2 Skno 2/2007
0
Dotčené předpisy:




2 Skno 2/2007

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky jako soud kárný v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana, soudce JUDr. Františka Hrabce a přísedících JUDr. Františka Vondrušky, JUDr. Miroslava Růžičky a JUDr. Miloše Kalába projednal v ústním jednání dne 29. listopadu 2007 odvolání Mgr. J. Č., státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu kárného ze dne 18. dubna 2007, sp. zn. 3 Ds 2/2007 a rozhodl t a k t o :

Podle § 21 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, jako soudu kárného, ze dne 18. dubna 2007, sp. zn. 3 Ds 2/2007 byl Mgr. J. Č. uznán vinným kárným proviněním podle § 28 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Kárného provinění se dopustil tím, že jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni

1. při výkonu dozoru nad výkonem vazby obv. J. R., vedené pod sp. zn. 1 KDV 203/2006, k podání obviněného doručeného 24. 5. 2006, týkajícího se údajného odmítnutí poskytnutí lékařské péče při výkonu vazby ve věznici Plzeň, neučinil vlastní šetření, ale nechal vězeňskou službu šetřit stížnost, která směřovala vůči jejím příslušníkům, nereagoval ani na to, že výsledky tohoto šetření byly v přímém rozporu s jeho prvotními poznatky, o nichž obviněného i vyrozuměl, dále neprověřil nově uplatněné výhrady obviněného v jeho podání doručeném dne 4. 7. 2006 a nerespektoval ani pokyn dohledového orgánu Vrchního státního zastupitelství v Praze, učiněný v zápise o dohledové prověrce sp. zn. 1 VDV 306/2006-3 pod bodem C, a v návaznosti na to uloženou lhůtu v přípise 1 VDV 306/2006-9 ze dne 15. 12. 2006, a ve stanovené lhůtě do 15. 1. 2007 šetření nedoplnil a o výsledku podal zprávu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze až dne 24. 1. 2007.

2. při výkonu dozoru ve věci sp. zn. 1 KDT 245/2006 odsouzeného R. N., která napadla po rozhovoru státního zástupce s odsouzeným dne 18. 8. 2006, prováděl sice šetření k obsahu stížnosti, směřující vůči kázeňskému potrestání za držení inzulínu a odnětí radiopřijímače, činil tak však povrchně, neboť nevyslechl všechny osoby, které mohly k tvrzení odsouzeného uvést bližší údaje, nereagoval na vadný postup věznice v kázeňském řízení a ani na základě pokynu dohledového orgánu z dohledové prověrky odsouzeného obratem neupozornil na to, že lhůtu k prošetření podnětu nebude možno dodržet, až do 17. 1. 2007 byl nečinný, následně dne 19. 1. 2007 vyslechl lékařku a až dne 29. 1. 2007 dozorce věznice a jeho nečinnost pokračovala až do 5. 2. 2007, kdy nastoupil pracovní neschopnost.

3. ve věci sp. zn. 1 KDT 255/2006 přijal dne 5. 10. 2006 podnět odsouzeného J. P., v němž odsouzený, mimo jiné, poukazoval na šikanování, vydírání a pohlavní zneužívání ze strany spoluodsouzeného T., k obsahu podání odsouzeného vyslechl až dne 13. 10. 2006, dále však podnět neřešil a to přesto, že obsahoval údaje svědčící o možnosti spáchání závažného násilného trestného činu.

4. ve věci sp. zn. 1 KDT 713/2006 napadla dne 13. 11. 2006 žádost odsouzeného T. B., s nímž provedl 22. 11. 2006 rozhovor ve věznici Plzeň, další skutečnosti v podání uvedené neprověřil a odsouzenému sdělil, že podnět odkládá bez dalšího opatření, poté, co mu byl vydán pokyn dohledovým orgánem k dalšímu šetření, byl nečinný až do 10. 1. 2007, kdy provedl pouze rozhovor s odsouzeným s tím, že bude pokračovat v šetření, další kroky však neučinil, když navíc ani trestní kanceláři nevydal pokyn, aby věc tzv. obživla a stále ji vykazoval jako vyřízenou.

5. ve věci sp. zn. 1 KDT 660/2006 podnět došlý dne 6. 6. 2006 od odsouzeného J. R. šetřil jednak neprofesionálním způsobem, když podání směřující proti dozorcům ve věznici Plzeň, jimiž měl být stěžovatel donucován k podpisu listin, nechal prověřit přímo věznici, jednak poté, co obdržel výsledek šetření, nejpozději od 30. 6. 2006, kdy byl informován o hladovce odsouzeného, až do 3. 9. 2006, neprovedl žádné úkony, 4. 9. 2006 pak uskutečnil rozhovor s odsouzeným a jedním z dozorců, následně do 27. 11. 2006 další šetření neprováděl a po vyhotovení záznamu podnět odložil téhož dne, čímž došlo ve věci k závažným průtahům.

Za toto kárné provinění mu bylo podle § 30 odst. 1 písm. b) zák. č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, uloženo kárné opatření, a to snížení platu o 15 % na dobu šesti měsíců.

Proti rozhodnutí kárného senátu podal kárně obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce odvolání. Odvoláním napadá všechny výroky napadeného rozhodnutí. Proti rozhodnutí má v podstatě dvě námitky. První spočívá v tom, že podle jeho názoru nebyla krajská státní zástupkyně v Plzni aktivně legitimována v podání návrhu na zahájení kárného řízení. Tento svůj právní názor odůvodňuje tím, že podle zákona o státním zastupitelství konkrétně podle ust. § 12e odst. 1, je vedoucí státní zástupkyně oprávněna vykonávat dohled nad postupem státních zástupců působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věci v příslušnosti tohoto zastupitelství, z čehož plyne, že v předmětné kauze krajská státní zástupkyně ve vztahu k obviněnému nevykonávala ani nemohla vykonávat dohled. Ve vztahu k němu jako vůči státnímu zástupci pověřenému výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda, vykonával dohled namísto vedoucího státního zástupce tzv. pověřený státní zástupce. Tímto pověřeným státním zástupcem však byla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze. Za této situace podle názoru kárně obviněného mohli podat návrh na zahájení kárného řízení proti němu toliko ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně.

Druhá námitka kárně obviněného se týká promlčení. Konstatuje, že orgán dohledu, kterým byla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze, se o zjištěných nedostatcích dověděla nejpozději 28. 11. 2006. Protože návrh na zahájení kárného řízení musí být podán nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění, nejpozději však do dvou let od spáchání kárného provinění, běh dvouměsíční lhůty podle názoru kárně obviněného byl tedy ukončen dnem 29. ledna 2007. Protože návrh na zahájení kárného řízení byl podán dne 20. února 2007, byl tento návrh podán po lhůtě. Nad rámec těchto dvou zásadních námitek ještě uvádí, že kárný senát rozhodující v prvním stupni nepřihlédl dostatečně detailně k faktu, že jeho pověření k výkonu dozoru v předmětné agendě bylo opatřením nejvyšší státní zástupkyně ke dni 15. února 2007 zrušeno a rovněž nedostatečně přihlédl k jeho věku, zdravotnímu stavu, jeho občanské a kárné bezúhonnosti, jakož i profesní věrnosti.

K odvolání kárně obviněného se vyjádřila rovněž krajská státní zástupkyně v Plzni, která ve svém vyjádření především poukázala na to, že její oprávnění k podání návrhu na zahájení kárného řízení jednoznačně vyplývá z § 8 odst. 3 písm. c) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, protože toto ustanovení, rozsah jejího oprávnění ve vztahu ke všem státním zástupcům příslušného krajského státního zastupitelství nijak neomezuje. Pokud jde o námitku promlčení, uvádí, že počátek dvouměsíční subjektivní lhůty běží každému z navrhovatelů, resp. možných navrhovatelů, uvedených v § 8 odst. 3 cit. zák. samostatně, od okamžiku, kdy se každý z nich dověděl o kárném provinění. Poukazuje na to, že ona se o skutečnostech, které byly důvodem pro podání návrhu na zahájení kárného řízení, dověděla na základě zápisu o průběhu dohledové prověrky, který jí byl doručen dne 21. a 22. 12. 2006. Proto pokud návrh na zahájení kárného řízení podala vrchnímu soudu dne 20. února 2007, stalo se tak v zákonné lhůtě.

K odvolání kárně obviněného se vyjádřila i nejvyšší státní zástupkyně, a to z hlediska obsahu a argumentace v podstatě ve shodě s vyjádřením krajské státní zástupkyně.

Z podnětu odvolání Nejvyšší soud jako soud kárný, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K poměrně rozsáhlé argumentaci odvolatele prokazující, že krajská státní zástupkyně nebyla oprávněna k výkonu dohledu nad postupem kárně obviněného, při výkonu dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda, je třeba uvést, že napadené rozhodnutí ani z takového názoru nevychází. Koneckonců sama navrhovatelka souhlasí s tím, že k výkonu takovéhoto dohledu nebyla oprávněna. Výkon tohoto dohledu je skutečně úkolem státního zástupce pověřeného výkonem takového dohledu nejvyšší státní zástupkyní. V projednávaném případě úkolem státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze. Avšak z této úpravy nelze poněkud násilně konstruovat v rozporu s dikcí zákona, že pokud krajská státní zástupkyně z materiálu dohledové prověrky zjistí, že státní zástupce činný u krajského státního zastupitelství, v jehož čele stojí, neplnil řádně své povinnosti při výkonu dozoru v místech, kde se omezuje osobní svoboda, není oprávněna reagovat na takovéto zjištěné nedostatky v práci podáním návrhu na zahájení kárného řízení. Toto oprávnění jednoznačně plyne z § 8 odst. 3 písm. c) zák. č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, podle kterého je krajský státní zástupce oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení proti státnímu zástupci příslušného krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu. Zákon žádné omezení tohoto oprávnění neobsahuje a tedy neobsahuje ani omezení ve vztahu k státním zástupcům pověřeným výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda. V návaznosti na tento závěr se jeví jako neopodstatněná i námitka promlčení. Pokud tedy krajská státní zástupkyně byla aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení kárného řízení, vztahuje se i na její návrh ustanovení § 9 odst. 1 a subjektivní lhůta v tomto ustanovení uvedená. Jak plyne ze spisu, o nedostatcích v činnosti kárně obviněného se krajská státní zástupkyně dověděla z písemného vyhodnocení tzv. dohledové prověrky, které jí bylo doručeno jak sama krajská státní zástupkyně uvádí, v souladu s obsahem spisu ve dnech 21. a 22. 12. 2006. Pokud tedy návrh na zahájení kárného řízení podala dne 20. února 2007, učinila tak v průběhu subjektivní dvouměsíční lhůty a k promlčení nemohlo dojít. Jen na margo Nejvyšší soud podotýká, že s těmito námitkami kárně obviněného se zabýval již kárný senát Vrchního soudu v Praze a přesvědčivě vyložil, proč se s nimi neztotožnil.

Pokud jde o tvrzení kárně obviněného, že kárný senát rozhodující v prvním stupni nedostatečně přihlédl k jeho osobě, věku, zdravotnímu stavu, kárné bezúhonnosti a profesní věrnosti, jakož i k tomu, že jeho pověření pro výkon dozoru v předmětné agendě již bylo zrušeno, Nejvyšší soud se s tímto tvrzením neztotožňuje a pro stručnost pouze odkazuje na přesvědčivé vyjádření kárného soudu prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí, kde se ten dostatečně podrobně zabývá jak nebezpečností jednání kárně obviněného, tak i jeho osobou a dosavadní bezúhonností. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud jako soud kárný, odvolání kárně obviněného zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. listopadu 2007

JUDr. Stanislav Rizman

předseda kárného senátu