2 VSOL 1029/2017-B-61
č. j. KSOS 33 INS 10703/2010 2 VSOL 1029/2017-B-61

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci

dlužníka: Aleš anonymizovano , anonymizovano bytem K. Čapka 1119/3, 794 01 Krnov

o odvolání věřitele: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Zátor 134, 793 16 zastoupený advokátem Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph. D. sídlem Nádražní 308/3, 702 00 Ostrava

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2017, č. j. KSOS 33 INS 10703/2010-B-45

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2017, č. j. KSOS 33 INS 10703/2010- B-45 se ve výroku IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen soud ) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu insolvenční správkyně Mgr. Renáty Jančové (dále jen správkyně ) ve výši 54.450 Kč a její hotové výdaje ve výši 10.890 Kč, obojí včetně DPH, s tím, že tyto částky již byly správkyni zaplaceny zálohově (výrok II.), zprostil správkyni funkce (výrok III.) a osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení isir.justi ce.cz -2-KSOS 33 INS 10703/2010

nepřihlíželo, a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.).

2. V důvodech rozhodnutí k osvobození dlužníka od placení pohledávek soud uvedl, že v průběhu splátkového kalendáře, tj. od května 2011 do dubna 2016, byly zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny co do výše 25,38 %. Podáním ze dne 22. 9. 2016 dlužník učinil návrh na osvobození od placení pohledávek. Jako předmět zajištění byl rodinný dům v majetku dlužníka zpeněžen, výtěžek zpeněžení byl vydán zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí. Ostatní majetek uvedený v soupisu majetkové podstaty tvoří movité věci základní osobní potřeby, tedy věci vyloučené v exekuci, tedy i v konkursu. Dlužník vlastní auto staré 20 let, které má nepochybně nulovou hodnotu. V případném konkursu by nezajištění věřitelé určitě neobdrželi více než v oddlužení, neboť pro uspokojení jejich pohledávek by nebyl k dispozici žádný zpeněžitelný majetek. Soud posoudil okolnosti, pro které nebylo dosaženo uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 30 %, a dospěl k závěru, že dlužník ukončil pracovní poměr u původního zaměstnavatele dohodou za situace, který v důsledku sankce mu uložené fakticky ukončoval svou činnost a dlužníkovi hrozil ukončením pracovního poměru pro hrubé porušení pracovník kázně (jak dlužník uvedl ve svém přípise ze dne 5. 12. 2012). Ukončení pracovního poměru dohodou tak není v rozporu s ustanovením § 418 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nepoctivý úmysl umenšit uspokojení věřitelů nedává ekonomický smysl, neboť ztráta příjmu dlužníka vedla k tomu, že nebylo dosaženo 30% hranice, tedy vedla k reálné možnosti nedosáhnout osvobození od placení pohledávek. Dlužník proto propad svého příjmu nezavinil, v mezích svých možností usiloval o dosažení uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 %, když dodatečně rozdělil mezi své věřitele (prostřednictvím správkyně) částku 37.000 Kč, čímž navýšil míru uspokojení věřitelů na 30,21 %. Pokud věřitel Ladislav anonymizovano uplatnil námitky proti přiznání osvobození pro chování dlužníka před podáním insolvenčního návrhu, pak tyto námitky měl uplatnit před schválením oddlužení, nyní tyto námitky projednat nelze.

3. Proti tomuto usnesení podal věřitel Ladislav anonymizovano (dále jen věřitel ) odvolání. Namítl, že v průběhu řízení opakovaně poukazoval na to, že zaměstnavatel dlužníka fakticky ukončoval svou činnost a propustil valnou část svých zaměstnanců až několik měsíců poté, co se dohodl s dlužníkem na ukončení pracovního poměru, a proto dlužníku mohla být ještě několik měsíců vyplácena mzda, případně mu na ni mohl vznikat nárok. Poukázal na to, že dlužník sám tvrdil, že měl v úmyslu rozvázat se svým zaměstnavatelem pracovní poměr výpovědí, a tvrzení o hrozícím ukončení pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně nijak nedoložil. Skutkový závěr soudu proto nemá oporu v provedeném dokazování. Závěr soudu o tom, že dlužník propad svého příjmu nezavinil, tak není správný. Zdůraznil, že opakovaně poukazoval na nepoctivý úmysl dlužníka spočívající v jeho chování jak před zahájením insolvenčního řízení, tak v průběhu insolvenčního řízení, soud vůbec zabýval jeho námitkou, že dlužník mařil prodej předmětu zajištění (jak vyplývá z vyjádření správkyně ze dne 23. 1. 2013), čímž mařil účel insolvenčního řízení. Poukázal na to, že ze zpráv o plnění oddlužení předložených správkyní vyplývá, že v první polovině roku 2012 očekávaná míra uspokojení věřitelů přesahovala 70 %, v říjnu 2012 (ukončení pracovního

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 33 INS 10703/2010

poměru u dlužníka) činila 64,23 %. Podle jeho názoru vysoký věk, zdravotní stav a ani skutečnost, že vůči dlužníku je vedeno insolvenční řízení, nemohou být důvodem k výpovědi zaměstnance či odmítnutí zájemce o zaměstnání, k těmto tvrzením dlužník nenabídl žádný důkaz. Soud se nezabýval ani touto námitkou. Domnívá se proto, že soud nedostatečně odůvodnil splnění podmínek pro osvobození dlužníka od placení pohledávek, neboť dlužník zejména neprokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, právě naopak. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku IV. zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání. K odvolání připojil mimo jiné insolvenční návrh podaný vůči zaměstnavateli dlužníka u Městského soudu v Praze dne 22. 10. 2014.

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb. novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení k tomuto zákonu, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

5. Vzhledem ke skutečnosti, že o schválení oddlužení bylo rozhodnuto dne 7. 4. 2011 a oddlužení dlužníka probíhalo od května 2011 do dubna 2016, odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen I. Z. ).

6. Podle § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

7. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou (z insolvenčního spisu vyplývá, že odvolatel je věřitelem dlužníka, který vstoupil do řízení na místo původního věřitele č. 6 LEOBAU, s. r. o., jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena), přezkoumal usnesení soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku IV. (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.), a dospěl k následujícím závěrům.

8. Podle ustanovení § 414 I. Z., jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 33 INS 10703/2010

se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

9. Podle ustanovení § 415 I. Z., je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

10. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 11. 10. 2010, č. j. KSOS 13 INS 10703/2010-A-6 soud zjistil úpadek dlužníka, ustanovil správkyni a povolil řešení úpadku oddlužením. Správkyně spolu se zprávou ze dne 30. 11. 2010 předložila soupis majetkové podstaty, ve kterém sepsala nemovitosti zapsané na LV č. 587 pro k. ú. a obec Úvalno s tím, (ve společném jmění dlužníka a jeho manželky Lenky anonymizovano ), movité věci představující obvyklé vybavení domácnosti, dále sepsala dva notebooky, zahradní sekačku, stavební materiál v hodnotě 90.000 Kč zadržovaný z titulu zadržovacího práva společností LEOBAU, s.r.o. (ve společném jmění dlužníka a jeho manželky Lenky anonymizovano ), vykonatelnou pohledávku ve výši 10.000 Kč, finanční prostředky na účtu stavebního spoření ve výši 22.916,20 Kč, finanční prostředky z výtěžku exekuce ve výši 21.242 Kč (ve společném jmění dlužníka a jeho manželky Lenky anonymizovano ) a příjem dlužníka z titulu mzdy. Dne 8. 12. 2010 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na schůzi věřitelů byly přítomni věřitel č. 6 LEOBAU, s.r.o., který byl zvolen zástupcem věřitelů, a věřitel č. 3 Credoma a.s., který byl zvolen jeho náhradníkem. Na této schůzi věřitelů věřitel č. 6 vyslovil souhlas s oddlužením formou splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 7. 4. 2011, č. j. KSOS 13 INS 10703/2010-B-9 ve znění usnesení ze dne 13. 5. 2011, č. j. KSOS 13 INS 10703/2010-B-12 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a určil datum první splátky dnem 31. 5. 2011; současně tímto usnesením uložil plátci mzdy PROLUX Consulting Int. s.r.o. provádět srážky ze mzdy a jiných příjmů dlužníka pro oddlužení. Podáním ze dne 5. 12. 2012 dlužník podal stížnost na postupy insolvenční správkyně, v rámci tohoto podání uvedl, že jeho zaměstnavatel dostal od státu pokutu 5.000.000 Kč, na základě této skutečnosti oznámil všem zaměstnancům, že jim bude vyplacena jen základní mzda. Z důvodu porušení pracovní smlouvy ze strany zaměstnavatele oznámil, že pokud nebude vyplacena dlužná mzda, u firmy končí, napsal výpověď (připojenou jako příloha 1), kterou však zaměstnavatel odmítl podepsat s tím, že bude akceptovat pouze vlastnoručně napsanou dohodu o rozvázání pracovního poměru, jinak od něj dostane výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně, nebude mít nárok na podporu v nezaměstnanosti a bude mít další potíže s tím spojené. K tomuto podání připojil dohodu o rozvázání pracovního poměru datovanou 9. 10. 2012, ve které je uvedeno, že pracovní poměr končí dohodou ke dni 10. 10. 2012 a že se obě zúčastněné strany dohodly, že ke dni skončení pracovního poměru vypořádají vzájemné závazky z pracovního poměru-vyplacení mzdy za září a říjen 2012, proplacení zbytku dovolené za rok 2012, vrácení firemního majetku ke dni ukončení pracovního

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSOS 33 INS 10703/2010

poměru, která je podepsána pouze dlužníkem jako zaměstnancem. Dále připojil dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 10. 10. 2012 uzavřenou mezi zaměstnavatelem dlužníka a dlužníkem ze dne 10. 10. 2012, ve které je uvedeno, že zaměstnavatel a zaměstnanec uzavírají tuto dohodu o rozvázání pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 18. 6. 2009, pracovní poměr končí dohodou ke dni 10. 10. 2012, zaměstnanec nemá nárok na odstupné, dohoda je oběma podepsána. Správkyně se k tomuto podání dlužníka vyjádřila podáním ze dne 23. 1. 2013, ve kterém uvedla, že realitní makléř, který zprostředkovává prodej nemovitostí dlužníka, ji opakovaně upozorňoval na to, že dlužník při prohlídkách domu zájemce od koupě domu odrazuje a snaží se prodej mařit tak, aby v domě mohl i nadále bydlet. Dlužník byl upozorněn na to, že při prodeji domu nevystupuje v pozici prodávajícího, byl opakovaně žádán, aby do prodeje domu nijak nezasahoval, avšak této výzvy neuposlechl. Při jednání dne 30. 11. 2012 byl dlužník upozorněn, že bude-li mařit prodej domu, může to být důvodem neschválení oddlužení. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 30. 11. 2012 správkyně uvedla srážky z čistého příjmu dlužníka i za měsíce září 2012 a říjen 2012. Očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka k říjnu 2012 činila 64,23 %. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 11. 8. 2015 správkyně uvedla očekávanou míru uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka v listopadu 2014 ve výši 29,98 % Kč, v dubnu 2015 ve výši 26,86 %. Na výzvu soudu ze dne 11. 9. 2015 dlužník sdělil, že je pracováno se čtyř a půl měsíci starými daty, nejsou přesné informace o stavu jeho oddlužení, neboť od května 2015 je opět zaměstnán, a tudíž je mu z výplaty pravidelně sráženo do oddlužení. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 24. 11. 2015 správkyně uvedla očekávanou míru uspokojení pohledávek věřitelů v květnu 2015 ve výši 26,31 % a v měsíci říjnu 2015 ve výši 23,95 %. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 11. 5. 2016 správkyně uvedla očekávanou míru uspokojení věřitelů v dubnu 2016 ve výši 25,38 %. Téhož dne správkyně podala zprávu o splnění oddlužení formou splátkového kalendáře, ve které uvedla, že dlužník byl v evidenci nezaměstnaných v období od 11. 10. 2012 do 31. 3. 2013, od 1. 9. 2013 do 1. 2. 2015 a od 11. 2. 2015 do 31. 3. 2015. Podáním ze dne 15. 5. 2016 dlužník podal žádost o prominutí nedoplatku insolvence, na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. KSOS 33 INS 10703/2010-B- 36 dlužník uhradil správkyni doplatek na DPH ve výši 3.780 Kč. Podáním ze dne 22. 9. 2016 dlužník podal návrh na osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 415 I. Z., ve kterém uvedl, že žádá o přiznání osvobození i přes skutečnost neuhrazení minimální částky 30 % dluhu věřitelům, neboť k tomu došlo prokazatelně vinou jeho bývalého zaměstnavatele, který dostal od státu pokutu ve výši 5.000.000 Kč za nějaké porušení zákona a svou firmu dal do úpadku, a tudíž ji zavřel a zaměstnance propustil. Díky této situaci se ocitnul na úřadu práce, v jeho věku i přes bohaté zkušenosti jak v jeho profesi, tak v jiných oborech, i přes několik kvalifikací, nedostal žádnou práci, hlavním důvodem byl jeho věk přes 50 let. I v těžké situaci splácel insolvenci v rámci možností, žil ze sociálních dávek, rozprodal veškerý movitý majetek (snubní prsteny, šperky manželky, věci po zemřelých rodičích), platil včetně poplatků správkyni a do poslední splátky v dubnu jí nic nedlužil. Nyní již rok a půl pracuje, má smlouvu na dobu určitou do dubna 2018, chce dostát svým závazkům, od dubna našetřil 15.000 Kč, které by chtěl dát jako jednorázovou splátku insolvence, aby se co nejvíce přiblížil hranici 30 %. Řešení úpadku konkursem je nejisté, movitý majetek již žádný nemá, nepočítá-li 19 let starou Felicii, která mu slouží k dojíždění do zaměstnání, 8 let starý televizor, vybavení bytu nebo oblečení. Více jak rok má problémy se srdcem, se kterým se léčí, tímto je částečně omezen v práci. Žádá proto soud o prominutí

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSOS 33 INS 10703/2010

zbývající části dluhu. Soud za účelem projednání tohoto návrhu nařídil jednání, které se konalo dne 23. 1. 2017 a na kterém dlužník uvedl, že u svého zaměstnavatele pracoval s manželkou za přibližně 25.000 Kč měsíčně čistého, zaměstnavatel se dostal do problémů poté, co dostal pokutu 5.000.000 Kč, majitel poslal firmu do konkursu. Tehdy ukončil pracovní poměr dohodou, poté hledal neúspěšně práci, zkoušel pracovat, kde se dalo, jako skladník, řidič, v lesech, v obchodech, což vždy vzhledem k jeho vysokému věku nebo špatnému zdravotnímu stavu skončilo. Z majetku mu zbyla jen 20 let stará Felicie, se kterou má jít na STK a na které je třeba provést několik oprav, je v podstatě neprodejná. Po skončení oddlužení naspořil přibližně 15.000 Kč, mohl by mu pomoci i kamarád, byl by schopen poskytnout do oddlužení částku 40.000 Kč. Podáním ze dne 20. 1. 2017 se odvolatel jako zástupce věřitelů vyjádřil k návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek, ve kterém uvedl tytéž skutečnosti jako v odvolání s tím, že u dlužníka nejsou splněny podmínky pro osvobození od placení pohledávek. Podáním ze dne 1. 2. 2017 správkyně sdělila, že dlužník uhradil ve prospěch nezajištěných věřitelů mimořádnou splátku ve výši 37.000 Kč, která byla rozdělena mezi věřitele ke dni 1. 2. 2017, po úhradě mimořádné splátky bylo uspokojeno 30,21 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, tj. celkem částka 231.474,85 Kč.

13. Především je třeba uvést, že vzhledem k zákonné úpravě oddlužení v insolvenčním zákoně (§ 389 a násl. I. Z.) je při oddlužení kladen hlavní důraz na to, aby dlužníkovi bylo umožněno, splňuje-li všechny zákonné předpoklady oddlužení, osvobození od dluhů (§ 414 I. Z.), a aby se znovu bez dluhů zapojil do ekonomického života. Nelze vyloučit, že po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře se dlužník dostane do tíživé situace, která mu dočasně neumožní plnit jeho povinnosti dle schváleného oddlužení, nicméně je nutné, aby do budoucna své povinnosti v oddlužení nadále plnil.

14. K tomu odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28. 2. 2013 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013), ve kterém Nejvyšší soud vyslovil závěr, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

15. Ve shora citovaném rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28. 2. 2013 dále Nejvyšší soud uzavřel, že postup podle ustanovení § 415 I. Z., to je osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v případě, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30 % jejich pohledávek (při splnění dalších zákonem stanovených podmínek), je možný jen tehdy, nepřijme-li insolvenční soud po uplynutí zákonem předepsané doby splácení rozhodnutí podle ustanovení § 418 I. Z. (namísto rozhodnutí podle ustanovení § 415 I. Z.).

16. Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015 (přístupném na webových stánkách Nejvyššího soudu) zdůraznil, že dlužník je povinen vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-KSOS 33 INS 10703/2010

podmínek § 418 I. Z. po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnost zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dobrodiní osvobození od placení pohledávek, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál.

17. V usnesení ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 21/2017, pak Nejvyšší soud připomenul, že při stanovení částky, které by se nezajištěným věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, je třeba zohlednit i příjmy, které by dlužník nabyl při řádném chodu věcí v konkursu po skončení realizační fáze insolvenčního řízení završené podáním konečné zprávy insolvenčním správcem. Ve stejném duchu je nutné vést (pro účely posouzení, čeho by se věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem) i úvahu o nákladech, jež s sebou nese řešení úpadku dlužníka konkursem, a tedy v úvahu v tom směru, že je možné (dodatečné) příjmy za trvání konkursu přinášejí (při obvyklém chodu věcí) i možné dodatečné náklady (například v podobě jinak pojaté odměny správce, očekávaných hotových výdajů správce, očekávaných nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka). V případě řešení úpadku konkursem náleží do majetkové podstaty i majetek nabytý dlužníkem (zásadně kdykoliv) v průběhu insolvenčního řízení, tedy i příjmy dlužníka náležející do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

18. Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínkou pro rozhodnutí podle ustanovení § 415 I. Z. je návrh dlužníka, který sám o sobě není bez dalšího zahrnut v návrhu podle § 414 odst. 1 I. Z., jeho náležitosti jsou předurčeny zákonnými předpoklady, za nichž soud může dlužníku přiznat osvobození od placení pohledávek, třebaže nezajištění věřitelé po oddlužení obdrželi méně než 30 % jejich pohledávek. Dlužník v tomto návrhu musí takové skutečnosti (okolnosti), které nezavinil, nejen tvrdit, ale současně označit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Dlužník též musí tvrdit a prokázat, že částka, která by byla určena k uspokojení pohledávek nezajištěným věřitelům v konkursu (vzhledem k výtěžku zpeněžení majetkové podstaty), by nebyla vyšší, než hodnota plnění získaného těmito věřiteli podle splněného oddlužení. K tomu, aby dlužník mohl splnit povinnost tvrzení a důkazní v tomto rozsahu, soud dlužníku poskytne potřebné poučení. Je na dlužníku, zda prokáže skutečnosti pro osvobození podle ustanovení § 415 I. Z., z úřední povinnosti soud žádná šetření neprovádí.

19. Promítnuto do poměrů projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu je v napadeném rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud totiž ohledně okolností ukončení jeho pracovního poměru (uložení pokuty zaměstnavateli dlužníka, podání insolvenčního návrhu zaměstnavatelem dlužníka, hrozba okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dlužníka) vyšel pouze z tvrzení dlužníka a na jejich základě, aniž byla dlužníkem prokázána (dlužník k nim doložil nebo označil důkaz) uzavřel, že dlužník propad svého příjmu nezavinil. Soud pochybil i v tom, že pro o závěr o tom, čeho by se věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, se zabýval toliko výtěžností majetkové podstaty (přičemž se nevypořádal s veškerým majetkem sepsaným v soupisu majetkové podstaty) a nevzal v úvahu příjmy dlužníka

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -8-KSOS 33 INS 10703/2010

v konkursu (když dlužník byl do října 2012 zaměstnán) a náklady konkursu při obvyklém chodu věcí.

20. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení v napadeném rozsahu zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení.

21. V dalším řízení soud vyzve dlužníka k označení důkazů k jeho tvrzením v návrhu na osvobození od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 415 I. Z., neboť dlužník dosud v řízení tyto skutečnosti prokázal (pouhé doložení návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru vyhotoveného dlužníkem, odvolací soud nepovažuje za dostačující). V novém rozhodnutí (při dodržení postupu podle ustanovení § 415 I. Z.) se soud bude znovu zabývat námitkami věřitele.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 10. duben 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá