2 VSOL 1017/2015-B-41
KSBR 24 INS 17098/2013 2 VSOL 1017/2015-B-41

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mouřínově 109, PSČ 685 01, zastoupené JUDr. Miroslavou Vodičkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pekařská 13, PSČ 602 00, o návrhu Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nesovicích 87, PSČ 683 33, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhlem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 18, PSČ 695 01, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání Milana anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.8.2015, č. j. KSBR 24 INS 17098/2013-B-33,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh Milana anonymizovano na zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr ze dne 15.5.2015. Insolvenční soud dospěl k závěru, že navrhovatel neuplatnil v insolvenčním řízení vůči dlužnici žádné právo ani jako věřitel, ani jako osoba jiná, a není tedy účastníkem insolvenčního řízení. Proto není aktivně věcně legitimován k podání návrhu na zrušení schváleného oddlužení. Nad rámec věci uvedl, že v jednání dlužnice nespatřuje navrhovatelem tvrzený nepoctivý záměr. Dlužnice sice neoznačila závazek vůči navrhovateli v seznamu svých závazků, avšak nejednalo se o záměrné opomenutí, jelikož v době podání insolvenčního návrhu nebylo o pohledávce navrhovatele pravomocně rozhodnuto. Dlužnice se tak mohla domnívat, že závazek vůči navrhovateli nemusí v seznamu svých závazků uvádět.

Podle insolvenčního soudu nelze spatřovat nepoctivý záměr dlužnice ani v tom, že si změnila příjmení, respektive se vrátila k příjmení, které užívala před uzavřením manželství. Insolvenční rejstřík totiž obsahoval dostatek dalších údajů k identifikaci dlužnice (rodné číslo, datum narození, adresu bydliště). Jde tedy na vrub navrhovatele, že svou pohledávku vůči dlužnici do insolvenčního řízení nepřihlásil. I v případě zrušení oddlužení dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek by věřitelům nebyla určena nová lhůta pro přihlášení jejich pohledávek.

Proti tomuto usnesení podal odvolání Milan Pouč (dále jen odvolatel ). Tvrdil, že dlužnice v době podání návrhu na oddlužení postupovala nepoctivě. Záměrně postupovala tak, aby odvolateli znemožnila přihlásit si pohledávku. V době podání insolvenčního návrhu měla k dispozici rozhodnutí soudu prvního stupně, že je povinna odvolateli zaplatit částku 100.000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Její odvolání bylo formální. Krátce před podáním insolvenčního návrhu si dlužnice změnila příjmení a odvolatel neměl možnost zjistit, že podala insolvenční návrh. Nesouhlasil se závěrem insolvenčního soudu, že insolvenční rejstřík obsahuje dostatek údajů k identifikaci dlužnice. Uvedl, že v insolvenčním rejstříku zjišťoval, zda proti dlužnici není vedeno insolvenční řízení. Z údajů, které měl k dispozici (Jana Jelínko anonymizovano ), nikdy nezjistil, že proti této osobě je zahájeno insolvenční řízení. K tomu bylo nutné rodné číslo dlužnice, které však neznal. Tuto skutečnost si dlužnice velmi dobře uvědomovala a z tohoto důvodu si krátce před podáním insolvenčního návrhu změnila příjmení. Je sice pravdou, že odvolatel se již nemůže přihlásit do insolvenčního řízení ani v případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice, ale pohledávku může po dlužnici vymáhat po skončení konkursu. V případě oddlužení takovou možnost nemá. Navrhl napadené usnesení změnit.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného usnesení (první, druhý a poslední odstavec).

Insolvenční soud nepochybil, pokud se nejprve zabýval otázkou, zda odvolatel je oprávněn k podání návrhu na zrušení schváleného oddlužení.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. Podle odstavce 2, má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odstavce 3, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odstavce 4, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Dle odstavce 5, proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4.

Z dikce citovaného ustanovení nepochybně vyplývá, že domáhat se zrušení schváleného oddlužení mohou dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitelé. Účastníky insolvenčního řízení jsou ve smyslu § 14 odst. 1 IZ dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Podá-li návrh na zrušení schváleného oddlužení jiná osoba než dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitel, může insolvenční soud takové podání vyhodnotit jako podnět a využít ho v rámci své dohledací činnosti (§ 11 IZ). Shledá-li uvedené výhrady či výtky důvodné, může rozhodnout o zrušení schváleného oddlužení postupem podle § 418 odst. 4, poslední věta IZ.

Nezakládají-li tvrzení uvedená v podání neúčastníka důvod k rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení, není nutno o něm žádným způsobem rozhodovat. Pokud přes výše uvedené hodlá insolvenční soud o tomto návrhu rozhodnout, nezbývá než jej zamítnout, neboť jiné osoby než vyjmenované v § 418 odst. 4 IZ nejsou k návrhu na zrušení schváleného oddlužení aktivně věcně legitimovány.

Výše uvedené závěry vyslovil ve věci odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 29.4.2013, č. j. KSBR 30 INS 4399/2011, 2 VSOL 229/2013-B-33. Od těchto závěrů nemá žádného důvodu odchýlit se ani na základě argumentace odvolatele.

V posuzované věci je tedy rozhodné, že odvolatel není účastníkem insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici, protože do tohoto řízení svou pohledávku za dlužnicí nepřihlásil. Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že návrh Milana anonymizovano na zrušení schváleného oddlužení je nutno zamítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace k podání tohoto návrhu. V takovém případě je nadbytečné zabývat se důvody, pro které zrušení schváleného oddlužení navrhoval.

Přesto odvolací soud (shodně s insolvenčním soudem) považuje za vhodné vyjádřit se k některým tvrzením v návrhu na zrušení schváleného oddlužení. Odvolatel tvrdil, že osobu dlužnice nemohl vyhledat v insolvenčním rejstříku, neboť neznal její rodné číslo (netvrdil tedy, že rodné číslo nebylo zapsáno v insolvenčním rejstříku). V insolvenčním rejstříku lze vyhledávat i podle data narození. Po zadání data narození d anonymizovano ) se nabízí jedenáct insolvenčních řízení, z toho sedm zahájených v letech 2014 a 2015 (po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek ve věci dlužnice). Po porovnání údajů všech těchto osob se stejným datem narození lze zkonfrontovat bydliště a křestní jméno, případně si pročíst obsah insolvenčního návrhu. Vyvstává tak otázka, zda tento postup lze po pečlivém věřiteli běžně požadovat. V důsledku změny příjmení (což nebývá časté) měl odvolatel možnost vyhledat dlužnici v insolvenčním rejstříku značně ztíženou. Avšak skutečnost, zda si dlužnice změnila své příjmení právě proto, aby zmátla své věřitele při uplatňování jejich pohledávek, by mohla být významná při posuzování včasnosti přihlášky pohledávky, o což se v dané věci nejedná.

K výtce odvolatele, že dlužnice neuvedla jeho pohledávku v seznamu závazků, dlužnice namítala, že tak neučinila proto, že o pohledávce bylo vedeno řízení, které nebylo pravomocně skončeno. Insolvenční soud toto vysvětlení považoval za přijatelné zdůvodnění. Přitom pominul, že dle § 104 odst. 3 IZ musí dlužník uvést i sporné závazky. Podstatné však je to, že neuvedením tohoto závazku nebyl odvolatel poškozen, protože ani jako věřitel označený dlužnicí v seznamu závazků by nebyl zvláště vyrozuměn o možnosti přihlásit svou pohledávku za dlužnicí do insolvenčního řízení. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé zdůvodnění insolvenčního soudu, založené na úvahách o lhůtě pro přihlášení pohledávek věřitelů, jejím charakteru a oznamovací povinnosti insolvenčního soudu.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení, kterým byl návrh Milana anonymizovano na zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr zamítnut, je věcně správné. Proto odvolací soud toto usnesení insolvenčního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je

dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu