2 VSOL 1036/2013-A-10
KSBR 38 INS 10694/2013 2 VSOL 1036/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Olbramovice 51, PSČ 671 76, zastoupené JUDr. Jiřím Adamcem, advokátem se sídlem Kollárova 1660, Veselí nad Moravou, PSČ 698 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 38 INS 10694/2013-A-4 ze dne 7.8.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 17.4.2013. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje všechny náležitosti, neboť dlužnice nedostatečně popsala rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Dlužnice neuvedla konkrétní výši svých příjmů ani příjmů svého manžela tak, aby bylo zřejmé, že vzhledem k výši měsíčních splátek jednotlivých závazků a celkové výši zesplatněných závazků dlužnice není schopna své závazky plnit. Dlužnice neuvedla ani jiné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit její neschopnost plnit závazky, když u jednotlivých závazků neuvedla, kdy byla provedena poslední platba k její úhradě nebo že na daný závazek nebylo ničeho hrazeno, rovněž tak neuvedla žádnou skutečnosti, ze které by se dalo dovodit, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Její insolvenční návrh je i nesrozumitelný, neboť jednotlivá tvrzení dlužnice jsou v rozporu se skutečnostmi vyplývajících z doložených listin. Soud proto postupoval podle pokračování-2-ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, které neodůvodnila.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže a) má více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice podala dne 17.4.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek (bod 06) uvedla, že má s manželem 7 věřitelů (které konkrétně označila), celková výše dluhů činí 373.428,46 Kč, závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti, přičemž příkladmo uvedla, že má vůči Komerční bance, a.s. tři závazky, z nichž dva závazky se staly splatnými dne 25.10.2009 a třetí dne 19.1.2012, závazek vůči České kanceláři pojistitelů se stal splatným dne 28.11.2009, závazek vůči Městu Moravský Krumlov se stal splatným dne 11.8.2010, závazek vůči České televizi se stal splatným dne 16.12.2008, závazek vůči České podnikatelské pokračování-3-pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group se stal splatným v roce 2010, z čehož plyne, že má závazky déle než 3 měsíce po splatnosti. Z příjmů domácnosti s manželem nejsou schopni plnit závazky, neboť celková výše měsíčních splátek převyšuje jejich příjem a ztratili výhodu splátek, veškeré dluhy jsou splatné jako celek. Z uvedeného vyplývá, že je s manželem v úpadku a žádají, aby jejich úpadek byl řešen ve společném řízení, neboť veškeré závazky jsou v jejich společném jmění manželů. Dále dlužnice v návrhu (body 18 a 20) označila jednotlivé věřitele, právní důvod a výši jednotlivých závazků, případně uvedla exekuční titul. K návrhu dlužnice doložila seznam závazků (opatřený prohlášením, že seznam závazků je správný a úplný), který podepsala. V seznamu závazků označila jednotlivé závazky co do věřitele, výše závazku a uvedla, zda se jedná o závazek vykonatelný či nevykonatelný, u vykonatelných závazků označila exekuční titul, případně exekuční rozhodnutí.

Návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném (předepsaném) formuláři, byť jde obsahově o dva návrhy, pro které jsou zákonem předepsány samostatně obsahové náležitosti. Insolvenční návrh musí mít náležitosti podle ustanovení § 103 IZ, návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 391 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu, a proto insolvenční soud v takovém případě musí nejprve zkoumat, zda insolvenční návrh splňuje náležitosti stanovené v ustanovení § 103 IZ. Dlužník je podle ustanovení § 103 IZ zejména v insolvenčním návrhu povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek. Dlužník, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, musí tvrdit konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, tedy že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. K náležitostem insolvenčního návrhu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NS ČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010. K návrhu dlužník musí doložit zákonem předepsané přílohy podle ustanovení § 104 IZ, které stanoví i jejich obsahové náležitosti, tj. seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzované věci dlužnice podala řádný insolvenční návrh, který splňuje náležitosti insolvenčního návrhu podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Dlužnice totiž v insolvenčním návrhu konkrétně označila závazky vůči 7 věřitelům, neboť řádně označila jednotlivé věřitele, uvedla právní důvod, výši a splatnost závazků, přičemž z údajů o splatnosti závazků (prosinec 2008, říjen a listopad 2009, srpen 2010, leden 2012) je zřejmé, že dlužnice má peněžité závazky (nejméně vůči 2 věřitelům), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Závěr soudu prvního stupně o tom, že insolvenční návrh dlužnice je neprojednatelný pro absenci rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek proto není správný. Soud prvního stupně tak neměl splněny podmínky k tomu, aby insolvenční pokračování-4-návrh dlužnice pro vady bránící pokračování v insolvenčním řízení podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice není srozumitelný z důvodu, že skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu neodpovídají skutečnostem vyplývajících z listin doložených k návrhu, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl konkrétně, z kterých listin a jaké skutečnosti z nich vyplývající jsou v rozporu s tvrzeními uvedenými v insolvenčním návrhu, je podle odvolacího soudu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nadto je nutno zdůraznit, že případný nesoulad mezi tvrzeními v insolvenčním návrhu (která odvolací soud považuje za zcela srozumitelná), a přílohami k insolvenčnímu návrhu soud prvního stupně posoudí až při věcném projednání insolvenčního návrhu.

Na základě shora uvedeného odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu