2 Ads 10/2003-62

ČESKÁ REPUBLIKA

RO ZS U DE K JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele V. Š. zastoupeného JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem se sídlem v Praze 7, Areál Výstaviště 67 proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002 č. j. 27 Ca 103/2002-31,

takto:

I. Kasační stížnost se za mítá .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Stěžovatel podal ve lhůtě stanovené v § 129 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ), kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002 č. j. 27 Ca 103/2002-312-31, kterým byl odmítnut jeho opravný prostředek proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2001 pro opožděnost. V odůvodnění městský soud uvedl, že stěžovatel byl v napadeném rozhodnutí řádně poučen o podání opravného prostředku, a to jak o lhůtě, v níž je možno jej podat, tak i o orgánu, u kterého je možno jej podat.

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 10. 2001 zamítla žádost stěžovatele o zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost pro nesplnění podmínek § 70 zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění. podal opravný prostředek, který adresoval takto: Městský soud pro Prahu 8, Dlážděná č. 5, 110 00 Praha 1 . Dne 13. 11. 2001 byl takto adresovaný opravný prostředek doručen poštou Obvodnímu soudu pro Prahu 8, neboť na stěžovatelem uvedené adrese je sídlo tohoto obvodního soudu. Obvodní soud pro Prahu 8 předložil věc Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl, že pro řízení v prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy a věc postoupil místně příslušnému Městskému soudu v Praze, kterému byl doručen dne 11. 6. 2002.

Proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl opravný prostředek odmítnut, podal stěžovatel odvolání. O odvolání však, vzhledem k nové právní úpravě správního soudnictví účinné od 1. 1. 2003, nebylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto a stěžovatel byl poučen, že může do 31. 1. 2003 podat proti předmětnému rozhodnutí Městského soudu v Praze kasační stížnost.

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel označil napadené rozhodnutí za nezákonné, protože na základě nesprávného poučení podal odvolání místo k příslušnému Městskému soudu v Praze k Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Stěžovatel je laik, nezná přesně soustavu a názvy jednotlivých soudů a byl tak uveden v omyl dikcí, že odvolání může podat u Městského soudu v Praze, v jehož obvodu má bydliště. Za takový soud pokládal Obvodní soud pro Prahu 8. V rozhodnutí o odmítnutí opravného prostředku bylo opomenuto ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. v tom směru, že účinky řádně podaného podání má i návrh podaný u nepříslušného soudu, nehledě k ustanovení § 5 o. s. ř. Odvolání bylo podáváno též z důvodů, které jsou nyní obsaženy v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Důvody kasační stížnosti je třeba posuzovat výhradně podle o. s. ř. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2002. Stěžovatel byl v písemném vyhotovení rozhodnutí žalovanou poučen o tom, že proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek do 30 dnů ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí u Městského soudu v Praze, v jehož obvodu má žalobce bydliště nebo u žalované. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je toto poučení úplné a srozumitelné. Pokud žalovaná použila formulace u Krajského soudu (Městského soudu v Praze), v jehož obvodu máte bydliště , vyplývá z ní, že má-li stěžovatel bydliště v Praze, je příslušným Městský soud v Praze, což je v souladu s § 246a odst. 2 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2002.

Tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, že bylo opomenuto Městským soudem v Praze ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř., nepovažuje Nejvyšší správní soud za důvodné. Podle § 246c o. s. ř. se ustanovení hlavy prvé a třetí o. s. ř., tedy i § 57 odst. 3 o. s. ř., použije přiměřeně pro řešení otázek, které nebyly přímo upraveny v části páté o. s. ř. Podání opravného prostředku je však přímo upraveno v ustanovení § 250m odst. 2 o. s. ř., a to tak, že se podává u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Při podání opravného prostředku proti rozhodnutí žalované zvláštní zákon nestanoví jinak, a proto platí pravidlo obsažené v citovaném ustanovení, které připouští pouze jednu výjimku, a to, že návrh je podán včas i tehdy, byl-li v uvedené lhůtě podán u orgánu, který rozhodnutí vydal. na ustanovení § 5 o. s. ř. Podle citovaného ustanovení soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Protože stěžovatel nijak nekonkretizoval, v čem spatřuje opomenutí tohoto ustanovení městským soudem, nemohl v rozsahu tohoto důvodu Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumat.

Protože Městský soud v Praze v souladu se zákonem posoudil opravný prostředek stěžovatele jako opožděně podaný, Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení § 110 odst. 1 poslední věta s.ř.s. zamítl .

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s., když stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu