29 Odo 975/2002
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 6/1993Sb.




29 Odo 975/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně E., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované P., spol. s r.o., o zaplacení 74.886,28 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 37 Cm 12/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2002, č.j. 8 Cmo 195/2002 81, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. dubna 2002, č.j. 37 Cm 12/99 58, zastavil řízení ohledně částky 7.106,14 Kč (bod I. výroku), uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni částku 67.780,14 Kč (bod II. výroku) a určil, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 11.336,80 Kč (bod III. výroku). Soud prvního stupně vysvětlil, že žalobkyně uzavřela platně se žalovanou kupní smlouvy, na základě kterých žalobkyně dodala žalované dohodnuté zboží. Jelikož žalovaná se dostala do prodlení s placením kupní ceny, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvených úroků z prodlení, proto soud prvního stupně žalobě o zaplacení těchto úroků vyhověl.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2002, č.j. 8 Cmo 195/2002 81, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených bodech II. a III. výroku (první výrok) a přikázal žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 16.684,- Kč (druhý výrok). Odvolací soud neshledal rozhodnutí soudu prvního stupně nesrozumitelným, nepřezkoumatelným ani nevykonatelným z důvodu nemožnosti uhradit čtrnáct haléřů, k jejichž úhradě byla žalovaná mimo jiné zavázána rozhodnutím soudu prvního stupně. Přisvědčil argumentům žalobkyně, že peněžní jednotkou v České republice je koruna česká, jež se dělí na 100 haléřů, a to bez ohledu na skutečnost, že nejmenší platnou mincí je desetihaléř.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Dovolatelka má za to, že předmětné rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť dovoláním napadené rozhodnutí je v rozporu s právem, zejména pak se zákonem č. 6/1993 Sb. Konkrétně dovolatelka namítá, že nemůže zaplatit částku, k níž byla odsouzena, a to s ohledem na to, že tato částka činí 67.780,14 Kč, konkrétně není možná úhrada čtrnácti haléřů, když jednohaléřové platidlo bylo zrušeno v rámci měnové odluky České republiky a Slovenské republiky. Nejmenší zákonnou mincí je v současné době desetihaléř. Dovolatelka zdůrazňuje, že soud připustil možnost placení v haléřích, a to i přesto, že takové mince nejsou na území České republiky platné. V napadeném rozhodnutí proto spatřuje dovolatelka rozpor se zákonem č. 6/1993 Sb. a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení.

Snesenými argumenty dovolatelka vystihuje dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Zásadní právní význam spatřuje v odpovědi na otázku, zda je rozhodnutí soudu vykonatelné v případě, kdy byla účastníku řízení stanovena povinnost zaplatit sumu, jež je určena na haléře, když nejmenší platnou mincí je desetihaléř.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Ustanovení § 13 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů určuje (a ke dni vydání napadeného rozhodnutí určovalo), že peněžní jednotkou v České republice je koruna česká, zkratka názvu je Kč . Koruna česká se dělí na sto haléřů.

Zákon o České národní bance jednoznačně vymezuje, že koruna česká se dělí na sto haléřů, jeden haléř je tedy nejmenší platnou peněžní jednotkou na území České republiky. Rozhodnutí soudu, přikazující dovolatelce zaplatit žalobkyni částku zahrnující čtrnáct haléřů, je tudíž správné. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že nejmenší platnou mincí je desetihaléř.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozsudku zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 a 6 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn tím, že procesně úspěšné žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. září 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu