2 VSOL 1017/2017-A-20
KSBR 44 INS 11732/2017 2 VSOL 1017/2017-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Štěpánská 371/10, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.9.2017, č. j. KSBR 44 INS 11732/2017-A-14,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh na povolení oddlužení (výrok I.) a insolvenční řízení zastavil (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí insolvenční soud zdůraznil, že v insolvenčním návrhu ani jeho přílohách dlužník neuvedl pohledávku Komerční banky, a. s., přestože tento zajištěný věřitel dříve přihlásil svou pohledávku ve výši 2.277.810,65 Kč do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 44 INS 8102/2011, ve kterém byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, a řízení bylo ukončeno zrušením konkursu pro nedostatek majetku. Tato pohledávka byla částečně uhrazena z předmětu zajištění (ve výši 739.666,16 Kč). Proto insolvenční soud vyzval dlužníka (usnesení ze dne 8.6.2017) k doplnění insolvenčního návrhu a Komerční banku, a. s. (usnesení ze dne 24.7.2017) k vyjádření, zda eviduje pohledávku vůči dlužníku. Věřitel sdělil, že vůči dlužníku eviduje tři pohledávky v celkové výši 965.257,81 Kč. Podáním ze dne 23.8.2017 dlužník mimo jiné opravil seznam závazků a zařadil do něj pohledávky vůči Komerční bance, a. s. S odkazem isir.justi ce.cz na znění § 395 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ), a závěry Nejvyššího soudu z usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, insolvenční soud shledal dlužníkův záměr nepoctivým. Uvedl, že nelze brát zřetel na tvrzení, že dlužník nevěděl o existenci pohledávek věřitele Komerční banky, a. s., který byl navrhovatelem v předchozím insolvenčním řízení. Navíc tyto pohledávky jsou zásadní, neboť jejich výše více než dvojnásobně přesahuje výši ostatních dlužníkem uvedených pohledávek. Po zohlednění pohledávek Komerční banky, a. s. dlužník nesplňuje ani předpoklad úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a ani podmínku pro stanovení jiné výše měsíčních splátek ve smyslu § 398 odst. 4 IZ. Dlužník tedy vědomě zatajil ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení pohledávku Komerční banky, a. s., která značně přesahuje zbylou výši jeho dluhů, v čemž insolvenční soud vidí nepoctivý záměr dlužníka. Nad rámec insolvenční soud uvedl, že čistá mzda dlužníka činí 15.870 Kč, za pět let trvání splátkového kalendáře by byl dlužník svým věřitelům schopen uhradit jen cca 24,44 % jejich nezajištěných pohledávek. Z dlužníkova příjmu lze pro splátky při oddlužení zabavit 6.638 Kč. V úvahu nepřichází ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jelikož majetek dlužníka je nepatrný. Návrh na povolení oddlužení podal dlužník společně s insolvenčním návrhem, majetek dlužníka je nepatrné hodnoty a dlužník v návrhu na povolení oddlužení nepožádal o řešení úpadku konkursem. Proto na tuto věc nedopadají ustanovení § 396 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ. O zastavení řízení rozhodl insolvenční soud podle § 396 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že se domníval, že pohledávka Komerční banky, a. s. již zanikla, když v předchozím insolvenčním řízení došlo k prodeji nemovitosti a částečnému vyplacení závazku. Od té doby se mu tento věřitel neozval. Po výzvě insolvenčního soudu se dlužník obrátil na věřitele, který vyčíslil zůstatek dlužné částky. V minulosti v závazku figurovalo více nemovitostí dlužníka a ten se domníval, že byly také prodány a dluh byl vyplacen. Po novém zjištění doplnil insolvenční návrh o nový seznam závazků. Výše závazků se podstatně navýšila. V jeho případě nešlo o nepoctivý záměr, ale o nedostatečné informace, které však insolvenčnímu soudu doplnil. Se zaměstnavatelem si dohodl možnost navýšit si příjem, aby splňoval podmínku úhrady alespoň 30 % závazků. Doloží doklad o mzdě přes 17.000 Kč čistého. Pokud by ani toto nepostačovalo na pokrytí závazků, má přislíbenou darovací smlouvu. Výplatní pásku za září 2017 doloží ihned po jejím obdržení. K odvolání připojil potvrzení mzdové účetní o deponované finanční částce, která by mohla být použita pro oddlužení. Navrhl, aby odvolací soud napadení usnesení zrušil a řízení dále pokračovalo.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Insolvenční soud učinil ve věci správná skutková zjištění, která podrobně rozvedl na první a druhé straně odůvodnění usnesení. V zájmu stručnosti lze tedy na tato zjištění odkázat. Ostatně skutkový stav věci dlužník ani nezpochybňoval.

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v dané věci zásadní, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal dlužník u insolvenčního soudu dne 6.6.2017, tedy před účinností zákona č. 64/2017 Sb., kterým byl novelizován s účinností od 1. 7. 2017 zákon č. 182/2006 Sb. Z přechodných ustanovení k tomuto zákonu vyplývá, že insolvenční zákon ve znění účinném ode dne 1.7.2017 se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

V posuzované věci to znamená, že požadavky na náležitosti a obsah insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení (a jejich příloh), jakož i splnění podmínek pro rozhodnutí o těchto návrzích je třeba posuzovat podle právní úpravy účinné v době jejich podání, tedy u insolvenčního návrhu podle § 103, § 104, § 136, § 143, § 148 IZ a u návrhu na povolení oddlužení podle § 389 a násl. IZ.

Insolvenční soud poté, co dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ (jehož znění nedoznalo změn ani po novele provedené s účinností od 1.7.2017), rozhodl o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dále však rozhodl o zastavení insolvenčního řízení, přičemž na toto své rozhodnutí aplikoval úpravu obsaženou v § 396 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1.7.2017, když dovodil, že nebyly splněny podmínky dané § 396 odst. 1 IZ pro to, aby při zamítnutí návrhu na povolení oddlužení mohl současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

V době, kdy dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, mělo podle úpravy zakotvené v § 396 IZ zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ten následek, že insolvenční soud vydal rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem. Dlužník tedy mohl toliko očekávat, že pokud insolvenční soud po rozhodnutí o jeho úpadku návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení úpadku konkursem, aniž by tento postup musel v návrhu na povolení oddlužení výslovně navrhnout.

Aplikoval-li insolvenční soud v dané věci ustanovení § 396 IZ ve znění účinném od 1.7.2017 (a insolvenční řízení zastavil), nepřípustně zasáhl do práv dlužníka a řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu zrušil (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), v němž se bude insolvenční soud insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení znovu zabývat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu