2 Skno 6/2003
0
Dotčené předpisy:




2 Skno 6/2003

R o z h o d n u t í

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ve složení předseda JUDr. Stanislav Rizman, soudce JUDr. František Hrabec a přísedící JUDr. Dana Šejnohová, JUDr. Yvona Antonínová a JUDr. Miroslav Růžička projednal bez ústního jednání dne 19. prosince 2003 odvolání kárně obviněné

JUDr. Z. B.,

nar. 5. prosince 1965, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v K. V., proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2003, sp. zn. 3 Ds 13/03 a rozhodl takto :

Podle § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů se odvolání zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 4.8.2003 byl krajskou státní zástupkyní v P. podán návrh na zahájení kárného řízení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v K. V. JUDr. Z. B. Této bylo kladeno za vinu, že se dopustila třemi útoky dvou kárných provinění podle § 28 zák. č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství.

Kárných provinění se měla dopustit tím, že jednak v trestní věci loupeže, k níž došlo dne 20.12.2002 kolem 12.35 hod. v K. V. na pobočce pošty ve V. ulici, vedené u Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech pod sp. zn. 1 Zn 1907/2003, se v průběhu března a dubna 2003 účastnila vyšetřovacích úkonů a k žádostem policejního orgánu činila další opatření v rámci výkonu dozoru v trestní věci, ač podle vlastního vyjádření již od 27.2.2003 věděla, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství P. pro totožné jednání zahájil trestní stíhání nstržm. J. B., služebně zařazeného jako policejní inspektor Policie ČR, Okresní ředitelství K. V., Obvodní oddělení J. a musela tudíž vědět, že je dále v této trestní věci věcně nepříslušná a přesto spisový materiál předložila příslušnému dozorovému státnímu zástupci až dne 25.4.2003, čímž nerespektovala ustanovení § 161 odst. 3 trestního řádu.

Dále tím, že v rozporu s povinností státního zástupce vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti státního zástupce, jako státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v K. V. přijala pozvání otce obžalovaného nstržm. J. B. plk. JUDr. V. B. a dne 7.6.2003 se účastnila v obci H., okr. K. V. oslavy u příležitosti jeho padesátých narozenin a tím, že dne 12.6.2003 se v rozporu s určeným rozvrhem práce v době od 8.15 hod. do 12.00 hod. účastnila hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Karlových Varech v trestní věci sp. zn. 8 T 68/03 proti nstržm. J. B., v jeho průběhu se zdržovala v části jednací síně určené pro veřejnost a to spolu s dalšími osobami, které obžalovaného k hlavnímu líčení doprovázely a následně v průběhu přestávky a po skončení hlavního líčení setrvala s obžalovaným v přátelském rozhovoru, nejdříve na chodbě a následně i před soudní budovou.

Kárný senát Vrchního soudu v Praze ve věci konal ústní jednání ve dnech 19.9. a 17.10.2003, přičemž vyslechl kárně obviněnou JUDr. Z. B., svědky K. W., JUDr. L. Ř., M. Š., JUDr. K. N. a poté rozhodl tak, že se podle § 15 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. kárné řízení přerušuje a věc se postupuje Okresnímu státnímu zastupitelství v K. V., protože skutečnosti, které jsou kárně obviněné kladeny za vinu, mají znaky trestného činu.

Toto své rozhodnutí kárný senát vrchního soudu odůvodnil tím, že z dosavadního dokazování je zřejmá snaha Policie ČR v K. V. oslabit podezření obviněného nstržm. J. B., syna vysoce postaveného příslušníka místní policie poté, co byl obviněn z trestného činu loupeže na poště v K. V. Tato snaha spočívala ve velice aktivním vyhledávání jiného možného pachatele, čemuž kárně obviněná, přestože věděla, že není k takovým krokům příslušná napomáhala tím, že se jednak účastnila rekognice, jednak vydávala předběžné souhlasy se zadržením podezřelých (B., B., F.). O tom svoji nadřízenou JUDr. K. N. buď vůbec neinformovala, nebo ji informovala lživě, např. pokud potřebovala její souhlas ke služební cestě do B., tak uvedla, že vyšetřující státní zástupce JUDr. L. Ř. její postup schvaluje. Dokumentováno je i chování kárně obviněné o přestávce hlavního líčení s nstržm. J. B. před Okresním soudem v Karlových Varech.

Kárný senát vrchního soudu proto dospěl k závěru, že jednání kárně obviněné pod bodem 1) návrhu na zahájení kárného řízení není pouze jakýmsi neškodným vybočením z pravomoci státního zástupce, či prací navíc o vlastní újmě. Kárný senát v něm spatřuje trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), případně b) tr. zákona. Kárně obviněná totiž ve snaze opatřit jinému (obžalovanému nstržm. J. B.) neoprávněný prospěch (zproštění obžaloby, případně zastavení trestního stíhání), vykonávala svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, případně svoji pravomoc překročila. Aktivně se totiž úmyslně podílela na snaze policie v K. V. o znevěrohodnění svědkyň W. a S. usvědčujících nstržm. B., účastí na rekognicích s dalšími možnými pachateli a vydáváním předběžných souhlasů se zadržením těchto osob. Jednání kárně obviněné pod bodem 2) návrhu na zahájení kárného řízení pak dokumentuje nestandardní vztahy mezi kárně obviněnou a otcem obžalovaného nstržm. J. B. a přispívá k porozumění motivace jednání kárně obviněné.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze podala kárně obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě odvolání. V jeho odůvodnění obsáhle polemizuje se závěry, které prvostupňový kárný senát učinil, když předkládá svoji verzi a výklad skutečností, ke kterým podle ní došlo. Je toho názoru, že se žádného porušení zákona nedopustila, naopak, její jednání a postup byly v souladu se zákonem. Odmítá i vyslovené závěry ohledně možné motivace jejího jednání, mající spočívat ve vztazích s otcem trestně stíhaného nstržm. B. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu bylo odvolacím kárným senátem zrušeno.

Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal napadené rozhodnutí i průběh kárného řízení a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že dosavadní kárné řízení, které se před kárným senátem vrchního soudu konalo, bylo provedeno v souladu se zákonem. Taktéž jeho závěry ohledně důvodného podezření, že jednání JUDr. Z. B. naplňuje znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele jsou opodstatněné a jsou dostatečně odůvodněny. Je prokazatelné, že kárně obviněná dozorovala šetření policie v K. V. směřující k odhalení jiného pachatele poštovní loupeže, než nstržm. J. B., proti kterému v té době již pro tento trestný čin bylo vedeno trestní stíhání, a též v něm uplatňovala svou pravomoc z titulu funkce státní zástupkyně. O tomto svém postupu řádně neinformovala svou bezprostřední nadřízenou ani státního zástupce, který z titulu věcné příslušnosti vedl vyšetřování proti obviněnému nstržm. B., a své nadřízené dokonce uváděla nepravdivé údaje. Takovéto nestandardní jednání kárně obviněné mohlo mít svůj původ ve vztazích s otcem trestně stíhaného nstržm. B., který v té době zastával významný post na ředitelství karlovarské policie a mohlo být motivováno snahou jeho synovi pomoci. Tato pomoc mohla spočívat i třeba jen v zeslabení intenzity usvědčujících důkazů zejména výpovědí svědkyň loupežného přepadení W. a S.

Tato vyslovená podezření opírající se o důkazy provedené v kárném řízení je ale potřeba objasnit v řízení a orgány, které jsou k tomu příslušné a těmi jsou orgány činné v trestním řízení postupující podle trestního řádu. Není a ani nemůže být posláním kárného senátu, aby takové řízení suploval a prokazoval, zda se kárně obviněná skutečně trestného činu dopustila či nikoliv. Na adresu obhajoby uvedené v odvolání kárně obviněné je třeba zmínit, že tuto je třeba uplatnit v rámci přípravného řízení, jež bude ve věci konáno nejprve pravděpodobně podle hlavy deváté trestního řádu.

Pokud tedy v této fázi kárného řízení kárný senát vrchního soudu vyjádřil názor, že skutečnosti kladené kárně obviněné státní zástupkyni za vinu mají znaky trestného činu, nelze než s tímto závěrem vyslovit souhlas. Je však evidentní, že skutky tak, jak byly popsány v návrhu na zahájení kárného řízení samy o sobě plně nevystihují znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele z něhož je kárně obviněná podezřelá, ale ve svém komplexu jsou způsobilé udržet totožnost skutku v případě zahájení trestního stíhání proti její osobě.

Vzhledem k výše uvedenému kárný senát Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podané odvolání zamítl a to bez nařízení ústního jednání, neboť v daném případě nejde o rozhodnutí meritorní, nýbrž o rozhodnutí mezitímní, které má pouze procesní povahu.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2003

JUDr. Stanislav Rizman, v. r.

předseda senátu