2 Azs 100/2008-114

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: L. A., zastoupena ustanoveným opatrovníkem SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty), se sídlem Brno, Mostecká 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 56 Az 379/2006-41,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15. 12. 2006, č. j. OAM-1276/VL-07-ZA05-2006 (dále jen napadené rozhodnutí ), žalované Ministerstvo vnitra neudělilo žalobkyni mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ).

Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou, který ji rozsudkem ze dne 29. 8. 2007, č. j. 56 Az 379/2006-41, jako nedůvodnou zamítl.

Rozsudek nyní napadá žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) kasační stížností, kterou se domáhá jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu projednání. Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, žádost o nařízení veřejného projednání věci, o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení tlumočníka do jazyka ruského.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V posuzované věci vystupovala stěžovatelka v řízení před správním orgánem i v přezkumném řízení soudním jako osoba bez zákonem předepsaného právnického vzdělání, a proto musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem.

S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud stěžovatelku usnesením ze dne 4. 10. 2007, č. j. 56 Az 379/2009-55 vyzval (mimo jiné) k doložení shora uvedeného právního zastoupení. Následně, usnesením ze dne 19. 11. 2007, č. j. 56 Az 379/2006-69, byla jednak zamítnuta žádost stěžovatelky, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů (z důvodu, že na výzvu soudu neprokázala své majetkové a sociální poměry, a tedy neprokázala splnění podmínek pro ustanovení advokáta soudem), jednak byla vyzvána, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení naposledy citovaného usnesení pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů zvolila. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 3. 2008, č. j. 2 Azs 8/2008-88, odmítl pro opožděnost. Stěžovatelka však nedostatek povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti neodstranila ani po právní moci shora uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, ani po opětovné výzvě krajského soudu (usnesení ze dne 14. 8. 2008, č. j. 56 Az 379/2006-105), aby ve lhůtě 15 dnů od jejího doručení předložila plnou moc advokáta, který ji v řízení o kasační stížnosti bude zastupovat. To vše i přes výslovné upozornění soudu na možnost odmítnutí návrhu, neboť pro uvedený nedostatek podmínky řízení nelze v řízení pokračovat [postupem dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 120 s. ř. s.].

Zde Nejvyšší správní soud poznamenává, že jakkoli se posledně zmiňované usnesení krajského soudu ze dne 14. 8. 2008, č. j. 56 Az 379/2006-105, nepodařilo stěžovatelce pro její neznámý pobyt doručit, k volbě advokáta pro řízení o kasační stížnosti byl vyzván její opatrovník, který mohl uvedený procesní úkon provést jejím jménem, což se však nestalo. Opatrovník byl ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 24. 8. 2008, č. j. 56 Az 379/2006-108.

Nejvyšší správní soud tedy naznal, že v projednávané věci není splněna jedna z obligatorních podmínek řízení o kasační stížnosti, přičemž tento nedostatek (i přes výzvu a poučení, kterého se stěžovatelce dostalo) nebyl odstraněn a brání jeho pokračování. Z tohoto důvodu proto kasační stížnost odmítl postupem podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. února 2009

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu