2 VSOL 1003/2012-A-10
KSBR 32 INS 25679/2012 2 VSOL 1003/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 21 Sedlec 280, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.10.2012 č.j. KSBR 32 INS 25679/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 19.10.2012 domáhal zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má 10 peněžitých závazků celkem u 8 věřitelů, jež v bodě 19 a 20 formuláře insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení označil pouze obecným způsobem. V bodě 6 tvrdil, že opakovaně uzavíral smlouvy o půjčkách pravděpodobně s různými subjekty, a že dluhy narůstaly hlavně na úrocích . Ke splatnosti jednotlivých závazků konkrétně se dlužník nijak nevyjadřoval. Netvrdil ani dále zastavení plateb na úhradu svých závazků. Dlužník ohledně svého průměrného měsíčního příjmu odkázal na listiny k návrhu připojené. Ač tyto listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu soud prvního stupně se těmito zabýval, kdy z těchto vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka odpovídá částce 23.039 Kč. Dlužník má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám, jež s ním žijí ve společné domácnosti a vůči nim má pravděpodobně soudem stanovenou vyživovací povinnost v souhrnné výši 5.000 Kč měsíčně a majetek odhadl na částku 41.800 Kč. Další popis rozhodných skutečností návrh neobsahoval. Podle soudu prvního stupně takové tvrzení je nedostatečné, kdy bez uvedení konkrétních údajů o jednotlivých závazcích s daty jejich splatnosti, včetně označení jednotlivých věřitelů z návrhu nelze jednoznačně uzavřít, že dlužník závazky z objektivního důvodu není schopen plnit alespoň vůči dvěma svým věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tedy že je v úpadku. Soudu prvního stupně nezbylo než jen konstatovat, že dlužník nesplnil svou povinnost uvést rozhodující skutečnosti a dostatečným způsobem je vylíčit v insolvenčním návrhu, když na toto naprosto rezignoval, což způsobilo v řízení neodstranitelnou vadu. Proto postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm detailně popsal svoji finanční situaci, a jak se do této bezvýchodné situace dostal. Dále uvedl, že od 1.11.2012 dostal výpověď z práce a je v současné době bez pracovního poměru. Dlužník by rád dostal šanci, jak napravit svou bezvýchodnou finanční situaci.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené v § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 16.10.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že vše začalo v roce 2004, kdy se seznámil s matkou svých dvou synů. Byť již v té době měl nějaké závazky, rozhodl se svou situaci řešit dalšími půjčkami. Problém nastal, kdy si vzal půjčku u GE Money na zaplacení dalších půjček. V návrhu dlužník pouze označil věřitele názvem, v kolonce č. 19 formulářového návrhu uvedl výši závazků a v kolonkách č. 18 a 20 výši měsíčních splátek.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88 v roce 2010). V insolvenčním návrhu musejí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26 v roce 2011).

Z předmětného návrhu lze dovodit, že dlužník má více věřitelů (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Neplyne však z něj, že závazky dlužníka jsou již více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ), protože dlužník v návrhu nic konkrétního o splatnosti svých závazků neuvedl. Z tvrzení o tom, jak se dlužník dostal do své tíživé finanční situace, nelze o jeho splatnosti dovodit nic. Protože dlužník v návrhu neuvádí nic, z čeho by bylo možno dovodit, že jeho závazky byly ke dni podání návrhu již více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, jeho návrh tak neobsahuje tvrzení osvědčující úpadek dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ a tedy ani závěr, že závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. c/, § 3 odst. 2 IZ).

Odvolací soud se z výše uvedených důvodů ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého z insolvenčního návrhu nelze dovodit rozhodující skutečnosti, z nichž by vyplýval stav úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ, a pro tyto vady nelze dále v řízení pokračovat, protože není vymezeno, osvědčením jakých konkrétních skutečností by se měl soud v řízení zabývat. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení

k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání dlužníkovi začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu