2 As 50/2013-41

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně H. N., zastoupené JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III-Jeřáb, 1. máje 535/50, proti žalovanému Ministerstvu vnitra-Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. 7 A 37/2010-39,

takto:

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. 7 A 37/2010-39, byla zamítnuta žaloba, kterou žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2010, č. j. CPR-15425-1/ČJ-2009-9CPR-C236, vydanému ve věci její žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu. Tento rozsudek napadla žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) včasnou kasační stížností.

Nejvyšší správní soud se před meritorním posouzením věci zabýval tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační stížnosti proběhnout a zjistil, že stěžovatelka za podanou kasační stížnost nezaplatila soudní poplatek. Proto ji výzvou ze dne 22. 7. 2013, č. j.-4, vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů zaplatila soudní poplatek ve výši 5000 Kč; zároveň ji poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy a o tom, že má právo žádat o osvobození od soudních poplatků. Předmětná výzva byla zástupci stěžovatelky doručena dne 22. 7. 2013; ten na ni reagoval podáním ze dne 26. 7. 2013, v němž jménem stěžovatelky požádal o osvobození od soudních poplatků. Zdejší soud zaslal přípisem ze dne 7. 8. 2013, č. j.-15, stěžovatelce na udanou adresu J., K. 2097/17a formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, aby jej vyplněný vrátila zdejšímu soudu ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Zásilka se dne 9. 8. 2013 vrátila zdejšímu soudu jako nedoručená s vyznačením toho, že adresát nemá domovní schránku. Uvedená písemnost byla proto dne 13. 8. 2013 vyvěšena postupem podle § 50 odst. 2 občanského soudního řádu na úřední desce soudu. Podle citovaného ustanovení se písemnost považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení; písemnost tedy byla doručena dne 23. 8. 2013. Současně zdejší soud přípisem ze dne 20. 8. 2013, č. j.-25, zaslal uvedený formulář zástupci stěžovatelky s tím, aby jej klientce předal a zajistil jeho vyplnění a vrácení soudu ve lhůtě dvou týdnů. Tato výzva byla zástupci stěžovatelky doručena dne 20. 8. 2013 a zůstala zcela bez reakce.

Nejvyšší správní soud tedy následně usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j.-36, rozhodl o tom, že se stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznává a opětovně ji vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5000 Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení; zároveň ji poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy. Předmětné usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 17. 10. 2013.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti; dle § 7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání kasační stížnosti splatný okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Jak již bylo výše uvedeno, poté, co Nejvyšší správní soud stěžovatelku neosvobodil od soudních poplatků, ji opětovně vyzval, aby soudní poplatek zaplatila a poučil ji i o následcích neuposlechnutí této výzvy. Stěžovatelka prostřednictvím svého zástupce usnesení převzala, avšak ve stanovené desetidenní lhůtě, ani později, soudní poplatek nezaplatila. Zástupci stěžovatelky bylo usnesení doručeno ve čtvrtek 17. 10. 2013; konec desetidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku tak připadl na úterý 29. 10. 2013 (§ 40 odst. 1 a 3 soudního řádu správního; dále jen s. ř. s. ). Je tedy evidentní, že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen, a není tak splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.

O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2013

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu