2 VSOL 1000/2016-A-11
KSBR 44 INS 14946/2016 2 VSOL 1000/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Brigity Victorie anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Za Mostem 642/16, PSČ 617 00, o záloze na náklady insolvenčního řízení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2016, č. j. KSBR 44 INS 14946/2016-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužnice byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24.7.2014, sp. zn. 5T 178/2014 odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let za spáchání přečinu podvodu a dále bylo dlužnici uloženo nahradit poškozenému Josefu Červenému způsobenou škodu ve výši 150.000 Kč. V seznamu závazků dlužnice uvedla závazek vůči Josefu Červenému ve výši 148.000 Kč, zbývající závazky dlužnice činí celkem 86.167,52 Kč. Na základě těchto skutečností insolvenční soud uzavřel, že necelé dva roky před podáním insolvenčního návrhu byla dlužnice pravomocně odsouzena pro majetkový trestný čin, kterým způsobila větší škodu, přičemž závazek vzniklý v důsledku trestné činnosti dlužnice představuje 63 % z objemu všech jejích závazků. Doposud dlužnice uhradila poškozenému pouze 2.000 Kč. V tomto lze spatřovat nepoctivost záměru dlužnice ve vztahu k podanému návrhu na povolení oddlužení, když dlužnice se k úhradě náhrady škody isir.justi ce.cz nemá a namísto tohoto podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž předpokládané uspokojení věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí dle předběžného výpočtu soudu cca 50 %. Dlužnice již jednou insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala a i v tomto řízení jí byla uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení pro nepoctivý záměr. Toto usnesení potvrdil i odvolací soud usnesením ze dne 19.4.2016. Jelikož dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným možným řešením jejího úpadku konkurs. K tomu poukázal insolvenční soud na § 395 odst. 1, písm. a) a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). V neposlední řadě insolvenční soud vysvětlil účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Nesouhlasila se závěrem insolvenčního soudu, že návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr s cílem znevýhodnit postavení poškozeného Josefa Červeného. Uvedla, že již několikrát soudu sdělovala, že je tomu právě naopak, neboť je zcela zřejmé, že pouze v případě, kdy bude její faktický úpadek řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, může Josef Červený očekávat náhradu dlužnicí způsobené škody. Jedině tak dojde ke stabilizaci její životní a finanční situace. Pokud její úpadek nebude řešen oddlužením, vzhledem k její platební neschopnosti budou závazky vymáhány exekučně, avšak vzhledem k absenci hodnotnějšího majetku a nízké výši příjmů je zřejmé, že tímto způsobem není v silách dlužnice se někdy v životě vypořádat se všemi závazky, tyto budou stále narůstat o příslušenství. Této skutečnosti je si Josef Červený vědom a poskytl dlužnici písemný souhlas s řešením jejího úpadku oddlužením. Tento již přiložila k návrhu na povolení oddlužení. Pod bodem IV. dlužnice popsala jednání, kterého se dopustila v minulosti a které vyústilo ve spáchání přečinu podvodu. Zdůraznila, že ji k tomu přivedla finanční tíseň v době, kdy řešila situaci ohledně bydlení, peníze poskytnuté Josefem Červeným k získání bytu použila k úhradě nájemného a dalších nákladů na živobytí. Poškozenému nemohla peníze vrátit, byla nezaměstnaná, těhotná a bydlela na ubytovně. Poškozený podal na dlužnici trestní oznámení a následně Městský soud v Brně vydal trestní příkaz. V té době žila s dcerou v azylovém zařízení pro matky s dětmi v Telči a neměla žádné finanční prostředky. Nikdy nepopřela, že si peníze od pana Červeného vypůjčila, rozhodně jej úmyslně neokradla a nechtěla se ani na jeho úkor obohatit ani jiným způsobem jej poškodit. Snažila se mu způsobenou škodu nahradit a od srpna 2014 dluh umořovala alespoň po nižších měsíčních splátkách. V současné době se snaží i na rodičovské dovolené pracovat a co nejvíce závazků po malých částkách průběžně splácet. Žije s dcerou u svého otce jako samoživitelka, soudí se s otcem dcery o výživné, chodila na brigády a v podstatě ji živil otec ze starobního důchodu. Nyní se jí podařilo po dlouhé době naleznout zaměstnání na hlavní pracovní poměr a od 12.6.2016 nastoupila do zaměstnání u Home Credit a. s., kde vykonává funkci operátorky. Insolvenční soud jí neumožnil k věci se osobně vyjádřit. Zálohu ve výši 50.000 Kč nemůže dlužnice najednou uhradit.

Dále uvedla, že řešení úpadku konkursem je tím nejhorším možným řešením nejen pro dlužnici, ale i pro věřitele, kterým se nedostane žádného uspokojení jejich pohledávek s ohledem na absenci majetku dlužnice. Bude se maximálně usilovat o úhradu veškerých pohledávek svých věřitelů, ale ani v případě, kdy by toho nebyla schopna, poškozený Josef Červený nebude po případném osvobození od hrazení závazků nikterak na svých právech zkrácen. K tomu poukázala na § 414 a § 416 odst. 1 IZ. Přístup insolvenčního soudu je přepjatě formalistickým, který je dlouhodobě kritizován Ústavním soudem (například nález sp. zn. PL ÚS 21/96). Dále dlužnice poukázala na smysl a účel oddlužení odkazem na usnesení Ústavního soudu z 6.2.2014, sp. zn. I. ÚS 3271/13. Zmínila také názor Vrchního soudu v Praze vyjádřený v usnesení ze dne 13.2.2014, č. j. 3 VSPH 1675/2013-A-19. Závěrem zdůraznila, že insolvenční soud může vzhledem k § 405 odst. 1 IZ i následně neschválit oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyjdou najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a dlužnici povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neuložil nebo napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Předně je nutno uvést, že není vyloučeno, aby insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu požadoval po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě, že se dlužník současně domáhá povolení oddlužení. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyvstane zejména v situaci, kdy by v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka byl návrh na povolení oddlužení zamítnut nebo odmítnut a dle § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách je dle odvolacího soudu zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2 písm. b/ IZ).

V návaznosti na tvrzení, která dlužnice uplatnila v průběhu celého insolvenčního řízení, podrobil odvolací soud svému přezkumu v prvé řadě postup insolvenčního soudu a zjištění, na základě kterých insolvenční soud vyhodnotil jednání dlužnice jako jednání sledující nepoctivý záměr.

K otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 7. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 14/2012. V něm uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Vedle okolností příkladem vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 112/2012, formuloval závěr, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) IZ] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku.

Soudní praxe se již za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 sjednotila v názoru, že ne každé odsouzení za trestný čin majetkové či hospodářské povahy vede automaticky k nezvratnému závěru, že jde o nepoctivý záměr dlužníka, ale že dlužník může tvrdit a dokládat skutečnosti, které tento závěr vyvrátí.

Odvolací soud na tomto místě připomíná, že novela insolvenčního zákona účinná od 1. 1. 2014 sice zrušila původní § 395 odst. 3 IZ, který obsahoval demonstrativní výčet skutečností, z nichž bylo možno usuzovat na nepoctivost dlužníkova záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení; jednalo se o předchozí insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka a pravomocné odsouzení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. To ovšem neznamená, že při zkoumání poctivosti dlužníkových záměrů insolvenční soud nezohlední (mimo jiné) i výše uvedené skutečnosti, přičemž se s přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu může jednat o skutečnosti zásadní.

Z tohoto důvodu zůstávají i nadále v platnosti závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2008, č. j. KSBR 40 INS 3720/2008, 2 VSOL 181/2008-A-14, v tom smyslu, že pravomocné odsouzení v době před podáním návrhu na povolení oddlužení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy dlužníka zcela nezbavuje možnosti úspěšně se domáhat povolení oddlužení. Musí však tvrdit a prokazovat takové specifické okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že i přes existenci odsouzení se u něho o nepoctivý záměr nejedná. Obecně lze říci, že takové okolnosti by mohly spočívat např. v tom, že dlužník beze zbytku uhradil škodu způsobenou trestným činem, zcela výjimečnými okolnostmi případu, jež mohou vyplývat zejména z povahy trestného jednání dlužníka, míry jeho účasti na spáchání činu, následku jeho jednání, výši a druhu uloženého trestu atd., či v chování dlužníka po vynesení odsuzujícího rozsudku.

Na základě takto ustanoveného právního a judikatorního rámce považuje odvolací soud v posuzované věci za zásadní, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu ze dne 20.6.2016 i v seznamu závazků uvedla kromě jiných věřitelů také věřitele Josefa Červeného, vůči kterému tvrdila vykonatelný závazek ve výši 148.000 Kč z titulu náhrady škody podle trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 24.7.2014, č. j. 5T 178/2014. Součástí příloh insolvenčního návrhu učinila i trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 24.7.2014, ze kterého vyplývá, že dlužnice spáchala přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního řádu tím, že půjčené finanční prostředky od Josefa Červeného v celkové výši 160.000 Kč nevrátila tak, jak slíbila do konce května 2012, pouze mu poukázala částku 10.000 Kč v lednu 2012 a finanční prostředky užila pro vlastní potřeby, kdy ke koupi bytu, jak bylo smluveno, žádné kroky neučinila. K insolvenčnímu návrhu dlužnice doložila rovněž kopie poštovních poukázek adresovaných Josefu Červenému od odesílatele B. V. anonymizovano , a to ze dne 15.10.2014 na částku 100 Kč, 24.9.2014 na částku 100 Kč, 12.8.2014 na částku 200 Kč, 12.11.2014 na částku 100 Kč a 12.12.2014 na částku 100 Kč, dále z měsíce ledna, února, dubna, května, června, července, srpna, září, října, listopadu a prosince 2015 na částky po 100 Kč (jednou částka 200 Kč) a z ledna 2016 na částku 100 Kč. K insolvenčnímu návrhu dlužnice doložila rovněž prohlášení Josefa Červeného ze dne 24.5.2016, kdy jmenovaný vyslovil souhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením. Podpis Josefa Červeného na této listině je úředně ověřen.

Výše uvedená zjištění lze dle mínění odvolacího soudu považovat za natolik významná, aby mohla vést k závěru, že v projednávané věci není na místě usuzovat na nepoctivost záměru dlužnice sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice sice byla v době před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzena pro přečin podvodu, avšak svůj závazek z titulu náhrady škody vůči poškozenému Josefu Červenému nezatajila, jmenovanému uhradila před vydáním trestního příkazu částku 10.000 Kč (z celkové výše 160.000 Kč), v průběhu roku 2014, 2015 a v lednu 2016 zaplatila tomuto věřiteli v postupných nízkých splátkách celkem částku 2.000 Kč. Z doloženého souhlasu Josefa Červeného s řešením úpadku dlužnice oddlužením lze usuzovat na to, že dlužnice je s tímto věřitelem v kontaktu a tedy úmyslně se nevyhýbá plnění svých závazků. Pominout nelze také to, že dlužnice (ačkoliv pečuje o tříletou dceru) si nalezla zaměstnání jako operátorka u Home Credit a. s. a ode dne 10.6.2016 má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou do 30.6.2017. Všechny tyto okolnosti vyznívají v závěr, že dlužnice zásadním způsobem změnila svůj přístup k životu, snaží se poctivě vypořádat s věřiteli (cestou insolvenčního řízení) a napravit stav vyvolaný jejím předchozím nehospodárným a nezodpovědným vztahem k majetkovým záležitostem. Logické opodstatnění má i názor dlužnice, že pokud jí nebude umožněno řešit úpadek oddlužením, budou její závazky vymáhány exekučně a za situace, kdy nemá žádný hodnotný majetek, je zřejmé, že se se svými závazky (narostlými o příslušenství) v budoucnu jen obtížně vypořádá.

Za zcela správný považuje odvolací soud také názor dlužnice, že její případné osvobození od placení pohledávek se nedotkne věřitele Josefa Červeného, neboť dlužnice má vůči němu závazek z titulu náhrady škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti (§ 416 odst. 1 IZ).

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nesdílí úvahy insolvenčního soudu o možnosti uložit dlužnici povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení z důvodu, že její návrh na povolení oddlužení bude zamítnut pro nepoctivý záměr a jediným možným řešením úpadku dlužnice je prohlášení konkursu na její majetek. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil podle § 219 odst. 1, písm. b) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu