2 VSOL 10/2012-A-13
KSOS 38 INS 20649/2011 2 VSOL 10/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Venuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Třída Těreškovové 2253/4, 734 01 Karviná-Mizerov, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 20649/2011-A6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též insolvenční soud či soud ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000,-Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě. Na odůvodnění uvedl, že dne 10.11.2011 byl soudu doručen její insolvenční návrh, kterým se domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Z návrhu vyplývá, že dlužnice má závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 503.674,-Kč, jejím příjmem je starobní a vdovský důchod ve výši 8.910,-Kč měsíčně. Dlužnice nemá žádný movitý či nemovitý majetek. Podíl ve výši 30 % hodnoty pohledávek jejích nezajištěných věřitelů činí 151.103,-Kč. Ze svého příjmu by dlužnice byla schopna, po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, hradit splátku ve výši 1.308,-Kč měsíčně, což za pět let trvání oddlužení představuje 78.480,-Kč. Byla by tak schopna svým nezajištěným věřitelům vyplatit pouze 15,58 % jejich pohledávek, souhlas věřitelů s nižším plněním nedoložila. Proto nelze očekávat, že bude možno povolit řešení jejího úpadku oddlužením a návrh na povolení oddlužení bude třeba zamítnout (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je proto konkurs (§ 396 odst. 1 IZ). Dlužnice nemá majetek, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, přitom v případě řešení úpadku dlužníka konkursem je jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Soud proto vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního

řízení, z níž budou pokryty počáteční náklady správce spojené se zjišťováním stavu majetku dlužnice a také bude ze zálohy možno uhradit odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že má nízký příjem a není schopna splácet své závazky. Proto není v jejích možnostech zálohu zaplatit. K výzvě soudu doplnila své odvolání tak, že požadavek na složení zálohy ve výši 50.000,-Kč je nesprávný, neboť již z toho, že žádá o povolení oddlužení, a z připojených dokladů je zřejmé, že není schopna takto vysokou zálohu složit. Proto se, podle obsahu odvolání, domáhá změny napadeného usnesení tak, aby jí povinnost zaplatit zálohu uložena nebyla.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Zjištění o osobních, příjmových a majetkovým poměrech dlužnice, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, stejně jako zjištění o výši jejích dluhů vůči nezajištěným věřitelům, a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Správný je rovněž závěr soudu, že dlužnice by nebyla schopna, vzhledem k výši svých dluhů a svého měsíčního příjmu, v průběhu oddlužení plněním plátkového kalendáře uspokojit minimální hranici 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, tedy nejméně částku 151.103,-Kč. Navíc od 1.1.2012 došlo ke změně právních předpisů, které upravují výši základní částky dle § 278 o.s.ř. (tzv. nezabavitelná část mzdy ) tak, že životní minimum jednotlivce se zvýšilo na 3.410,-Kč a částka normativních nákladů na bydlení na 5.352,-Kč (viz nař. vlády č. 409/2011 Sb. a č. 408/2011 Sb.). Podle předpisů platných v roce 2012 by dlužnici z jejího důchodu 8.910,-Kč bylo možno měsíčně srazit 2.044,-Kč. Z této částky by bylo nejprve třeba uhradit zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (plátce DPH) ve výši 1.080,-Kč. Na splátky pohledávek nezajištěných věřitelům by připadla pouze částka 964,-Kč měsíčně, což po dobu pěti let účinků povoleného oddlužení představuje 57.840,-Kč, tedy 11,5 % hodnoty pohledávek jejích nezajištěných věřitelů. Pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH a platba na jeho nároky by činila 900,-Kč měsíčně, činila by měsíční splátka 1.144,-Kč a dlužnice by uhradila svým nezajištěným věřitelům v oddlužení celkem 68.640,-Kč, což představuje 13,6 % hodnoty jejich pohledávek. Protože z příjmu dlužnice nelze dosáhnout plnění pohledávek nezajištěných věřitelů v hodnotě alespoň 30%, není úpadek dlužnice řešitelný oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ). Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vzhledem k její nemajetnosti je rovněž vyloučeno. Závěr soudu, že případný úpadek dlužnice je řešitelný pouze prohlášením konkursu, je správný (§ 396 IZ).

Důvody, pro které podala dlužnice odvolání, spočívající v tom, že nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jsou bez právního významu. Insolvenční soud může uložit zaplacení zálohy tehdy, pokud shledá, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení jsou nutné finanční prostředky, které nelze zajistit jinak, což v této věci bylo splněno, neboť dlužnice podle údajů v návrhu a připojených seznamech nemá žádné pohotové finanční prostředky a je zcela nemajetná. Proto prostředky ze zálohy budou potřebné nejen na krytí počátečních výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, ale tyto prostředky budou sloužit také jako jistota pro úhradu jeho konečných výdajů (odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce). Insolvenční soud správně uložil dlužnici zaplacení zálohy v maximální výši 50.000,-Kč, neboť jen minimální odměna insolvenčního správce (pokud je v konkursu zpeněžován majetek) činí 45.000,-Kč (viz § 1 odst. 5 vyhl.č. 313/2007 Sb.). K této částce je třeba připočíst i náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, případně náhrady členů věřitelských orgánů. Neukládat dlužnici povinnost zaplatit zálohu v tomto případě možné není, neboť po zjištění úpadku by v případě, že v konkursu nebude zpeněžen žádný majetek, musel náklady insolvenčního řízení, zejména odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů, hradit stát z prostředků daňových poplatníků (§ 38 odst. 3 IZ).

Ze všech výše uvedených důvodů je rozhodnutí insolvenčního soudu správné a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 22. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu