č. j. 2 Azs 39/2006-110

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: T. D., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, č.j. 24 Az 1645/2003-19,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou dne 21. 11. 2005 ke Krajskému soudu v Ostravě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 2003, č. j. OAM-2592/VL-11-17-2003, kterým byla podle § 16 odst. 1 písm. g), zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem, neboť stěžovatelka přichází z bezpečné země původu a neuvedla žádný důvod, pro který by jí mohl být azyl udělen.

Ze soudního spisu však vyplynulo, že stěžovatelka proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost již dne 10. 12. 2003. Nejvyšší správní soud pak rozsudkem ze dne 20. 10. 2004, č. j. 2 Azs 182/2004-55, její kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Tento rozsudek byl doručen žalovanému dne 19. 11. 2004 a zástupkyni stěžovatelky JUDr. Zdeňce Chaloupkové dne 22. 11. 2004. Téhož dne také nabyl právní moci (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Jak je uvedeno výše o kasační stížnosti stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, č. j. 24 Az 1645/2003-19, bylo již zdejším soudem věcně rozhodnuto. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než její další kasační stížnost proti témuž rozsudku krajského soudu odmítnout [§ 46 odst. 1 písm. a), § 120 s. ř. s.].

Nad rámec uvedeného soud rovněž poukazuje na to, že se jedná již o pátou stěžovatelčinu kasační stížnost proti témuž rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatelka totiž podala kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí i dne 22. 12. 2004, 18. 4 2005 a 9. 9. 2005, ty však byly Nejvyšším správním soudem odmítnuty usneseními ze dne 2. 3. 2005, 1. 6. 2005 a 6. 10. 2005 ze shodných důvodů jako kasační stížnost právě posuzovaná.

Podle § 60 odst. 3, § 120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. března 2006

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu