2 VSOL 1001/2015-B-15
KSOS 34 INS 16750/2014 2 VSOL1001/2015-B-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků a) Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , a b) Věry anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Ostravě-Výškovicích, Břustkova 587/27, PSČ 700 30, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2015, č. j. KSOS 34 INS 16750/2014-B-7,

takto:

Odvolání dlužníků se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Aleše Vídenského (výrok II.) a rozhodl o tom, který majetek ze soupisu majetkové podstaty náleží do majetkové podstaty (výrok III.).

Insolvenční soud neshledal důvody, které by dle § 405 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), bránily schválení oddlužení. Uvedl, že na schůzi věřitelů dne 20.1.2015 věřitel č. 5 Ing. Tomáš Kosa hlasoval pro způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Tento způsob oddlužení dlužníků navrhl rovněž insolvenční správce.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Uvedli, že popřeli směnečnou pohledávku přihlášenou v celkové výši 700.000 Kč, neboť směnka byla vyplněna v rozporu se směnečným prohlášením a dále proto, že jde o směnku lichvářskou .

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro 2 VSOL1001/2015-B-15 insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda dlužníci jsou k podání odvolání subjektivně legitimováni, neboť pouze v důsledku odvolání podaného osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumává odvolací soud napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že v dané věci tomu tak není.

Podle § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Senát odvolacího soudu rozhodující v této věci ustáleně zastává názor, že dlužník není subjektivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, a to ani tehdy, navrhl-li oddlužení plněním splátkového kalendáře (srovnej např. usnesení ze dne 24.9.2013, č. j. KSOS 22 INS 337/2013, 2 VSOL 783/2013-B-16). Přitom je mu známo, že Vrchní soud v Praze prosazoval názor odlišný, tedy že dlužník, který navrhl oddlužení ve formě splátkového kalendáře, může usnesení o schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty napadnout odvoláním (viz usnesení ze dne 16.2.2012, č. j. KSUL 70 INS 11081/2010, 3 VSPH 1053/2011-B-31, nebo usnesení ze dne 22.5.2013, č. j. KSUL 71 INS 15185/2012, 2 VSPH 143/2013-B-20). Tuto nejednotnou praxi odvolacích soudů sjednotil Nejvyšší soud usnesením ze dne 30.1.2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, publikovaným pod číslem 47/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). Právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá dlužníku ani to, že upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud).

Za tohoto stavu věci odvolací soud odvolání dlužníků odmítl podle § 218, písm. b) o .s. ř. jako podané neoprávněnými osobami. 2 VSOL1001/2015-B-15

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/, § 229 odst. 4 o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci 17. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu