2 VSOL 1011/2016-B-30
KSBR 33 INS 7517/2015 2 VSOL 1011/2016-B-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: a) Alexander Preisz, narozený 29. září 1955, identifikační číslo 47950692, b) Bohdana Preiszová, narozená 15. prosince 1974, oba bytem Věstín, Věstínek 22, PSČ 592 65, zastoupených Mgr. Michaelou Simandlovou, advokátkou č. ČAK 15689, se sídlem Brno, Jaselská 206/27, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení nepatrného konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2016, č.j. KSBR 33 INS 7517/2015-B-16

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2016, č.j. KSBR 33 INS 7517/2015-B-16 se v odstavcích I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí zrušil schválené oddlužení (odstavec I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění nebudou poskytovat dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (odstavec II. výroku), rozhodl, že konkurs na majetek dlužníka bude projednáván jako nepatrný (odstavec III. výroku) a že usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavec IV. výroku). isir.justi ce.cz

V důvodech rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že je dán důvod pro zrušení oddlužení v intencích § 418 odst. 1 a 3 IZ, neboť po schválení oddlužení vyšly najevo okolnosti, pro které měl být návrh dlužníků na schválení oddlužení zamítnut. Takovými okolnostmi je skutečnost, že dlužník nedisponuje příjmy, jež by zajišťovaly budoucí uspokojení nezajištěných věřitelů v minimální výši 30 %. Dlužník navíc vykazuje i nedbalý přístup k plnění povinností (nepoctivý záměr) v insolvenčním řízení, neboť zejména dlužník a) neinformoval soud o důležité skutečnosti pro oddlužení-dlužném výživném 53 800 Kč, ani o správné výši běžného výživného na syna z předchozího manželství.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání, ve kterém soudu I. stupně vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav věci, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dlužník namítal, že pokud v jeho jednání spatřuje soud I. stupně nedbalý přístup k plnění svých povinností a nepoctivý záměr v tom, že soudu sdělil výši běžného výživného v nesprávné částce 1.000 Kč, a dále v tom, že neuvedl dlužné výživné ve výši 53. 800 Kč na syna z předchozího manželství, pak si je dlužník vědom skutečnosti, že neznalost zákona neomlouvá, avšak neuvedení těchto skutečností nezpůsobil dlužník záměrně ani úmyslně. Dlužník jako laik soudu spolu s insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení v přílohách řádně předložil rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 25P 330/2001-191 ze dne 26. 5. 2003, který bylo mimo jiné stanoveno výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně na syna z předchozího manželství. Tato skutečnost je patrna ze spisového materiálu i insolvenčního rejstříku v rámci zveřejněných příloh k návrhu. Částku 1.000 Kč měsíčně uvedl dlužník v právním omylu, neboť vycházel z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014 pod č. j. 4T 224/2013-75, kde byla v rámci předběžné otázky řešena výše výživného a schopnost dlužníka stávající vyživovací povinnost ve výši 2.000 Kč měsíčně plnit. V rámci předběžné otázky v této trestní věci byl na základě provedeného dokazování učiněn závěr, že v možnostech a schopnostem povinného-dlužníka a) bylo plnění výživného ve výši 1.000 Kč. Na základě tohoto rozhodnutí dlužník v právním omylu začal plnit výživné pouze ve výši 1.000 Kč a tuto skutečnost uvedl i do insolvenčního návrhu. Pokud se jedná o vytýkané jednání dlužníka spočívající v neuvedení dlužného výživného ve výši 53.800 Kč na svého syna z předchozího manželství, které mu bylo uloženo uhradit rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 pod č. j. 2T 153/2012-67, ve spojení s Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2013, č. j. 3To 22/2013-122, pak k tomuto dlužník uvádí, že tuto skutečnost opomněl uvést v důsledku závažných rodinných problémů, neboť jeho dcera se potýká se závažnými zdravotními problémy, které vyvrcholily na podzim roku 2014. K prokázání této skutečnosti předkládá dlužník lékařské zprávy, z nichž vyplývá, že již byla učiněna veškerá dostupná léčba a dcera vyčerpala všechny možnosti standardní onkologické léčby. Současný zdravotní stav dcery se neustále zhoršuje.

Druhým vytýkaným důvodem, pro který byl na dlužníka prohlášen konkurz, je pokles předpokládaného plnění oproti původnímu plánu z důvodu existence dlužného výživného. Dlužník je si vědom, že v důsledku této skutečnosti nedošlo k přerozdělení jeho příjmů mezi nezajištěné věřitele, čímž došlo k poklesu plnění oddlužení pod zákonem stanovených 30%. K poklesu však došlo i z důvodu pracovní neschopnosti dlužníka a), který pobíral pouze dávky nemocenského pojištění v období od 11. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši okolo 8.000 Kč z důvodu pracovního úrazu-zlomenina dvou obratlů v oblasti bederní páteře (kostrče). Dlužník a) je již však zpět v pracovním procesu, kde jeho průměrná čistá mzda činí uváděných 16.407 Kč, a opětovně by měl v souvislosti se svým zaměstnáním obdržet od zaměstnavatele diety ve výši 6.000 Kč měsíčně, které se v rozhodnutí o schválení oddlužení zavázal hradit do majetkové podstaty za účelem jejich rozdělení mezi své nezajištěné věřitele. Celková dlužná částka vůči nezajištěným věřitelům činí 1,675.926,01 Kč a vůči zajištěným věřitelům činí 356.185,28 Kč. Ze soupisu majetkové podstaty provedené insolvenčním správcem pro účely nařízeného přezkumného jednání dne 6. 11. 2015 vyplývá, že by bylo možné zpeněžit osobní automobil značky Kia Sorento, rok výroby 2006, a přívěsný vozík, rok výroby 2005, movitý majetek, a nemovitý majetek k. ú. Věstínek, obec Věstín, na LV č. 196, to vše odhadem za 613.500 Kč. Zpeněžením věcí v rámci konkurzu náležejících do majetkové podstaty by tak pravděpodobně došlo k celkovému uspokojení zajištěných věřitelů. Dle odhadu insolvenčního správce by tak na nezajištěné věřitele zůstala částka ve výši asi 257.315 Kč. Co se tedy týče uspokojení nezajištěných věřitelů v konkurzu, toto by pravděpodobně dosáhlo procentuálního uspokojení ve výši pouhých 15,35%. Z čisté mzdy ve výši 16.407 Kč dle výpočtu pro stanovení měsíční splátky pro oddlužení je možné dlužníkovi srážet z čisté mzdy částku 5.838 Kč měsíčně. Dlužník se dále zavázal odvádět ze svého příjmu částku ve výši 6.000 Kč měsíčně, kterou získává ve formě diet. Dlužník je povinen odečíst částku běžného výživného ve výši 2.000 Kč měsíčně a odměnu insolvenčního správce ve výši 1.633,50 Kč. K přerozdělení mezi věřitele tedy zůstává částka ve výši 8.204 Kč měsíčně. Za dobu pěti let tedy odvede svým věřitelům částku ve výši 492.240 Kč. Dlužník by tedy uhradil svým věřitelům za dobu 5 let 29,3 % svých závazků, přičemž je v silách dlužníka překonat min. hranici 30% dosažením vyšších příjmů v budoucnu. Toto však za podmínky, kdy bude schopen v rámci mimořádných příjmů či daru vyrovnat současný zbývající dluh na výživném pro syna z předchozího manželství ve výši 44.113 Kč dle sdělení ins. správce, a současně i vzniklý skluz v plnění svým věřitelům, který dle zprávy insolvenčního správce činí k červenci 2016 částku asi 58.657 Kč. Dlužník za tímto účelem požádal osobu blízkou, zda by byla ochotna poskytnout dlužníkova dar, kterým by dlužník mohl zvrátit pro něj velmi nepříznivé rozhodnutí soudu I. stupně, což by dlužníkovi pomohlo v jeho složité rodinné situaci. Bude-li darovací smlouva uzavřena, bude o tom dlužník soud neprodleně informovat. Dlužník dále do budoucna nevylučuje navýšení měsíční částky pro oddlužení o částku 2.000 Kč, kterou nyní hradí svému zletilému synovi z předchozího manželství na výživném, kterému bude letos 22 let, a tudíž je schopen zapojení se do pracovního procesu, kdy bude schopen sám se živit zcela nebo alespoň částečně. Závěrem dlužník uvedl, že v důsledku zrušení schváleného oddlužení, které bylo významnou šancí pro dlužníka zlepšit svou finanční situaci a podpořit tímto i svou rodinnou situaci, pak prohlášením konkurzu na majetek dlužníka dojde pravděpodobně k menšímu uspokojení nezajištěných věřitelů než v průběhu oddlužení, neboť zpeněžená majetková podstata bude v první řadě použita k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů. Dlužník má za to, že i přes své pochybení dojde k vyššímu uspokojení věřitelů v případě, že mu bude umožněno pokračovat ve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník v důsledku tohoto postupu ztratí střechu nad hlavou a nebude schopen zajistit bydlení pro své děti a to zejména pro nemocnou dceru. Dlužník se domníval, že jeho pochybení nedosahuje takové míry, aby svým mylným jednáním naplnil nepoctivý záměr a nedbalé plnění povinností, v jehož důsledku byl na dlužníka prohlášen konkurz. K důkazu navrhl: Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2003 č. j. 25 P 330/2001-191 Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014 pod č. j. 4 T 224/2013-75 zprávu Dětské nemocnice v Novém Městě na Moravě ze dne 14. 10. 2014 zprávu z 16. 5. 2016 FN Brno, Klinika dětské onkologie. V doplnění odvolání podal dlužník další argumentaci proti druhému z vytýkaných důvodů, pro který byl na dlužníka prohlášen konkurz, jímž je pokles předpokládaného plnění oproti původnímu plánu. Dlužník v této souvislosti uvedl, že k poklesu došlo i z důvodu pracovní neschopnosti dlužníka a), jejíž příčinou byl pracovní úraz ze dne 8. 1. 2016 s vážným poškozením zdraví. Dlužník a) soudu ke svému tvrzení o pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu doložil záznam o úrazu ze dne 15. 1. 2016, kde je v části C bodě 6 uvedeno, že k úrazu dlužníka a) došlo v důsledku manipulace s nákladem pomocí paletového vozíku. Dále dlužník soudu předložil kopii uzavřené Smlouvy o důchodu ze dne 29. 8. 2016, kterou uzavřel s paní Lenkou Gregorovou, která se zavázala dlužníkovi přispívat peněžitou dávkou ve výši 2.700 Kč měsíčně po dobu trvání oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře s tím, že originál bude zaslán poštou Z vyjádření insolvenčního správce ze dne 25. 8. 2016 vyplývá, že ekonomická nabídka dlužníků před uzavřením Smlouvy o důchodu pro účely plnění oddlužení představovala souhrnnou částku ve výši 11.838 Kč měsíčně. Dlužné výživné činí ke dni podání zprávy částku ve výši 44.133 Kč. Celkové běžné výživné za celou dobu trvání oddlužení činí 108.000 Kč a odměna insolvenčního správce 88.209 Kč. Dlužník v mezidobí uzavřel výše citovanou smlouvu o důchodu na částku ve výši 2.700 Kč měsíčně. Měsíčně je nyní dlužník schopen pro účely oddlužení odvádět částku ve výši 14.538 Kč. Míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v následujících 53 měsících po odpočtu výše uvedených přednostních pohledávek bude aktuálně činit 530.172 Kč, tj. 31,41%. Na základě výše uvedených skutečností, dlužník navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Insolvenční správce k odvolání dlužníka sdělil (dok. B-22), že dlužník je zaměstnán u dosavadního zaměstnavatele RONYTRANS s.r.o., se sídlem Přívrat

1454/12,616 00 Brno-Žabovřesky, IČ 27703568, a jeho čistý průměrný příjem činí 16.407 Kč měsíčně. Insolvenční správce konstatuje, že dočasná pracovní neschopnost dlužníka v období od 1/2016 do 6/2016 byla ukončena a od 8/2016 bylo obnoveno provádění srážek z příjmu dlužníka od shora označeného zaměstnavatele a jejich zasílání na účet majetkové podstaty. Dlužník se dále zavázal přispívat na plnění schváleného oddlužení formou splátkového kalendáře pravidelnou měsíční splátku ve výši 6.000 Kč, a to na základě svého čestného prohlášení ze dne 19. 9. 2015, přičemž všechny splatné splátky ve výši 6.000 Kč uložené dlužníkovi k úhradě na účet majetkové podstaty dle výroku IV. usnesení č. j. KSBR 33 INS 7517/2015-B-6 byly řádně uhrazeny. Insolvenční správce dále eviduje na účtu majetkové podstaty mimořádné splátky ve výši 6.000 Kč měsíčně, a to za období od 1/2016 do 7/2016, které byly použity k uspokojení přednostních pohledávek z titulu dlužného výživného na zletilého syna z předchozího manželství (insolvenční správce dále s tímto příjmem pro účely propočtu předpokladu o plnění oddlužení nepočítá, neboť tento toliko dočasně nahrazoval srážky z příjmu z pracovního poměru dlužníka po dobu jeho pracovní neschopnosti a sloužil k zapravení dlužného výživného). Z mimořádných příjmů byla ke dni podání tohoto vyjádření uspokojena pohledávka z titulu dlužného výživného ve výši 45.667 Kč. Manželka dlužníka je poživatelkou invalidního důchodu druhého stupně v nepostižitelné výši 3.746 Kč. Aktuální ekonomická nabídka dlužníků pro účely plnění schváleného oddlužení tak představuje souhrnnou částku ve výši 11.838 Kč měsíčně. V následujících 53 měsících tak dlužníci uhradí při nezměněné příjmové situaci celkem 627.414 Kč. Dlužné výživné k dnešnímu dni činí 44.133 Kč. Běžné výživné 108.000 Kč (za období 7/2016 až 12/2020). Odměna insolvenčního správce ve výši 88.209 Kč (za období 7/2016 až 12/2020). Míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů po odpočtu výše uvedených přednostních pohledávek činí 387.072 Kč, tj. 23,09 %. Pokud si však dlužník obstará dodatečný příjem ve formě darovací smlouvy či smlouvy o důchodu ve výši 2.500 Kč měsíčně, k čemuž je dle jeho vlastního vyjádření obsaženého v odvolání ze dne 28. 7. 2016 v potřebné výši připraven, uhradí v následujících 53 měsících 759.914 Kč. Míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů po odpočtu výše uvedených přednostních pohledávek by pak činila 519.572 Kč, tj. 31,00 %.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh byl podán 23. března 2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 věty první IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ je po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže: a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo

d) to navrhne dlužník.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývají tyto skutečnosti: -dlužník a) a b) podal dne 23. března 2015 insolvenční návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byl zjištěn jejich úpadek a současně soud povolil řešení úpadku oddlužením. Návrh byl doplněn přílohami, mj. seznamem závazků, v němž dlužník uvedl své věřitele a celkovou výši dluhů. V návrhu dlužník uvedl, že oba mají vyživovací povinnost k sobě navzájem a ke třem dětem, dále má dlužník a) vyživovací povinnost k synovi z předchozího manželství ve výši 1.000 Kč. V návrhu ani v přílohách dlužník neuvedl nic o dlužném výživném 53 800 Kč vůči synovi z předchozího manželství, neuvedl ani správnou výši běžného výživného, která dle rozhodnutí soudu (předloženého v průběhu řízení bývalou manželkou Renatou Preiszovou) činí 2 000 Kč. Usnesením ze dne 10. září 2015 (A-20) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo 29414873 a povolil oddlužení. Učinil tak proto, že z údajů ohledně příjmů ze zaměstnání dlužníka bylo zřejmé, že se dosáhne minimální výše uspokojení nezajištěných věřitelů 30 %. Z podání paní Renaty Preiszové z 10. února 2016 a příloh-usnesení o schválení smíru z 14. října 2009, trestního příkazu z 3. října 2012, návrhu na potrestání z 25. září 2012, rozsudku z 28. listopadu 2013-vyšla najevo skutečnost, že dlužník a) dluží svému synovi z předchozího manželství výživné ve výši 53.800 Kč a že k němu měl vyživovací povinnost ve výši 2.000 Kč měsíčně. Insolvenční soud nařídil jednání, při němž dlužník tvrdil, že vyživovací povinnost byla v roce 2013 snížena na 1.000 Kč, ale rozhodnutí o tom nemá a nebylo možné je zatím dohledat, ale pokusí se o to znovu. Soud upozornil dlužníka, že je nutno hradit běžné výživné dle stávajících rozhodnutí ve výši 2.000 Kč (tyto částky zatím deponovat) a že je na dlužníkovi, aby prokázal, že má aktuálně vyživovací povinnost jen 1.000 Kč; k tomu mu poskytl lhůtu 1 měsíc. Dlužník a) akceptoval povinnost hradit 53.800 Kč na dlužné výživné, tvrdil, že neměl na to dříve prostředky a do návrhu opomněl tuto povinnost uvést. Z omluvy neúčasti obou dlužníků u nařízeného jednání dne 8. 9. v 9:30h učiněné zástupcem dlužníka vyplývá, že dcera dlužníků zemřela. Odvolací soud doplnil řízení, provedl dlužníkem navržené listiny k důkazu a zjistil: -smlouvou o důchodu ze dne 29.8.2016 na B-24 (dále jen darovací smlouva se plátce zavázala platit příjemci-dlužníku-dávku ve výši 2.700 Kč měsíčně po dobu oddlužení formou splátkového kalendáře, -ze zprávy Dětské nemocnice v Novém Městě na Moravě ze dne 14. 10. 2014 a ze zprávy FN Brno, Kliniky dětské onkologie ze dne 16. 5. 2016 ,že dceři dlužníka byl na podzim roku 2014 zjištěn onkologický nález, podstoupila složitou a invazivní léčbu a podle poslední zprávy FN Brno byla učiněna veškerá dostupná léčba, vyčerpány všechny možnosti standardní onkologické léčby. Dcera zemřela dne 1.9.2016.

-z rozsudku Městského soudu v Brně z 26.5.2003, č. j. 25P 330/2001-191, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30.1.2014, č. j 4T 224/2013-75, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2013, sp. zn. 3To 22/2013, trestního příkazu Městského soudu v Brně 2T 153/2012-46 z 3.10.2012, že dlužníku a) byla stanoveno výživné na syna z předchozího manželství ve výši 53.800 Kč 2.000 Kč měsíčně, dlužník a) platil výživné nepravidelně a dokonce snížené na částku 1.000 Kč, byl trestně stíhán a odsouzen pro řádné neplnění vyživovací povinnosti od ledna 2009 do 26.9.2012 k podmíněnému trestu odnětí svobody, dluh na výživném trestní soud vyčíslil na 53.800 Kč, dále byl stíhán pro neplnění vyživovací povinnosti za dobu od května 2013 do 17. ledna 2014, v němž zaplatil na výživném toliko 1.835 Kč, a byl zproštěn návrhu na potrestání pro zánik trestnosti činu; v tomto rozhodnutí trestní soud hodnotil možnosti obžalovaného plnit výživné a učinil závěr, že byly v rozsahu 1.000 Kč měsíčně, přesto i tak zde byl dluh na výživném 9.000 Kč. -k okolnostem pracovní neschopnosti dlužníka a) odvolací soud důkazy neprováděl, neboť to pro posouzení věci nebylo podstatné.

Soud prvního stupně shledal, že byly naplněny dva důvody pro zrušení oddlužení. Prvním důvodem byl pokles předpokládaného plnění v důsledku nižšího příjmu dlužníka, jenž by zajišťoval budoucí uspokojení nezajištěných věřitelů v minimální výši 30 %, druhým byl nedbalý přístup k plnění povinností a nepoctivý záměr dlužníka v insolvenčním řízení, neboť zejména dlužník a) neinformoval soud o důležitých skutečnostech pro oddlužení, kterými byly dluh na výživném ve výši 53.800 Kč a správná výše běžného výživného na syna z předchozího manželství.

Odvolací soud zcela souhlasí s insolvenčním soudem, že vážným důvodem pro zrušení oddlužení může být podle ustanovení § 418 písm. b) IZ skutečnost, že dlužník a) vykazoval podstatné snížení příjmů, z čehož bylo zřejmé, že dlužník není schopen uspokojit v oddlužení pohledávky nezajištěných věřitelů v minimální výši 30 %. Ke snížení výdělku dlužníka a) došlo z důvodu pracovní neschopnosti dlužníka a) po pracovním úrazu, v důsledku čehož pobíral v období od 11. 1. 2016 do 30. 6. 2016 pouze dávky nemocenského pojištění, což ovšem není podstatné. Naopak dlužník o svých příjmech měl detailní informace, znal přesné podmínky oddlužení a bylo jeho povinností a v jeho zájmu výpadek příjmů včas nahradit jiným zdrojem, aby nebyl důvod ke zrušení oddlužení. V současné době je ovšem příjem dlužníka na takové úrovni, že spolu s darem a při zohlednění stávajících vyživovacích povinností je splněna podmínka uspokojit po dobu oddlužení pohledávky nezajištěných věřitelů v minimální výši 30 %. Proto tento důvod pro zrušení oddlužení již dán není.

Další důvod pro zrušení oddlužení spatřoval insolvenční soud v tom, že dlužník v insolvenčním návrhu ani v přílohách neuvedl nic o dluhu na výživném 53 800 Kč pro syna z předchozího manželství, neuvedl ani správnou výši jeho běžného výživného, tvrdil výživné ve výši 1.000 Kč, ač dle rozhodnutí soudu doložených samotným dlužníkem a v průběhu řízení i bývalou manželkou dlužníka a) Renatou Preiszovou činí 2 000 Kč; tvrzené snížení výživného dlužník a) nedoložil. Výživné na syna z předchozího manželství plnil v nesprávné výši a nepravidelně, stávající dluh na výživném nesplácel. Takto nepřípustně činil dlužník a) i při povoleném oddlužení, čímž dluh na výživném dále narůstal. Toto počínání bylo třeba posoudit z hlediska nedbalosti v přístupu k plnění povinností a poctivosti ve snaze dosáhnout povolení oddlužení.

Jednou z podmínek pro povolení oddlužení je, aby podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nebyl sledován nepoctivý záměr. Požadavek na poctivost záměru dlužníka podávajícího návrh na povolení oddlužení je obsažen v ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ, přičemž odstavec třetí téhož ustanovení definuje, kdy má být na nepoctivý záměr usuzováno. Rozhodovací praxe je jednotná v názoru, potvrzeném rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-65 ze dne 28. 7. 2011, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 14/2012, že zákonodárce zde zvolil konstrukci generální klauzule, tedy obecného požadavku na poctivost záměru dlužníka, doplněnou demonstrativním výčtem případů, kdy má být na nepoctivý záměr usuzováno. Samotná generální klauzule je normou s relativně neurčitou hypotézou, tedy normou, kdy zákonodárce žádná kritéria do textu zákona nenapsal a ponechal na rozhodovací praxi insolvenčních soudů, aby v konkrétních případech posoudily, zda jde o nepoctivý záměr, a tak vlastně kritéria posuzování poctivosti záměru postupně definovaly judikatorně (srovnej např. usnesení sp. zn. 29 NSČR 88/2013).

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 NSČR 71/2013 uvedl, že Z ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) IZ je zřejmé, že To, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení /§ 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), § 405 odst. 1 IZ /, neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Stejně tak skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni /§ 5 písm. a) IZ /. Poctivost dlužníkova záměru při oddlužení je tedy povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval, případně nesleduje oddlužením poctivý záměr, a to okamžitě, jakmile vyjdou takové skutečnosti v insolvenčním řízení najevo. Za jednání, které je v rozporu s poctivým záměrem dlužníka, je považováno např. jednání spočívající v tom, že dlužník při podání návrhu na povolení oddlužení neuvedl pravdivé údaje o svém majetku a závazcích. Nejvyšší soud v usnesení publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 86, ročník 2013 (dále též jen

R 86/2013) zdůraznil, že dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa o hodnotě jeho majetku se může a má promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku vůbec neuvede. V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. Jedinou odpovědnou osobou za obsah návrhu a seznamů je sám dlužník. Nejvyšší soud v R 86/2013 dále konstatoval, že Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) odst. 3 insolvenčního zákona povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) nebo výši zpochybňuje, tedy uvést do návrhu na povolení oddlužení a do přiložených seznamů všechny své závazky, a to opět bez ohledu na to, zda tyto závazky uznává či rozporuje. Těmto povinnostem dlužník nedostál.

Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soud konstatuje, že dlužník v návrhu ani v seznamu závazků neuvedl dluh na výživném 53 800 Kč na syna z předchozího manželství, ani o správnou výši běžného výživného, snažil se nesprávně informovat o snížení výživného, nesplácel ani vzniklý výrazný dluh na výživném, neplnil řádně vyživovací povinnost dokonce ani po povolení oddlužení, čímž dluh dále vznikal. Tím dlužník projevil nedbalý přístup k plnění povinností a takovým návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Odvolací soud odmítá obranu dlužníka, že tak nečinil záměrně ani úmyslně, že na dluh zapomněl vlivem těžké rodinné situace způsobené onemocněním a posléze úmrtím dcery. Tragická událost v rodině dlužníka je skutečností a ani odvolací soud nijak tuto nesmírně těžkou a bolestnou situaci nemíní zlehčovat. Je však třeba mít na paměti, že dlužník a) neplnil svou vyživovací povinnost dlouhodobě, že za toto počínání byl ještě před onemocněním dcery odsouzen, k nápravě nedošlo a trestní řízení bylo vedeno opakovaně. Neobstojí námitka neznalosti principů stanovení výživného, neboť ty dlužník a) znal z několika soudních rozhodnutí. Dlužník a) se tedy nemohl důvodně domnívat, že výživné mu bylo sníženo jednou větou v odůvodnění rozhodnutí trestního soudu. Relevantní není ani námitka těžšího dopadu důsledků konkursu na dlužníka nebo námitka, že v konkursu budou nezajištění věřitelé uspokojeni v menším rozsahu. Těmto důsledkům mohl a měl dlužník předejít plněním svých povinností před podáním návrhu, při jeho podání i po schválení oddlužení.

Z uvedeného vyplývá, že je dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení, neboť vyšlo najevo, že dlužník jednal v řízení nedbale a sledoval nepoctivý záměr. V tomto směru je napadené rozhodnutí věcně správné, a proto bylo v napadené části podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzeno.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 8. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu