2 VSOL 101/2013-B-12
KSOS 39 INS 17711/2012 2 VSOL 101/2013-B-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Mgr. Aleny anonymizovano , anonymizovano , K Hájku 2966, 738 01 Frýdek-Místek, rozhodl o odvolání věřitele Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , K Hájku 2967, 738 01 Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě vyhlášenému na schůzi věřitelů konané dne 24.10.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě vyhlášené na schůzi věřitelů konané dne 24.10.2012 znějící Insolvenční správkyně nadále zůstává ve své funkci se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve shora označené insolvenční věci se u Krajského soudu v Ostravě konalo dne 24.10.2012 přezkumné jednání a schůze věřitelů. Z protokolu z tohoto jednání a schůze věřitelů vyplývá, že soud rozhodl o tom, že věřitel č. 6 Ing. Jaroslav Plaček má hlasovací právo ve výši 158.675 hlasů, na schůzi věřitelů přítomný Ing. Jaroslav Plaček byl potvrzen zástupcem věřitelů a následně navrhl odvolání insolvenční správkyně podle ust. § 29 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Tento návrh odůvodnil tím, že správkyně nejednala v souladu s insolvenčním zákonem, neboť podala návrh na prohlášení pokračování-2-konkursu na majetek dlužnice, nehájila co nejrychlejší uspokojení věřitelů, neprověřila majetkovou podstatu dlužnice, když v soupisu majetku není zahrnut veškerý majetek dlužnice. Nevyskytuje se v něm nábytek, cvičící stroje a odchodné, které dlužnice obdržela v listopadu 2011 v celkové výši 211.936 Kč. Dále z protokolu o jednání vyplývá, že po vyjádření insolvenční správkyně k návrhu věřitele na její odvolání soud prvního stupně konstatoval, že přítomný věřitel nedisponuje nadpoloviční většinou hlasů pro postup podle ust. § 29 IZ. Dále prohlásil, že insolvenční správkyně nadále zůstává ve své funkci.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Ing. Jaroslav Plaček (dále jen odvolatel). Namítal, že soud prvního stupně rozhodl o ponechání insolvenční správkyně ve funkci v rozporu s ust. § 29 odst. 1 a § 49 odst. 1 IZ. Odkázal na názor vyslovený v Komentáři k zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení, dle kterého, aby mohl být insolvenční správce odvolán, musí být na schůzi věřitelů přítomna nadpoloviční většina všech věřitelů hodnocených podle výše pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu termínu konání schůze věřitelů. Taktéž může nastat situace, že o odvolání a ustanovení správce rozhodne pouze jeden věřitel. Dále odvolatel uvedl, že pro posouzení hlasovacích práv věřitelů je rozhodný den, který předchází schůzi věřitelů. V dané věci je rozhodným dnem 23.10.2012. K tomuto dni bylo přihlášeno celkem 6 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 872.594,76 Kč. Pohledávka odvolatele byla přihlášena k tomuto dni ve výši 507.021,20 Kč. Tvořila tedy více jak 50% všech přihlášených pohledávek (58,1%). Odvolatel měl tedy největší podíl na všech hlasovacích právech věřitelů. Avšak i po přezkumném jednání, kdy byly odvolateli popřeny pohledávky ve výši 348.345,60 Kč, měl největší podíl na hlasovacích právech věřitelů, počítáno z celkové hodnoty uznaných pohledávek, když uznané pohledávky odvolatele tvoří 53,86% všech uznaných přihlášených pohledávek. Proto měl soud prvního stupně potvrdit návrh na odvolání insolvenční správkyně a na ustanovení nového insolvenčního správce. Konečně odvolatel poukázal na řešení přijaté v jiných insolvenčních věcech, např. ve věci dlužníka Tomáše Tošky, sp. zn. KSOS 13 INS 11219/2010 a dlužnice Naděždy Litošové, sp. zn. KSBR 76 INS 15819/2010. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že insolvenční správkyně Ing. Hana Sazovská se odvolává z funkce a je jmenován nový insolvenční správce.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné. pokračování-3-

Podle ust. § 29 odst. 1 IZ, na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelů usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Podle odstavce 2, usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odst. 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24; § 54 odst. 1 se nepoužije. Podle odstavce 3, rozhodnutí podle odst. 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odst. 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně.

V obecné rovině je možno uvést, že ke změně v osobě insolvenčního správce může dojít z podnětu věřitelů, kteří se na schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání usnesou, že soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a ustanovují nového insolvenčního správce. Rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce je účinné okamžikem jeho přijetí, tedy okamžikem, kdy se na něm schůze věřitelů usnesla. K účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce na schůzi věřitelů je však třeba potvrzení insolvenčním soudem. Rozhodovací praxe vrchních soudů se ustálila v závěru, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, ale podle ust. § 6 odst. 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2011, č. j. KSLB 76 INS 15819/2010, 2 VSPH 1068/2011-B-18).

V posuzované věci se však soud prvního stupně tímto postupem neřídil. Již proto nemůže rozhodnutí o dalším setrvání insolvenční správkyně ve funkci obstát. Z protokolu o schůzi věřitelů totiž nepochybně plyne, že soud prvního stupně namísto toho, aby učinil záznam o tom, jaký byl celkový výsledek hlasování schůze věřitelů (zda se schůze usnesla či neusnesla na odvolání dosavadního správce), rozhodl o tom, že insolvenční správkyně nadále zůstává ve své funkci.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je dále rozhodná námitka odvolatele, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s ust. § 29 odst. 1 a § 49 odst. 1 IZ. K tomu nutno uvést, že ust. § 49 odst. 1 IZ upravuje tzv. obecné hlasovací kvórum způsobem, že k platnosti usnesení schůze věřitelů se vyžaduje prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, která se počítá podle výše jejich pohledávek. Tato úprava však neplatí bezvýjimečně, když insolvenční zákon v některých případech stanoví pro přijetí usnesení schůze tzv. speciální hlasovací kvórum. Jde například o usnesení o odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 IZ nebo usnesení o způsobu pokračování-4-

řešení úpadku dlužníka dle ust. § 151 odst. 1 IZ. Je třeba zohlednit skutečnost, že insolvenční právo vychází ze zásady, že hlasovací právo náleží bez dalšího pouze věřitelům se zjištěnou pohledávkou. Věřitelé, jejichž pohledávka nebyla zjištěna, mohou hlasovat jen tehdy, přizná-li jim hlasovací právo soud.

V posuzované věci soud prvního stupně přiznal odvolateli hlasovací právo ve výši 158.675 hlasů, tedy ve výši jeho zjištěné pohledávky. Z uvedeného je nutno vycházet i při posuzování hlasovacího práva věřitelů při hlasování o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce a o ustanovení nového insolvenčního správce dle § 29 odst. 1 IZ. Podle názoru odvolacího soudu je pro výsledek tohoto hlasování určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze s právem hlasu nikoli (jak odvolatel nesprávně dovozuje) vůči celkové výši přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu pohledávek, ohledně nichž věřitelé hlasovací právo nemají. Tento názor je logický. Při opačném výkladu sporné hlasy automaticky hlasují proti, resp. v případě, že je popřena více než polovina celkové výše pohledávek, by se věřitelé nijak nemohli usnést na odvolání správce. Rozdíl v hlasovacím kvóru dle ust. § 29 IZ oproti obecné úpravě hlasování v tomto smyslu pak není v tom, že se počítá ze všech přihlášených pohledávek, ale toliko v tom, že se počítá i ze zjištěných pohledávek věřitelů, kteří se neúčastní schůze.

V poměrech dané věci je významné, že byly zjištěny pohledávky v celkové výši 294.608,16 Kč a popřeny ve výši 577.986,60 Kč. Pohledávka odvolatele byla zjištěna v části 158.675,60 Kč a popřena v části 348.345,60 Kč. Dále je rozhodné, že ostatní věřitelé mají zjištěné pohledávky celkem ve výši 135.932,56 Kč. Lze tedy shrnout, že odvolatel disponuje 53,86% všech pohledávek. Proto mohl na schůzi věřitelů sám rozhodnout o změně insolvenčního správce podle ust. § 29 IZ, o což se také pokusil. Nutno tedy přisvědčit jeho odvolací námitce, že názor soudu vyjádřený v protokole o přezkumném jednání, že přítomný věřitel nedisponuje nadpoloviční většinou hlasů pro postup podle § 29 IZ, není správný.

Na základě výše uvedených zjištění a veden shora vyjádřenými názory dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné. Proto napadené usnesení zrušil podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně by měl svolat další schůzi věřitelů, na které věřitelům umožní hlasovat podle ust. § 29 IZ s tím, že budou poučeni o tom, že mají navrhnout konkrétní osobu jiného insolvenčního správce. Je skutečností, že insolvenční zákon umožňuje tento postup pouze v případě první schůze věřitelů, ale odvolací soud je toho názoru, že pokud soud nepostupoval na této schůzi věřitelů v souladu s insolvenčním zákonem, musí věřitelé dostat další možnost k výkonu svých práv. pokračování-5-

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. května 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu