2 As 31/2010-145

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZ SU D E K JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r. o., se sídlem Hovorany 222, Hovorany, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Arcibiskupství olomoucké, se sídlem Wurmova 9, Olomouc, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Národní 25, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6-Bubeneč, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 307/2006-122,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodn ění:

[1] Žalobce (dále stěžovatel ) podal včasnou kasační stížnost proti shora označenému usnesení městského soudu, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 9. 2009, č. j. 5 Ca 307/2006-99. Uvedeným rozsudkem městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. O-131902. [2] Městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti proto, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek při podání kasační stížnosti, ani ve lhůtě, kterou mu pro tento účel usnesením ze dne 27. 10. 2009 stanovil a ani později. O následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, tj. zastavení řízení o kasační stížnosti, byl stěžovatel v uvedeném usnesení náležitě poučen. [3] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že soudní poplatek uhradil dodatečně, převodem na účet soudu, a to dne 18. 12. 2009. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud, pokud nedojde ke zrušení napadeného usnesení autoremedurou, toto usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [4] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení k výzvě soudu nepodali vyjádření ke kasační stížnosti. [5] Ze soudního spisu vyplývá následující průběh řízení před městským soudem po podání kasační stížnosti ze dne 8. 10. 2009, brojící proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 9. 2009, č. j. 5 Ca 307/2006-99, kdy městský soud postupoval ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ( s. ř. s. ): Dne 27. 10. 2009 vydal městský soud usnesení č. j. 5 Ca 307/2006-118, ve kterém vyzval stěžovatele, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 3000 Kč. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 11. 2009. Dne 24. 11. 2009 vydal městský soud napadené usnesení, jímž řízení o kasační stížnosti zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2009. Dne 18. 12. 2009 podal stěžovatel nyní posuzovanou kasační stížnost, ke které přiložil notifikaci Komerční banky, a. s. Z této notifikace je patrno, že dne 18. 12. 2009 byla na účet městského soudu ze strany právního zástupce stěžovatele přikázána částka 3000 Kč. Dne 30. 12. 2009 vydal městský soud usnesení č. j. 5 Ca 307/2006-131, kterým rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli z důvodu, že jeho poplatková povinnost zanikla dne 8. 12. 2009, a proto platba učiněná po tomto dni byla platbou bez právního důvodu. Dne 2. 2. 2010 vydal městský soud další usnesení č. j. 5 Ca 307/2006-134, kterým stěžovatele opět vyzývá, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 3000 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopise. Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 11. 2. 2010. Stěžovatel dne 23. 2. 2010 výzvě obsažené v naposled uvedeném usnesení vyhověl a soudní poplatek v kolkových známkách uhradil v plné výši. [6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. V případě usnesení o zastavení řízení přezkoumává Nejvyšší správní soud, zda takové rozhodnutí nebylo nezákonné, tj. jedná se o speciální kasační důvod vymezený ustanovením § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [7] Následky nezaplacení soudního poplatku jsou vymezeny v ustanovení § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti (resp. podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání) zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (odst. 1). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odst. 3). Výjimky z postupu, podle něhož soud zastaví řízení pro nezaplacení poplatku ani po marném uplynutí stanovené lhůty jsou taxativním způsobem vymezeny v odst. 4 (soud začal již jednat o věci samé; vznikla povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině; je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit; došlo k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo poplatník rozšířil odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé).

[8] Podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost zaniká. Toto ustanovení vyložil již dříve Nejvyšší správní soud (viz rozsudek ze dne 29. 5. 2008, č. j. 5 Afs 147/2007-103, www.nssoud.cz) následovně: Z § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že zaplacení poplatku ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, má za následek, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, ačkoli je řádně doručeno účastníkům řízení, nenabývá právní moci. V tomto případě soud, který usnesení vydal, své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a může pokračovat v řízení a vydávat další rozhodnutí o věci. ... Pokud však poplatek nebyl zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, pak usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabude jeho doručením účastníkům řízení právní moci a soud, který toto usnesení vydal, již nemůže toto své usnesení podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zrušit a v této věci vydávat další rozhodnutí o věci, protože mu v tom brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ani jiný zákon totiž neumožňuje městskému (krajskému) soudu zrušit své pravomocné usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku a tedy rozhodovat třeba i záporným způsobem o návrhu účastníka řízení na zrušení svého pravomocného usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku. Z uvedeného vyplývá, že městský soud nemohl ani v nyní projednávaném případě přistoupit ke zrušení napadeného usnesení autoremedurou či o něm jinak rozhodnout tak, jak požadoval stěžovatel. [9] V daném případě marně uplynula lhůta pro zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti dne 5. 11. 2009, tedy třetí den ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byl stěžovatel k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván. Městský soud pokud postupoval správně, pokud řízení o kasační stížnosti zastavil [§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.]. Nejzazším termínem, kdy mohl stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti účinně zaplatit, tj. aniž by se jednalo o plnění bez právního důvodu, byl den, kdy napadené usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci, tj. dne 8. 12. 2009. Vzhledem k tomu, že v tomto případě není relevantní žádná z výše uvedených výjimek (§ 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích), zaplacení soudního poplatku po tomto termínu již nemohl soud akceptovat. [10] S ohledem na výše uvedené (a sděluje to ostatně i stěžovatel v kasační stížnosti) je nesporné, že soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti byl v daném případě uhrazen až 18. 12. 2009. Městský soud proto postupoval správně, pokud uhrazenou částku vrátil stěžovateli již jako platbu bez právního důvodu. Jen pro úplnost proto soud uvádí, že v oznámení o provedení příkazu k úhradě, vystaveném Komerční bankou, je uveden popis pro příjemce ke sp. zn. 5 Ca 307/2009 , což je jiná spisová značka než ve věci, v níž stěžovatel hodlal zaplatit poplatek (5 Ca 307/2006). Z této informace nicméně zdejší soud nedovozuje žádné relevantní důsledky, jelikož se zřejmě jedná jen o překlep. [11] Lze tak uzavřít, že se stěžovatel vlastní vinou nepostaral o zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti, ačkoliv měl pro tento účel k dispozici dostatečný časový prostor. I z dikce ustanovení § 104 odst. 2 občanského soudního řádu (ve spojení s § 64 s. ř. s.), které reguluje postup soudu v případě zjištění, že se v řízení vyskytl odstranitelný nedostatek podmínky řízení, resp. rozhodnutí (jímž je i nezaplacení soudního poplatku), vyplývá, že odstraňovat takový nedostatek nelze nekonečně dlouho, jelikož se jedná o jednu z podmínek řízení. Ohraničenost této doby je v případě povinnosti zaplatit poplatek za soudní řízení specifikována právě ve výše uvedených ustanoveních § 9 zákona o soudních poplatcích. Zaplacení soudního poplatku je přitom třeba chápat i jako deklaraci vážnosti úmyslu vést soudní řízení; tu stěžovatel v daném případě v poskytnutém čase neprojevil.

[12] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační důvod vymezený ustanovením § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. naplněn nebyl, a proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). [13] O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1, 2 a 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost, a proto mu ani jejich náhrada přiznána nebyla. Osoba zúčastněné na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož toto právo by jí příslušelo pouze v případě, kdy by jí soud uložil plnění povinnosti (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), což se však v dané věci nestalo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu