2 VSOL 1016/2012-A-31
KSBR 30 INS 19113/2012 2 VSOL 1016/2012-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka A + M Rousínov s.r.o., se sídlem Sušilovo nám. 23, 683 01 Rousínov, identifikační číslo 494 51 782, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno, o insolvenčním návrhu věřitelky Československé obchodní banky, a.s., se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, identifikační číslo 000 01 350, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.11.2012, č. j. KSBR 30 INS 19113/2012-A-16,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka A + M Rousínov s.r.o. (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Martina Horáka (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok III.), věřitele dlužníka, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok V.), na den 5.3.2013 ve 13.00 hodin nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a vymezil její program (výrok VI., VII.), uložil dlužníkovi ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků (výrok VIII.), insolvenčnímu správci uložil předložit soudu nejpozději 7 dnů před přezkumným jednáním seznam přihlášených pohledávek a zprávu o dosavadní činnosti (výrok IX. a X.), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.) a Československé obchodní bance, a.s. uložil zaplatit soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč (výrok XII.).

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve zrekapituloval tvrzení navrhující věřitelky Československé obchodní banky, a.s. Dále uvedl, že usnesením ze dne 13.8.2012 vyzval dlužníka k předložení písemného vyjádření k insolvenčnímu návrhu, seznamu svého majetku, závazků a zaměstnanců a ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno spolu s návrhem do vlastních rukou dne 29.8.2012 a dlužník na ně nereagoval. Vzhledem k nečinnosti dlužníka dospěl soud prvního stupně k závěru, že jsou splněny podmínky dle ust. § 133 odst. 1, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitelky bez jednání. Z listin předložených věřitelkou (jak jsou označeny v odůvodnění usnesení) vzal za osvědčené, že mezi věřitelkou a dlužníkem vznikla smlouva o úvěru dle ust. § 497 obchodního zákoníku, na základě které poskytla věřitelka dlužníkovi kontokorentní úvěr 5.000.000 Kč. S ohledem na porušení povinnosti dlužníka splácet úvěr dohodnutým způsobem uzavřela věřitelka s dlužníkem dne 20.7.2011 formou notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti dohodu o splátkách, přičemž dlužník závazek vůči věřitelce uznal ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního zákoníku. Protože dlužník ani tento svůj závazek řádně neplnil, prohlásila věřitelka oznámením ze dne 11.6.2012 svou pohledávku za splatnou ke dni 15.6.2012. Má tedy vůči dlužníkovi splatnou pohledávku z nesplaceného úvěru ve výši 4.012.124,03 Kč (jistina) s příslušenstvím (smluvní úroky a úroky z prodlení). Dále soud prvního stupně uzavřel, že dalším věřitelem dlužníka je Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, když vzal za osvědčené, že má za dlužníkem splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 3.387.983 Kč (dlužné pojistné a penále) přiznanou výkazem nedoplatků vydaným Okresní správou sociálního zabezpečení Vyškov dne 26.7.2012, který se stal vykonatelným dne 26.7.2012. Je tedy naplněna podmínka mnohosti věřitelů (dva věřitelé), kteří mají vůči dlužníkovi neuhrazené peněžité pohledávky, když tyto vykonatelné pohledávky jsou zcela nepochybně více než 3 měsíce po splatnosti. Jelikož byly naplněny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1, 2 písm. b) a d) IZ, rozhodl soud o úpadku dlužníka s tím, že o řešení úpadku soud rozhodne dodatečně. Insolvenčního správce ustanovil soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. b) IZ a dále vyslovil výroky plynoucí z ust. § 136 odst. 2, 3 IZ. Navrhující věřitelce uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích.

Výslovně proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že má za navrhující věřitelkou splatnou pohledávku z úvěrové smlouvy a za věřitelem Českou správou sociálního zabezpečení vykonatelnou pohledávku ve výši 3.387.983 Kč. Tvrdil, že usnesení o úpadku nemělo být vydáno, neboť jeho úpadek není osvědčen, když pohledávku

Československé obchodní banky, a.s. splácí po dohodě ostatní spoludlužníci. Věřitelka dlužníkovi přislíbila, že v důsledku řádného splácení pohledávky vezme insolvenční návrh zpět. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.

U jednání odvolacího soudu zástupce dlužníka doplnil, že společnost dlužníka není předlužena, když pohledávky přihlášených věřitelů se pohybují v jednotkách desítek tisíc Kč a nejsou dlouhodobě po splatnosti. I pohledávka ČSSZ je zajištěna nemovitostmi dlužníka, jejichž hodnota výrazně převyšuje výši pohledávky věřitele. Potvrzení úpadku dlužníka odvolacím soudem by vedlo pouze k tomu, že přihlášené pohledávky nebudou splaceny. Pro věřitele je ekonomicky výhodnější, pokud dlužník bude i nadále fungující společností.

Věřitelka Československá obchodní banka, a.s. ve svém písemném vyjádření k odvolání potvrdila, že její splatné pohledávky za dlužníkem jsou po dohodě spláceny ostatními spoludlužníky. Proto netrvá na svém návrhu na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na prohlášení konkursu. U jednání odvolacího soudu zástupkyně věřitelky doplnila, že věřitelka má za dlužníkem v současné době pohledávku vyčíslenou ke dni 5.2.2013 ve výši 3.845.289,27 Kč s tím, že pohledávku pravidelně v částce 50.000 Kč měsíčně plus smluvené úroky splácí spoludlužníci na základě ústní dohody uzavřené po rozhodnutí o úpadku.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné a podané osobou k tomuto úkonu oprávněnou a že obsahuje odvolací důvody ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. b) IZ, musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok, jimž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce.

Podle ust. § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odstavce 2, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z listin, které předložila navrhující věřitelka. V zájmu stručnosti proto odvolací soud odkazuje na tato zjištění a na ně navazující skutkové závěry soudu prvního stupně, jak jsou rozvedeny v odůvodnění jeho usnesení na straně 3, poslední odstavec a straně 4, první odstavec.

V návaznosti na odvolací námitky a v rovině úvah právního hodnocení věci odvolací soud doplnil dokazování listinami, jak jsou specifikovány v protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 6.2.2013. Odvolací soud takto postupoval proto, že dlužník ve svém odvolání zejména zpochybňoval pohledávku navrhující věřitelky. Z ust. § 141 odst. 2 IZ však jednoznačně plyne, že v případě, kdy je úpadek dlužníka osvědčen i bez pohledávky navrhujícího věřitele, není v odvolacím řízení zjištěný nedostatek aktivní legitimace důvodem ke zrušení rozhodnutí o úpadku. Odvolací soud proto nejdříve posuzoval, zda úpadek dlužníka nedokládají pohledávky jiných věřitelů, jejichž existence vyšla v řízení najevo (§ 86 IZ). Provedl tedy k důkazu přihlášky pohledávek č. 2, 12, 14, 15, 19, a to nejen samotnými přihláškami pohledávek, ale i listinami, které věřitelé ke svým přihláškám doložili.

Z přihlášek pohledávek odvolací soud zjistil, že věřitel č. 2 Petr Sychra přihlásil v insolvenčním řízení svou pohledávku za dlužníkem ve výši 71.223 Kč, přičemž částka 35.662 Kč představuje nezaplacenou mzdu a náhradu za dovolenou, vše splatné 1.4.2012 a částka 35.561 Kč neuhrazené cestovné, splatné 1.4.2012. Věřitel doložil k přihlášce pohledávky (kromě jiných listin) uznání dluhu ze dne 28.3.2012, v němž dlužník uznal svůj dluh vůči Petru Sychrovi ve výši 35.561 Kč co do důvodu i výše z titulu užívání soukromého osobního vozidla ke služebním účelům v období prosinec 2011 až březen 2012, a dále platební rozkaz vydaný Okresním soudem ve Vyškově dne 1.11.2012, č. j. 7 C180/2012-17 na částku 71.223 Kč s příslušenstvím, k jejíž úhradě ve prospěch věřitele zavázal dlužníka. Platební rozkaz není opatřen doložkou právní moci. U jednání odvolacího soudu dlužník pohledávku rozporoval a tvrdil, že je předmětem soudního řízení. Za popsané situace tedy odvolací soud k pohledávce věřitele Petra Sychry pro účely osvědčení úpadku dlužníka nepřihlížel.

Věřitel č. 12 Jihomoravská plynárenská, a.s. přihlásil za dlužníkem svou pohledávku ve výši 53.906,18 Kč z důvodu neuhrazených dodávek zemního plynu. Přitom pohledávka ve výši 21.873,46 Kč je splatná od 17.1.2011 a pohledávka ve výši 31.932,72 Kč od 9.3.2011. Smlouva o prodeji a nákupu zemního plynu byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena dne 23.11.2001 a faktura č. 111006460683 dokladuje splatnost nedoplatku 52.578,94 Kč dne 17.1.2011 a faktura č. 191000347633 splatnost nedoplatku 66.734,27 dne 9.3.2011.

Z přihlášky věřitele č. 14 ZWT s.r.o. odvolací soud zjistil, že věřitel si přihlásil v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 122.492 Kč z titulu nájemného dle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 25.5.2006. Touto smlouvou pronajal ZWT s.r.o. dlužníkovi nebytové prostory v průmyslovém objektu v Rousínově, Sušilovo nám. č. p. 15 za účelem kancelářské práce, skladování zboží a kovovýroby. Výše nájemného a úhrada za služby byla postupně upravována v dodatcích č. 1 až 9. K přihlášce věřitel doložil celkem deset faktur, kdy předmětem fakturace je nájemné za měsíc duben 2011, květen 2011, červenec 2011, srpen 2011, září 2011, říjen 2011, listopad 2011, prosinec 2011, leden 2012. Na těchto fakturách je uvedena doba splatnosti v době od 15.4.2011 do 15.1.2012.

Věřitel č. 15 Tomáš Winter přihlásil za dlužníkem svou pohledávku ve výši 3.435.000 Kč (jistina) a dále úroky dle smlouvy o půjčce ze dne 10.6.2002. Tato smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a Zdenkou Winterovou, měněna dodatky č. 1 až 5 a věřitel současně doložil oznámení o změně vlastníka pohledávky ze dne 30.5.2011 a zejména uznání závazku dlužníka ze dne 2.8.2011, 2.1.2012 a 2.10.2012. Splatnost půjčky nastala dne 30.6.2011 a úroků dne 31.12.2010, 31.12.2011 a 30.11.2012.

Z přihlášky pohledávky č. 19, věřitele č. 18 České republiky-České správy sociálního zabezpečení odvolací soud zjistil, že věřitel si přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši celkem 3.796.425 Kč na dlužném pojistném a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dílčí pohledávka v částce 1.491.506,24 Kč je vykonatelná a splatná dnem 28.4.2011. Dílčí pohledávka v částce 57.651 Kč je vykonatelná a splatná dnem 30.6.2011. Pohledávky dokládal výkazem nedoplatků OSSZ Vyškov ze dne 28.4.2011, č. j. 47013/210-9013-28.4.2011-254/782, kterým byla dlužníkovi předepsána k úhradě částka 1.822.867 Kč (období do 30.11.2010 a od 1.12.2010 do 27.4.2011), přičemž tvrdil úhradu na tuto pohledávku v částce 331.360,76 Kč. Rozhodnutí se stalo vykonatelným dne 28.4.2011. Dále doložil výkaz nedoplatků OSSZ Vyškov ze dne 30.6.2011, č. j. 47013/210-9013-30.6.2011-414/782 k úhradě částky 57.651 Kč. Rozhodnutí se stalo vykonatelným dne 30.6.2011.

Po vyhodnocení tvrzení navrhující věřitelky a dlužníka (přednesených v průběhu odvolacího řízení) a zjištění učiněných z provedených důkazů nemá odvolací soud důvod odchýlit se od závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ. V této souvislosti a v reakci na námitku dlužníka, že jeho předlužení nebylo v řízení prokázáno, je třeba zdůraznit, že předlužením dlužníka se soud prvního stupně nezabýval, proto je neposuzoval ani odvolací soud.

Ve vztahu k pohledávce navrhující věřitelky nutno uvést, že dlužník ve svém odvolání zpochybňoval pohledávku této věřitelky tvrzením, že jeho závazek je na základě vzájemné dohody řádně splácen spoludlužníky. Věřitelka toto tvrzení dlužníka potvrdila v podání ze dne 21.12.2012. Výslovně prohlásila, že její splatné pohledávky vůči dlužníkovi jsou po dohodě spláceny ostatními spoludlužníky a na svém insolvenčním návrhu netrvá. U jednání odvolacího soudu věřitelka upřesnila, že ke dni 5.2.2013 má za dlužníkem pohledávku ve výši 3.845.289,27 Kč, pohledávku splácí spoludlužníci v částce 50.000 Kč měsíčně (plus smluvené úroky) na základě ústní dohody uzavřené po rozhodnutí o úpadku. Toto tvrzení věřitelky dlužník nezpochybňoval. Nelze však pominout, že úhrada pohledávky věřitelky spoludlužníky v době po vydání napadeného usnesení je skutečností, která je při hodnocení znaků úpadku bez významu. Pro posouzení existence pohledávky věřitelky je totiž rozhodný stav v době vydání napadeného usnesení. Tento závěr má oporu v ust. § 144 odst. 1 věta poslední IZ, dle kterého nelze ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku, v odvolacím řízení přihlížet.

Lze uzavřít, že odvolací soud považuje za osvědčené pohledávky celkem pěti věřitelů dlužníka (navrhující věřitelky a čtyř známých věřitelů-Jihomoravské plynárenské, a.s., ZWT s.r.o., Tomáše Wintera a České republiky-České správy sociálního zabezpečení). Byla proto naplněna podmínka mnohosti věřitelů dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), přičemž pohledávky těchto věřitelů jsou po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Osvědčen byl i další znak úpadku, kterým je neschopnost dlužníka tyto závazky plnit (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ). Ve shodě se soudem prvního stupně zastává odvolací soud názor, že dlužník jednak pohledávky výše označených věřitelů neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), jednak nastala vyvratitelná domněnka ve smyslu § 3 odst. 2, písm. d) IZ, že dlužník není schopen své splatné závazky plnit, když nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 2 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Domněnku neschopnosti hradit své splatné závazky dlužník ničím nevyvrátil. Tvrzením, které je způsobilé domněnku platební neschopnosti dlužníka vyvrátit, zcela jistě není tvrzení dlužníka, že věřitelé si přihlásili své pohledávky za dlužníkem až v době po zjištění úpadku, nikoliv již v době po zahájení řízení (v srpnu 2012).

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když rozhodl o úpadku dlužníka podle ust. § 136 odst. 1 IZ. Pokud dlužníkovi ustanovil insolvenčního správce, byl i tento jeho postup správný a v souladu s ust. § 136 odst. 2, písm. b) IZ. Jelikož usnesení soudu prvního stupně je v napadených výrocích I. a II. věcně správné, odvolací soud je v tomto rozsahu potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 6. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu