2 VSOL 103/2010-A-12
KSBR 38 INS 963/2010 2 VSOL 103/2010-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravské Málkovice 47, IČ: 46 23 67 91, zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Vyškov, Pivovarská 8, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 3. 3. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2010, č. j. KSBR 38 INS 963/2010-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2010, č. j. KSBR 38 INS 963/2010-A-5, se m ě n í tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Brně č. 6015-5720621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 3820096310, vedený u ČNB Brno-město.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen též IZ ), vyzval dlužníka Josefa anonymizovano , který se svým návrhem (doručeným soudu 4.2.2010) domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení konkursem, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu.

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně z údajů v dlužníkově návrhu, včetně přiloženého seznamu majetku zjistil, že dlužník je v úpadku, v jeho majetku jsou nemovitosti, zapsané na třech listech vlastnictví, dále tři automobily, rok výroby 1996, 1998, 1999, třináct střelných zbraní a další movitý majetek; na veškerém majetku však váznou zástavní práva. Vzhledem k tomu, že není zřejmé jaký bude výtěžek ze zpeněžení a s ohledem na to, že výtěžek zpeněžení zajištěného majetku náleží pouze zajištěným věřitelům, považoval soud za nezbytné stanovit zálohu ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs. Přitom minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč (§ 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a dále má insolvenční správce právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 uvedené vyhlášky. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem zálohy je právě zabránění této situaci. Dále je účelem zálohy umožnit činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že již z návrhu je zřejmé, že má zájem řešit svou svízelnou situaci, pokud by byl schopen uhradit své závazky jiným způsobem, jistě by věc neřešil podáním insolvenčního návrhu. Z jeho situace vyplývá, že nemá žádných prostředků, ze kterých by uhradil zálohu. Jediným řešením by byla další půjčka a tím navýšení jeho dluhů.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je, ovšem jen částečně, důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě bylo řízení zahájeno dne 4. 2. 2010 návrhem dlužníka, který se domáhal zjištění jeho úpadku a jako formu řešení navrhl konkurs. Uvedl, že jako fyzická osoba podnikal, na vlastní žádost mu bylo živnostenské oprávnění zrušeno. Je v úpadku, neboť v souladu s ust. § 3 IZ má více věřitelů, peněžité závazky (v celkové výši cca 12.803.630,-Kč) po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen dlouhodobě plnit. Jeho majetek činí hodnotu cca 10.516.300,-Kč, většina je buď zajištěna zástavním právem nebo je na něj vedena exekuce, pohledávky vůči třetím osobám nemá, nemá rovněž žádné zaměstnance. Ke svému návrhu dlužník předložil seznam svého majetku i seznam závazků, z nichž shora uvedené skutečnosti rovněž vyplývají. Kromě toho dlužník k návrhu na výzvu soudu doložil listiny (exekuční rozhodnutí, platební rozkazy, rozsudky, faktury, výkazy nedoplatků), jimiž svůj úpadek osvědčil. Na to vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení, kterým dlužníku uložil zaplacení zálohy v požadované výši.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že dlužník je v úpadku a že jej bude nutno řešit konkursem, byla správná a z tohoto hlediska, zejména za situace, kdy dlužník nemá ve svém majetku žádné pohotové finanční prostředky, byl rovněž správný i závěr o nutnosti složení zálohy na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Institutem zálohy je (jak již zdůraznil soud prvního stupně) především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Lze souhlasit i se závěrem, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč, a je nanejvýš pravděpodobné, že i běžné výdaje (na cestovném, poštovném apod.) insolvenčnímu správci vzniknou. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří. Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl totiž dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět (vykazuje totiž i závazky splatné nejméně od roku 2006) o svém úpadku. Povinností dlužníka proto bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá dostatek finančních prostředků ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Pokud však jde v přezkoumávaném případě o výši této zálohy, je nutno vzít do úvahy existenci veškerého majetku dlužníka, který v daném případě není nikterak zanedbatelný (zejména pokud jde o nemovitosti a zbraně) a lze proto oprávněně předpokládat, že jeho postupným zpeněžením získá insolvenční správce prostředky i na úhradu nákladů insolvenčního řízení, včetně své odměny a hotových výdajů, které lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení (§ 305 IZ). I v případě, že podstatná část majetku dlužníka je zatížena zástavním právem ve prospěch zajištěných věřitelů, nelze přehlédnout, že dle ustanovení § 298 odst. 2 IZ se výtěžek zpeněžení zajištěným věřitelům vydá po odečtení nákladů spojených se zprávou a zpeněžením a též po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce. Proto za dané situace, kdy lze předpokládat, že správce bude zpeněžovat dlužníkův majetek postupně, považuje odvolací soud za přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 30.000,-Kč. Záloha v této výši je proto v daném případě pro pokrytí počáteční činnosti insolvenčního správce a jeho hotových výdajů, včetně nákladů insolvenčního řízení, dostatečná.

Lze tedy uzavřít, že stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč, pouze v relaci na předpokládanou odměnu insolvenčního správce v konkursu a bez zohlednění veškerého majetku dlužníka, bylo nepřípadné.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 30. března 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu