2 VSOL 1024/2013-A-15
KSOS 38 INS 24143/2013 2 VSOL 1024/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Zbyňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Vančurova 1712/44, Opava-Předměstí, PSČ 746 01, identifikační číslo 46082433, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 38 INS 24143/2013-A-9 ze dne 8.10.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu uvedený ve výroku.

V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení a jako způsob oddlužení navrhl zpeněžení majetkové podstaty. Celková výše závazků dlužníka vůči dvěma věřitelům činí 2.639.401,50 Kč, když dlužník má zajištěný závazek ve výši 2.539.401,50 Kč a nezajištěný závazek ve výši 100.000 Kč. Dlužník vlastní nemovitosti, které jsou zajištěny exekutorským zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele, jeho dalším majetkem je obchodní podíl ve výši 50 % odpovídající splacenému vkladu ve výši 50.000 Kč. Obvyklou cenu nemovitostí znalec stanovil částkou 4.350.000 Kč, z toho polovina odpovídající spoluvlastnickému podílu dlužníka představuje částku 2.175.000 Kč. Dlužník nepředložil soudu souhlas věřitelů s nižším plněním, předmětné závazky nijak nepopírá a lze důvodně předpokládat, že zajištěný věřitel nebude při zpeněžení předmětných nemovitostí plně uspokojen. Za tohoto stavu nelze očekávat povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a proto způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Z tohoto důvodu soud postupoval podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že částkou ve výši 50.000 Kč nedisponuje. Domnívá se, že insolvenční správce bude mít odměnu ze zpeněžení nemovitostí. Současně k odvolání připojil listinu označenou jako darovací smlouva uzavřenou dne 9.10.2013 mezi Ing. Petrem anonymizovano , anonymizovano , bytem Čeladná 108 jako dárcem a dlužníkem jako obdarovaným, ve které se dárce zavazuje darovat obdarovanému částku 30.000 Kč, a to na výzvu obdarovaného nebo insolvenčního správce v insolvenčním řízení ohledně obdarovaného jakožto dlužníka, přičemž darovanou částku vyplatí dárce pouze ve prospěch majetkové podstaty k rukám insolvenčního správce ustanoveného soudem. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II., přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a ustanovení § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 29.8.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu uvedl, že má závazky vůči dvěma věřitelům, které jsou více než 30 dnů po splatnosti, a to ve výši 2.539.401,50 Kč splatný ke dni 31.8.2012 a ve výši 100.000 Kč splatný ke dni 31.12.2012, závazek ve výši 2.539.401,50 Kč je vykonatelný a zajištěný jeho majetkem. Ohledně svých příjmů v návrhu uvedl příjmy z podnikání za rok 2010, 2011 a 2012 s tím, že podnikání ukončil a jedná o pracovním poměru. Ve vztahu k majetku dlužník v návrhu a připojeném seznamu z majetku uvedl spoluvlastnický podíl ve výši ideální poloviny k nemovitostem zapsaným na LV č. 3826 pro k.ú. Opava-Předměstí, obec Opava, a obchodní podíl ve výši 50 % odpovídající vkladu ve výši 50.000 Kč v obchodní společnosti RENA TRADE, spol. s r.o., identifikační číslo 25354825 s tím, že tato společnost je dlouhodobě nečinná, nemá žádný majetek. Podle výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 3826 a LV č. 10697 pro k. ú. Opava-Předměstí, obec Opava, dlužník vlastní ideální polovinu nemovitostí-rodinný dům č.p. 1712 na pozemku parcela č. 2162/11 zastavěná plocha a nádvoří, a pozemků parc. č. 2162/8 zahrada, parc. č. 2162/11 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 2162/58 zahrada a parc. č. 2162/86 zastavěná plocha a nádvoří (LV č. 3826), dále je výlučným vlastníkem garáže na pozemku parc. č. 2162/86 (LV č. 10697). Ke všem nemovitostem dlužníka je zřízeno zástavní právo exekutorské ve prospěch věřitelky Jarmily Šťastné pro pohledávku ve výši 2.539.401,50 Kč s příslušenstvím. Na výzvu soudu dlužník doložil znalecké ocenění svých nemovitostí, ze kterého vyplývá, že obvyklá cena nemovitostí jako celku činí 4.350.000 Kč. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že dlužníku se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník měl příjmy toliko ze svého podnikání, které však již ukončil, přičemž žádné další příjmy dlužník netvrdí. Za této situace nelze očekávat, že by dlužník schopen splnit podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že s ohledem na výši zajištěného závazku (2.539.401,50 Kč s příslušenstvím) a hodnotu nemovitostí dlužníka odpovídající přibližně polovině tržní ceny nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví a tržní ceně nemovitosti ve výlučném vlastnictví dlužníka, tedy ve výši 2.358.000 Kč, lze i s ohledem na skutečnost, že bude především prodáván toliko spoluvlastnický podíl očekávat, že výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí bude nižší, než činí jeho obvyklá cena, a pohledávka zajištěného věřitele nebude z předmětu zajištění zcela uspokojena. Za této situace proto nelze ani předpokládat povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník sice v odvolacím řízení doložil darovací smlouvu na jednorázový dar ve výši 30.000 Kč (který by byl poskytnut do majetkové podstaty dlužník), avšak i s přihlédnutím k tomuto daru by dlužník nesplnil podmínku podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude alespoň 30 % jejich pohledávek, když souhlas věřitelů s nižším plněním dlužník nedoložil.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, neboť jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení úpadku. Pohotové finanční prostředky dlužník nemá, vlastní pouze automobil nepatrné hodnoty a obchodní podíl ve společnosti, která nevyvíjí žádnou činnost a nemá žádný majetek. V majetkové podstatě dlužníka tak nebude dostatek hotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty, musel by tyto náklady hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možné odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně též správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou dále hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu