2 Cdon 1206/97
Datum rozhodnutí: 29.04.1998
Dotčené předpisy:




Usnesením z 30. 4. 1997 K r a j s k ý s o u d v Plzni potvrdil usnesení O k r e s n í h o s o u d u v Rokycanech z 10. 3. 1997, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno, s tím, že věc měla být k projednání a rozhodnutí postoupena Okresní správně sociálního zabezpečení v R.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž se domáhala jeho zrušení a ...vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení s pokynem k vyhovění původně podané žalobě v plném rozsahu... . Pokud odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno, spočívá podle dovolatelčina názoru jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Dovolání žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalobu podala proti žalovanému jako fyzické osobě (která je společníkem a jednatelem společnosti P., s.r.o., již žalobkyně jako orgán sociálního zabezpečení, tedy orgán státní správy, svým rozhodnutím zavázala k úhradě dlužného pojistného na sociální zabezpečení včetně penále) teprve poté, co zjistila, že zmíněná společnost ani nemá účet u peněžního ústavu, z něhož by bylo možno částku přiznanou vykonatelným výkazem nedoplatků vydobýt výkonem rozhodnutí - přikázáním pohledávky. Podle dovolatelky je tedy možné domáhat se občanskoprávní žalobou zaplacení části dlužného pojistného a penále vůči žalovanému, jenž podle ustanovení § 106, věty druhé, obchodního zákoníku do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku ručí za závazky společnosti. Protože pohledávka ...svědčí jen proti samotné společnosti... , dovolatelka se jejího zaplacení domáhá po žalovaném nikoli jako po společníku, ale jako po ručiteli.
Dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), který potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno (§ 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), dovolání přitom bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastnicí řízeni (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, 2, věta druhá, o.s.ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2, věta první, o.s.ř. a je v něm uplatněn způsobilý dovolací důvod (§ 241 odst. 3 písm. d/).
Případnou existenci vad řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř., ani jiných vad (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k nimž by dovolací soud musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.) dovolatelka netvrdí a takové vady ani nevyplývají z obsahu spisu. Se zřetelem k tomu, že jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), a že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly, bylo úkolem dovolacího soudu určit, zda rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež dovozuje dovolatelka.
N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení § 7 odst. 2 o.s.ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Jak vyplývá z výše citovaných zákonných ustanovení, projednávání a rozhodování věcí jiných než vyplývajících z tam vyjmenovaných soukromoprávních vztahů je (vedle správního soudnictví - srov. § 244 - 250s o.s.ř.) svěřeno soudům jen na základě ustanovení zákona. V daném případě však takové ustanovení zákona, jež by rozhodování o pojistném na sociální zabezpečení (včetně penále) svěřovalo soudům, neexistuje; naopak, ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bod 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (ve znění pozdějších předpisů), výslovně uvádí, že o pojistném na sociální zabezpečení a o příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně záloh, o penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhodují okresní správy sociálního zabezpečení. Pravomoc těchto orgánů k řízení o pojistném na sociálním zabezpečení (včetně penále) vyplývá i z dalších ustanovení citovaného zákona, a to z jeho části šesté, hlavy čtvrté, nadepsané Řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti , a hlavy páté, obsahující společná ustanovení o řízení ve věcech nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity nebo částečné invalidity. Ustanovení § 104c odst. 1 (obsahující rubriku s názvem Rozhodování ) v prvé větě uvádí, že o pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhoduje Okresní správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné. Ze znění tohoto zákonného ustanovení přitom nelze dovodit výjimku z rozhodování okresních správ sociálního zabezpečení, ale pouze to, že o placení dlužného pojistného a penále, pokud má - obojí - být zaplaceno ve splátkách, nelze rozhodovat platebním výměrem. Podle ustanovení § 104g odst. 1 citovaného zákona může dlužné částky na pojistném a penále okresní správa sociálního zabezpečení předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Z ustanovení § 108 citovaného zákona pak vyplývá, že pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení, tedy zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád). O tom, že rozhodování o pojistném na sociální zabezpečení, včetně penále, není svěřeno soudům, svědčí i ustanovení § 109 zákona č. 582/1991 Sb., jež funkční příslušnost k rozhodování v těchto věcech v rámci instanční soustavy orgánů sociálního zabezpečení vymezuje tak, že k rozhodování v prvním stupni jsou příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Na nedostatku pravomoci soudu k rozhodování v dané věci nemůže nic změnit ani důvod, z nějž svůj nárok vůči žalobci dovozuje žalobkyně. I když je totiž žaloba odůvodněna poukazem na ustanovení § 106, věta druhá, obchodního zákoníku, podle něhož ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku společník, nemění to nic na skutečnosti, že stále jde o pohledávku na pojistném (a penále), byť je nyní její zaplacení požadováno nikoli po dlužníkovi, ale po subjektu, o němž obchodní zákoník stanoví, že za závazek (tj. v daném případě za závazek zaplatit pojistné) ručí. Jestliže tedy jde stále o pohledávku na pojistném na sociální zabezpečení (případně penále), mohla by být pravomoc k projednání a rozhodnutí této věci (jiné než vyplývající ze soukromoprávních vztahů vyjmenovaných v ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř.) dána jen tehdy, jestliže by tak výslovně stanovil zákon (§ 7 odst. 2 o.s.ř.).
Protože však - viz výše - zákon stanoví, že o těchto věcech rozhodují okresní správy sociálního zabezpečení, pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci dána není.
Dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo. Dovolací soud proto dovolání - aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - zamítl (§ 243b odst. 1 a 5 o.s.ř.).