2 VSOL 1004/2014-P6-13
KSOS 39 INS 25687/2012 2 VSOL 1004/2014-P6-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Dušan anonymizovano , anonymizovano , bytem Rolnická 49, Orlová-Lutyně, PSČ: 735 14, o přihlášce P6, věřitele č. 6: HAPPY SUNRISE LTD., se sídlem Albert Place, Law Ford House, N3 1RI, London, Spojené království, reg. č. 4911079, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1, o odvolání věřitele č. 6 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2014, č. j. KSOS 39 INS 25687/2012-P6/6,

takto:

Usnesení krajského soudu se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením rozhodl, že se k přihlášce věřitele č. 6 (dále jen věřitel ) v rozsahu částky 834.054,17 Kč nepřihlíží (odstavec I. výroku), v souladu s ustanovením § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) rozhodl v tomtéž rozsahu o odmítnutí přihlášky (odstavec II. výroku) a o ukončení účasti tohoto věřitele v insolvenčním řízení (odstavec III. výroku). Insolvenční správce vzhledem k tomu, že přihláška pohledávky věřitele nebyla úplná, postupem dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ vyzval věřitele , aby přihlášku ve lhůtě 15 dnů doplnil a současně jej poučil, jakým způsobem je nutné doplnění provést. Výzva byla věřiteli doručena dne 11.11.2013, lhůta pro doplnění uplynula dne 26.11.2013. Věřitel podáním doručeným soudu dne 19.11.2013 sice doplnění své přihlášky provedl, avšak insolvenční správce toto doplnění nepovažoval v souladu s výzvou ze dne 5.11.2013 za řádné, neboť v této výzvě po věřiteli požadoval doložit věrohodný doklad o tom, že dlužník byl s postoupením pohledávky řádně seznámen, což věřitel neučinil, ačkoliv byl ve výzvě poučen ve smyslu ustanovení § 188 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání (nejprve blanketní, posléze odůvodněné) do všech jeho výroků a namítal, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že přihlášený věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dne 15.04.2013 přihláškou svou pohledávku v celkové výši 834.054,17 Kč a to v době, jakmile se o probíhajícím insolvenčním řízení dozvěděl. Odvolatel má sídlo v Londýně, Spojeném Království, tedy v členském státě Evropské unie, což doložil výpisem z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu je potřeba aplikovat speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.05.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení) a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. Ustanovení § 430 IZ stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3). Odvolateli nebylo dosud soudem doručeno vyrozumění insolvenčního soudu ani výzva k podávání přihlášek pohledávek. Je kladen důraz na to, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a musí jim být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikovaný pod zn. R 25/2009). Podle ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona jim pak začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva byla zvlášť doručena. Nejvyšší soud ČR přitom poukazoval na to, že tím byl insolvenční zákon přizpůsoben i jinak přímo aplikovatelnému Nařízení, aby došlo k odstranění jazykové bariéry, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení. I přesto, že v daném případě odvolateli nebylo dosud soudem doručeno vyrozumění insolvenčního soudu vyrozumění ani výzva k podávání přihlášek pohledávek, insolvenčnímu soudu okamžikem doručení jeho přihlášky pohledávky oživla povinnost ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona a judikatura stanoví, že je v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky zahraničního věřitele jako opožděné, neboť mu mají být poskytnuty rovné možnosti a má s ním být zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.08.2011, č.j. 2 VSPH 686/2011-P208-8, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.02.2014, č.j. 3 VSPH 1607/2012-P2-8 či usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.03.2011, č.j. VSOL 175/2011-P227-7).

Pokud se tedy odvolatel, jako dosud neznámý zahraniční věřitel, vlastní aktivitou dozvěděl, že bylo zahájeno insolvenční řízení s jeho dlužníkem, nezačala mu, aniž by mu byla doručena výzva k podání přihlášky podle ustanovení § 430 insolvenčního zákona, lhůta k jejímu podání běžet dříve, než jejím doručením. Naopak insolvenčnímu soudu okamžikem doručení jeho přihlášky pohledávky oživla povinnost ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona a na základě toho tak přihláška pohledávky nemohla být podána opožděně, a tudíž pokud soud prvního stupně rozhodl, že se k ní nepřihlíží a v insolvenčním řízení se nebude uspokojovat, pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Závěr soudu prvního stupně o časovém rámci, v němž se může zahraniční věřitel stát věřitelem známým, tj. nejpozději do uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek, nemá oporu v právní úpravě ani v judikatorních závěrech Nejvyššího soudu. Vzhledem k uvedenému je řízení postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ohledně požadavku na doložení dokladu, že dlužník byl s postoupením pohledávky řádně seznámen, odvolatel uvedl, že ve zrušeném zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdejším znění, sice byla stanovena v ustanovení § 526 povinnost postupiteli bez zbytečného odkladu oznámit postoupení pohledávky dlužníkovi, ovšem nevyplývají další náležitosti. Oznámení o postupu pohledávky je jednostranným právním úkonem postupitele, adresovaným dlužníkovi. Pro formu ani obsah oznámení nejsou zákonem předepsány zvláštní náležitosti a tudíž může být učiněno nejen písemně, ale i ústně. Pokud postupitel tuto notifikační povinnost nesplní, je třeba, aby postoupení pohledávky prokázal dlužníkovi postupník. Prokázáním se rozumí předložení dlužníkovi písemné smlouvy o postoupení pohledávky. Přihlášený věřitel sděluje, že oznámení o postoupení pohledávky bylo vůči dlužníkovi učiněno postupitelem neprodleně po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Postupitel sdělil věřiteli , že oznámení postoupení bylo učiněno, a to konkrétně emailem, faxem a poštou. Věřitel z jeho sdělení vycházel a dokládá k tomu potřebné potvrzení. Postupitel tím splnil svou oznamovací povinnost, když ze zákona nejsou předepsány zvláštní náležitosti, což měl prokázat potvrzením oznámení postoupení. Přes shora uvedené se ovšem věřitel domnívá, že z jeho strany došlo k dostatečnému prokázání postoupení pohledávky tím, že zaslal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, neboť současně s přihláškou předložil písemnou smlouvu o postoupení pohledávky. Přihláška pohledávky včetně písemné smlouvy o postoupení pohledávky jsou dlužníkovi dostupné z insolvenčního rejstříku. Tímto tak došlo k prokázání postoupení ze strany postupníka, případně to prokáže následně.

Nad to věřitel opakoval, že je zahraničním věřitelem, který se sice stal insolvenčnímu soudu známým až ve fázi, kdy již lhůta, stanovená pro podávání přihlášek pohledávek ve smyslu ustanovení § 173 insolvenčního zákona uplynula. Ovšem vzhledem k tomu, že insolvenční soud věřiteli dosud nezaslal v souladu s ustanovením § 430 insolvenčního zákona (mj.) výzvu k podání přihlášky, nelze posuzovat včasnost jeho přihlášky, když mu začne lhůta pro podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného českým insolvenčním soudem běžet až od jejího doručení. Přihláška pohledávky věřitele tak byla podána včas.

Z uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení krajského soudu změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá a jeho účast v řízení neukončuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podal věřitel jako oprávněná osoba a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (podáním návrhu dne 18.10.2012) je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ) s tím, že právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné a napadené usnesení je třeba změnit.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 18.10.2012, v návrhu a v seznamu závazků dlužník uvedl zajištěnou pohledávku věřitele ACM Money Česká republika a.s. z úvěru ve výši 611.789 Kč, o postoupení pohledávky na věřitele se neuvádí ničeho. Usnesením ze dne 3.6.2010, č.j. KSOS 39 INS 25687/2012-A5 krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčního správce, rozhodl povolit řešení úpadku oddlužením, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech s tím, že pokud tak neučiní, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 24.1.2013, uložil insolvenčnímu správci, aby postupoval v souladu se Standardním pokynem pro oddlužení zveřejněným na internetové stránce Krajského soudu v Ostravě, část Soubory ke stažení, v rámci portálu www.justice.cz. a rozhodl, že insolvenční soud nebude zveřejňovat svá rozhodnutí v hromadných sdělovacích prostředcích. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 13.11.2012.

Do dne 10.12.2012 podali přihlášky pohledávek věřitelé 1-5, věřitel (č.6) podal přihlášku 18.3.2013; k přihlášce přiložil mimo jiné i smlouvu o postoupení pohledávky. Na výzvu správce ze dne 5.11.2013 věřitel přihlášku dne 20.11.2013 doplnil tak, že oznámení o postoupení pohledávky bylo vůči dlužníkovi učiněno postupitelem neprodleně po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Postupitel sdělil věřiteli , že oznámení bylo učiněno ústně a tím postupitel splnil svou oznamovací povinnost. I pokud by nebylo prokázáno, že postupitel oznámil postoupení pohledávky dlužníkovi, pak se věřitel domnívá, že z jeho strany došlo k prokázání postoupení pohledávky tím, že zaslal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, neboť současně s přihláškou předložil písemnou smlouvu o postoupení pohledávky. Přihláška pohledávky včetně písemné smlouvy o postoupení pohledávky jsou dlužníkovi dostupné z insolvenčního rejstříku. Tímto došlo k prokázání postoupení ze strany postupníka.

Z přihlášky pohledávky věřitele odvolací soud zjistil, že věřitel HAPPY SUNRISE LTD., do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem ze smlouvy o úvěru ve výši jistiny a poplatků za správu úvěru 612.185 Kč a další pohledávky ze stejné úvěrové smlouvy za smluvní úroky a smluvní pokuty, vše zajištěné nemovitostí na č. 706, k.ú. Horní Lutyně, vlastníka 1/2 LV Heleny Golombkové. K přihlášce pohledávky doložil (kromě jiného) úvěrovou smlouvu, zástavní smlouvu, dohodu o zajištění závazku ručení, smlouvu o postoupení pohledávky, výpis z KN. Přihláška byla doručena krajskému soudu dne 18.3.2013.

Podle ustanovení § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží, a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 430 odst.1, 2 a 3 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle článku 39 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle článku 40, bodů 1,2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Dle ustanovení § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Odvolací soud zdůrazňuje, že úprava obsažená v § 430 odst. 1 IZ předpokládá, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek. V tomto směru insolvenční zákon vychází z komunitárního práva, konkrétně z přímo aplikovatelného nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení. Čl. 40 odst. 1 tohoto nařízení stanoví povinnost informovat o zahájení řízení známého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li tedy o známého věřitele, nelze než dospět k takovému výkladu § 430 odst. 3 IZ, že tomuto věřiteli počíná běžet lhůta k podání přihlášky pohledávek až ode dne, kdy mu výzva byla zvlášť doručena.

Pojem známý věřitel, vůči kterému má insolvenční soud zvláštní povinnosti dle ustanovení § 430 IZ, není v zákoně definován. V judikatuře soudy dovodily, že se jedná o věřitele dlužníka s místem pobytu, bydlištěm či sídlem v členském státě EU s výjimkou Dánska, který je insolvenčnímu soudu znám bez ohledu na způsob, jak se o jeho existenci insolvenční soud dověděl. Typicky jeho existence vyjde v řízení najevo v souvislosti s plněním povinností, které zákon ukládá dlužníku (§ 104 odst.1 písm. b/, § 136 odst. 2 písm. h/ IZ) nebo s výkonem činnosti insolvenčního správce. Zákon nestanoví časový limit, do jehož uplynutí musí existence známého věřitele vyjít v řízení najevo tak, aby soudu vznikly povinnosti dle ustanovení § 430 IZ. Logicky by tímto časovým horizontem mělo být uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek tak, aby byl zachován princip právní jistoty účastníků řízení a rovněž naplněn jeho smysl a účel, včetně rychlého a hospodárného projednání věci. Proti tomuto argumentu však stojí nejen právo věřitelů s místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v jiném členském státě, než ve kterém bylo zahájeno úpadkové řízení, přihlásit své pohledávky (na úrovni evropského práva garantované čl. 39 nařízení), ale i obecný princip spravedlivosti soudního řízení, který je rozveden v definici zásad insolvenčního řízení dle ustanovení § 5 IZ. Jestliže se tedy princip přihlašování pohledávek věřitelů nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku ocitne v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, platí, že dokud není známým zahraničním věřitelům doručena zvlášť výzva k doručení přihlášek, nepočne jim běžet lhůta k jejich přihlášení; jakékoliv jiné okolnosti nejsou právně významné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sen. zn. 29 NSCR 4/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.08.2011, č.j. 2 VSPH 686/2011-P208-8, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.3.2011, č.j. VSOL 175/2011-P227-7). V poměrech přezkoumávané věci vyšla najevo existence odvolatele jako věřitele dlužníka až dne 18.3.2013 podáním přihlášky pohledávky soudu, tedy po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku. Do té doby nebylo soudu známo, že odvolatel je věřitelem dlužníka, insolvenční soud mu proto nedoručil zvlášť výzvu k podávání přihlášek pohledávek ve smyslu § 430 IZ. Krajský soud ovšem akcentoval, že věřitel ve stanovené lhůtě svou přihlášku na výzvu insolvenčního správce nedoplnil, a proto soud rozhodl,

že se k jeho přihlášce v rozsahu částky 834.054,17 Kč nepřihlíží, o odmítnutí přihlášky a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí.

Věřitel na výzvu insolvenčního správce doplnil podanou přihlášku o tvrzení, že v oznámení o postoupení pohledávky poskytl dlužníkovi původní věřitel ústně. Byť toto tvrzení nebylo doloženo a zkoumáno, je z obsahu spisu patrné, že věřitel k přihlášce pohledávky připojil také smlouvu o postoupení pohledávky a tím nejpozději nepochybně oznámil dlužníkovi fakt postoupení pohledávky. Právní závěr ani rozhodnutí krajského soudu z tohoto důvodu nemůže obstát.

Krajský soud na přihlášce věřitele krom okolností postoupení pohledávky z hlediska oznámení postoupení dlužníkovi ničeho dalšího nezkoumal, proto bude nezbytné, aby se v prvé řadě zabýval otázkou včasnosti přihlášky, případně ostatních nezbytných náležitostí a činil závěry, zda přihláška bude podkladem při řešení úpadku oddlužením.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b/, odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 písm. o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu