž netýká insolvenčního návrhu, ale pouze návrhu na povolení oddlužení, je proto právně nevýznamné, zda dlužník skutečně vzal zpět návrh na povolení oddlužení či nikoli.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu