č. j. 2 Afs 172/2005-91

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. S., a. s., zastoupen JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem Tábor, Bělehradská 2759, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, č. j. 10 Ca 104/2003-51,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2002, č. j. FŘ-9970/12/02. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 24. 4. 2002, č. j. 131303/02/006512/6947, jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1999 ve výši 1 498 700 Kč.

Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele neobsahovala veškeré náležitosti požadované zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ), bylo mu usnesením městského soudu ze dne 20. 1. 2005, č. j. 10 Ca 104/2003-56, uloženo zejména odstranit vady kasační stížnosti ve smyslu § 106 s. ř. s., konkrétně uvést v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá. K odstranění vad mu byla stanovena lhůta jednoho měsíce od doručení a byl též poučen, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno, soud kasační stížnost odmítne. Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 24. 1. 2005. Ve stanovené lhůtě (24. 2. 2005) stěžovatel zaslal soudu podání nazvané jako doplnění kasační stížnosti, kde uvedl, že nesouhlasí se závěry městského soudu, pokud jde o posouzení právních otázek, a rovněž skutková podstata, z níž napadené rozhodnutí vycházelo, nemá oporu ve spisech. Rozhodnutí tudíž napadá podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel trvá na tom, že došlo k porušení § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů v souvislosti s § 40 a § 41 daňového řádu, jakož i do té doby platnou judikaturou. V závěru podání požádal o poskytnutí lhůty do 20. 3. 2005 k úplnému podrobnému podání či zpětvzetí kasační stížnosti. Do uvedeného data však žádné podání soudu nedoložil. Usnesením ze dne 12. 4. 2005 byl stěžovatel městským soudem opětovně vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá (§ 106 odst. 1 s. ř. s.). Toto usnesení si stěžovatel na poště vyzvedl 21. 4. 2005; zůstal však nečinný.

Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v § 106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá, musí být podle odst. 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. V daném případě podání stěžovatele zákonné náležitosti neobsahovalo, neboť v kasační stížnosti nebyly řádně uvedeny její důvody; soud proto stěžovatele k odstranění vad vyzval a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. V doplnění kasační stížnosti však stěžovatel pouze namítá porušení uvedených ustanovení daňových předpisů (§ 34 odst. 1 zákona o daních z příjmu v souvislosti s § 40 a § 41 daňového řádu) a blíže nespecifikované platné judikatury , aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, ve kterých domnělé porušení spatřuje. Takto uvedenou námitku ovšem nelze považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s., neboť ten musí být stěžovatelem vymezen nejen po stránce právní (tj. která zákonná ustanovení má za porušená), ale i skutkové (tj. v čem konkrétně namítanou nezákonnost spatřuje). Nedostatků svojí kasační stížnosti si je ostatně vědom i sám stěžovatel, neboť v jejím doplnění požádal o prodloužení lhůty k úplnému podrobnému podání , které však neučinil; a to ani přesto, že byl soudem vyzván k odstranění vad opakovaně. Chybějící náležitosti (zejména důvody kasační stížnosti) brání v pokračování v řízení, neboť v něm je Nejvyšší správní soud zásadně vázán rozsahem kasační stížnosti a jejími důvody.

Pro neodstranění vad podání není možné v daném případě v řízení o kasační stížnosti pokračovat, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle § 37 odst. 5, § 106 odst. 1 s. ř. s. odmítl.

Podle § 60 odst. 3, § 120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2006

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu