2 VSOL 1006/2013-A-12
KSBR 32 INS 24714/2013 2 VSOL 1006/2013-A-12

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Svážná 388/32, 634 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.9.2013, č. j. KSBR 32 INS 24714/2013-A-7

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužnici zaplatit ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se domáhala insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 5.9.2013 rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud shledal insolvenční návrh dlužnice důvodným. Dlužnice má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, její čistý měsíční příjem činí 15.641 Kč a celkový rozsah nezajištěných závazků 1.504.599 Kč. U dlužnice však není splněna jedna ze základních podmínek pro povolení oddlužení, a to předpokládané uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším 30% hodnoty jejich pohledávek. Částka, kterou je měsíčně možno postihnout výkonem rozhodnutí činí 4.362 Kč. V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře by nezajištění věřitelé obdrželi plnění pouze ve výši 13,05% hodnoty svých pohledávek. K požadavku dlužnice na spojení řízení s řízením jejího manžela soud poznamenal, že manžel dlužnice dosud insolvenční návrh nepodal. Není proto možno o takovém postupu uvažovat, ani o něm rozhodnout. Dále soud prvního stupně vysvětlil smysl a účel zálohy na náklady pokračování-2-insolvenčního řízení a odůvodnil i výši uložené zálohy s tím, že minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm žádala projednat její insolvenční návrh a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy, protože splňuje všechny podmínky dané insolvenčním zákonem. Zdůraznila, že požádala soud o spojení návrhu na povolení oddlužení dlužnice a jejího manžela. V podrobnostech citovala závěry obou vrchních soudů v označených rozhodnutích ve věcech společného oddlužení manželů. V odvolání rovněž zopakovala skutečnosti rozhodné ve vztahu k jejím osobním a výdělkovým poměrům. Zopakovala, že společně s manželem mají společné nezajištěné závazky vzniklé v rámci společného jmění manželů v celkové výši cca 1.504.599 Kč. Z této částky pak představuje 30 % 451.380 Kč. Společná měsíční splátka manželů by činila 12.944 Kč měsíčně a byla vypočtena z příjmu dlužnice 15.641 Kč čistého měsíčně a z příjmu manžela ve výši 20.710 Kč měsíčně čistého. Pro úplnost dlužnice poukázala na věc vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 INS 16359/2013, kdy podobnou situaci řešil soud dle dlužnice vhodnějším způsobem, neboť vyzval druhého z manželů, který zatím neměl návrh podaný, aby tak učinil ve lhůtě 10 dnů. V posuzované věci však dlužnici soud žádnou lhůtu nenařídil. Manžel dlužnice bude insolvenční návrh podávat 15.10.2013. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a bylo jí povoleno oddlužení splátkovým kalendářem bez zálohy na náklady insolvenčního řízení dle insolvenčního návrhu dlužnice, kdy dojde ke spojení jejího návrhu s návrhem manžela.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jeho pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, pokračování-3-a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Skutková zjištění o majetkových, osobních a příjmových poměrech dlužnice obsažená v odůvodnění napadeného usnesení jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. V posuzované věci je s ohledem na odvolací námitky dlužnice podstatné, že průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za posledních 12 měsíců činil 16.029 Kč, dlužnice má vyživovací povinnost ke dvěma osobám a ve svém návrhu uvádí závazky v celkové výši 1.504.599 Kč. Označila také dva závazky pocházející z jejího podnikání (vůči VZP a ČSSZ, splatné v roce 2012) v celkové výši 16.210 Kč (1,08 %). Podnikání ukončila formálně 17.11.2012. V bodě 06 insolvenčního návrhu dlužnice uvádí ve vztahu k celkové výši závazků a celkovému počtu věřitelů, že tyto věřitele a závazky má dlužnice společně se svým manželem, že závazky spadají do společného jmění manželů a také požádala o spojení jejího návrhu na povolení oddlužení s návrhem jejího manžela a o řešení úpadku manželů anonymizovano v jediném řízení se společným splátkovým kalendářem. Návrh dlužnice na povolení oddlužení podepsal manžel dlužnice Pavel Havelka.

Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 16.10.2013 podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře Pavel Havelka. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 32 INS 28779/2013. V návrhu uvedl obdobné či zcela totožné údaje jako dlužnice Jana anonymizovano , která také podepsala jeho návrh na povolení oddlužení.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval ve věci správně, pokud posuzoval insolvenční návrh dlužnice jako samostatný návrh. V odůvodnění svého usnesení také náležitě dlužnici vysvětlil, proč nepostupoval podle ust. § 112 o.s.ř. a nespojil insolvenční řízení dlužnice s řízením jejího manžela. Tímto důvodem byla skutečnost, že v době rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo žádné insolvenční řízení dlužníka Pavla Havelky vedeno. Jak uvedeno výše, insolvenční návrh podal jmenovaný u Krajského soudu v Brně až dne 16.11.2013. V této souvislosti nelze neuvést, že odvolací soud se neztotožňuje s výhradou dlužnice, že soud prvního stupně měl dlužnici vyzvat (a poskytnout jí lhůtu) k tomu, aby její manžel také podal insolvenční návrh. Tento postup soudu prvního stupně se může jevit v některých případech jako vhodný, avšak insolvenční zákon insolvenčnímu soudu povinnost k výzvě dlužníka (či jeho manžela) za účelem podání insolvenčního návrhu druhého z manželů nezakládá.

V posuzované věci je podstatné, že po rozhodnutí soudu prvního stupně se změnily poměry tak, že manžel dlužnice podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a oba manželé navrhli spojení jejich insolvenčních řízení do řízení jediného. Tím oba manželé dali najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a že majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy pokračování-4-

že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se zajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku dluhů samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů, a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel (dlužník) a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeni (§ 414 a § 416 IZ), v soudním či jiném řízení požadovat přiznání takové pohledávky jen vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela a dlužníka. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí, tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě při existenci společných závazků manželů a závazků jen jednoho z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením s ustanovením jediného insolvenčního správce (srovnej například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011).

V posuzované věci by z příjmů dlužnice s ohledem na celkovou výši závazků bylo možno pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet částku 4.620 Kč, za 5 let se jedná o 277.200 Kč a po odečtení nároku správce o částku 223.200 Kč nebo 211.860 Kč (pokud je správce plátcem DPH). To představuje 14,83% nebo 14,08% závazků nezajištěných věřitelů. V případě manžela dlužnice, který uvádí shodné závazky jako dlužnice, činí podle předběžných propočtů odvolacího soudu příjem za poslední doloženy rok (září 2012 až srpen 2013) 14.783 Kč, při nezabavitelné částce 9.098 Kč zůstane k dispozici 5.685 Kč, ze kterých lze použít 2/3, tedy 3.790 Kč. Za 5 let se jedná o částku 227.400 Kč, což po připočtení k plnění dlužnice značí 450.600 Kč za rok nebo 439.260 Kč za rok, tedy 29,95% nebo 29,19% nezajištěných závazků. Pokud by manžel dlužnice měl skutečně mzdu kolem 23.000 Kč čistého (jak sám tvrdí v návrhu), sám by zaplatil částku asi 472.200 Kč, společně by pak manželé mohli uhradit cca 41% závazků. pokračování-5-

Lze tedy uzavřít, že v době rozhodování soudu prvního stupně byl požadavek soudu prvního stupně na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve vztahu k dlužnici správný. Za odvolacího řízení však poměry ve věci doznaly změny, když manžel dlužnice rovněž podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a oba manželé požádali o spojení obou věcí do jednoho řízení. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. a dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V něm soud prvního stupně posoudí insolvenční návrhy dlužnice a jejího manželka Pavla Havelky z hledisek splnění předpokladů pro jejich společné projednání, které jsou vymezeny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 4766/2009, 1 VSPH 669/2009, a dále rozvedeny např. v rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH 714/2010 a ze dne 21.9.2011, sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011. Bude se zabývat i povahou závazků obou manželů a posoudí, zda dlužnice splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení v tom směru, zda se u ní nejedná o závazky z podnikání, nepoctivý záměr či lehkomyslný nebo nedbalý přístup (§ 389 odst. 1, § 395 IZ). Pokud nebude dle doložených, případně na základě dodatečně vyžádaných listin pochyb, že všechny závazky dlužnice a jejího manžela spadají do společného jmění manželů a že dlužníci jsou i nadále schopni uhradit společně ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% závazků za pět let, zváží spojení obou řízení a před rozhodnutím o jejich úpadku opětovně posoudí, zda pro další řízení bude záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu