2 As 13/2011-79

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce ODBYT Korolupy s. r. o., se sídlem Korolupy 95, zastoupeného JUDr. Vladimírem Hodboděm, CSc., advokátem se sídlem Brno, Veveří 46, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, č. j. 5 Ca 373/2007-34,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti s e zastavuje.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 2000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Hodbodě.

Odůvodnění:

Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 27. 9. 2007, č. j. 30679/2007-10000. Tomuto rozhodnutí předcházelo rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 23. 10. 2006, č. j. SZIF/2006/0382572, kterým byl žalobce zařazen do programu Zakládání skupin výrobců podle § 2c odst. 4 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 4 nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný rozhodl ve zkráceném přezkumném řízení, vedeném podle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), dne 11. 6. 2007 pod č. j. 22724/2007-14130 tak, že podle § 97 odst. 3 správního řádu rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 23. 10. 2006, č. j. SZIF/2006/0382572 změnil v tom smyslu, že se žádost žalobce o zařazení do programu Zakládání skupin výrobců zamítá. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 27. 9. 2007, č. j. 30679/2007-10000, zamítnut a rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2010, č. j. 5 Ca 373/2007-34, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Tento rozsudek napadl žalobce (dále jen stěžovatel ) včas podanou kasační stížností. Řízení o kasační stížnosti bylo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011,

č. j.-62, podle § 48 odst. 2 písm. f) soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) přerušeno, neboť před rozšířeným senátem tohoto soudu probíhalo řízení o právní otázce, jejíž zodpovězení mohlo mít vliv na meritorní posouzení i této věci. Poté, co rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 80/2010-100, ve věci rozhodl, bylo pokračováno i v tomto řízení.

Podáním učiněným u zdejšího soudu dne 23. 10. 2012 vzal stěžovatel, prostřednictvím svého zástupce, podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět, neboť s ohledem na výsledek řízení před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu nemohl očekávat pozitivní rozhodnutí ve své věci.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.

Podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se stěžovatel v dané věci domáhá zastavení řízení o kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s § 120 s. ř. s., a řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Dle prvně zmiňovaného ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ke zpětvzetí kasační stížnosti nedošlo z důvodů uvedených ve větě druhé citovaného ustanovení, postupoval Nejvyšší správní soud dle obecného pravidla vyjádřeného ve větě první a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů kasačního řízení.

Podle § 10 odst. 3, věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky tohoto ustanovení, tj. stěžovatel zaplatil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 3000 Kč a řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno před prvním jednáním, rozhodl zdejší soud o vrácení jeho příslušné části ve výši 2000 Kč. Soudní poplatek ve výši 2000 Kč bude stěžovateli vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2012

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu