2 VSOL 1033/2014-A-13
KSOS 38 INS 18138/2014 2 VSOL 1033/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla Hrni, rodné číslo 750212/5455, trvale bytem MěÚ Hlučín, Mírové nám. 24, 748 01 Hlučín, identifikační číslo 673 33 397, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.8.2014, č. j. KSOS 38 INS 18138/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě insolvenční řízení zastavil. V důvodech rozhodnutí uvedl, že zjištění úpadku se dlužník domáhal insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 2.7.2014. Usnesením ze dne 8.7.2014 vyzval soud dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 5.8.2014. Podle vyjádření mzdové účtárny nebyla záloha ve stanovené lhůtě zaplacena. Proto soud podle ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že rozhodnutí je nesprávné, když dlužník nemá prakticky žádné finanční prostředky, je proti němu vedeno několik exekučních řízení a pohledávka z aktiv není obchodovatelná. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že řízení se nezastavuje.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (2.7.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Podle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Předně je nutno uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto je možno pro stručnost odkázat na zjištění a závěry soudu prvního stupně uvedené v napadeném usnesení. Lze tedy shrnout, že dlužníkovi byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.7.2014 uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě sedmi dnů od právní moci. Toto usnesení bylo dlužníkovi doručeno vyhláškou dle ust. § 50 odst. 2 o.s.ř., která byla vyvěšena dne 18.7.2014, desátý den připadl na 28.7.2014, lhůta tedy uplynula 4.8.2014. Dlužník zálohu nezaplatil, což rovněž ve svém odvolání potvrdil.

Pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení je rozhodné, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo zbytečné (například, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ust. § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměly být hrazeny státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ust. § 108 odst. 3 IZ (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, sp. zn. 29 NSČR 39/2013, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné. Dlužník ani netvrdil, že od doby vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy by jeho majetková situace doznala nějakých změn. Dále je zásadní, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení). Tato skutečnost zcela nepochybně plyne z obsahu spisu. Odvolací soud neshledal v posuzované věci ani žádné okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Na základě výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 3 IZ je věcně správné, a proto je podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu