29 Odo 962/2006
Datum rozhodnutí: 23.08.2006
Dotčené předpisy: § 95 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 962/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. P. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce Č. n. z., proti žalovanému J. V., o zaplacení částky 759.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 315/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2006, č. j. 15 Co 74/2005-164, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného JUDr. T. Z.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. října 2003, č. j. 20 C 315/2002-120, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26. října 2004, č. j. 20 C 315/2002-141, uložil žalovanému zaplatit žalobci z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru uzavřené 16. března 1998 mezi pozdějším úpadcem a žalovaným částku 419.661,30 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 340.138,70 Kč a specifikovaného úroku z prodlení (výrok II. rozsudku a výrok IV. doplňujícího rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku a výrok II. doplňujícího rozsudku). Soud prvního stupně poté, co podání žalobce ze dne 29. srpna 2003 vyhodnotil jako změnu žaloby, kterou nepřipustil usnesením ze dne 22. září 2003, č. j. 20 C 315/2002-14 odůvodnil zamítavý výrok tím, že žalobce nemá právo na úhradu těchto částek a úroku z prodlení podle smlouvy o úvěru ani podle zákona.


Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce proti zamítavému výroku a proti výroku o nákladech řízení rozsudkem ze dne 26. ledna 2006, č. j. 15 Co 74/2005-164, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné. K námitce, že soud prvního stupně nepostupoval správně, jestliže podání žalobce ze dne 29. srpna 2003 posoudil jako změnu žaloby, kterou nepřipustil, odvolací soud uvedl, že i tento postup byl správný, jelikož označené podání, jímž byly uplatněny nové nároky, změnou žaloby bylo.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby provedenou podáním ze dne 29. srpna 2003 ač tak učinit měl, a odvolací soud pochybil, jestliže tento postup shledal správným. V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru, že podmínky pro připuštění změny žaloby v dané věci byly dány a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalovaný ve vyjádření nepokládá dovolání za důvodné.


Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.


Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).


Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.


Dovolatel požaduje vyslovení přípustnosti dovolání právě na základě argumentu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (že nebyla připuštěna změna žaloby, ač se tak mělo stát) a dovolání již proto přípustné být nemůže. Nadto nelze přehlédnout, že posouzení otázky, zda měl soud prvního stupně v konkrétní věci připustit změnu žaloby, postrádá i potřebný judikatorní přesah, že uvedeným argumentem dovolatel nikterak nezpochybňuje správnost zamítavého výroku ohledně nároku, který předmětem řízení byl (zůstal) a že se jeho prostřednictvím ve skutečnosti domáhá přezkumu pravomocného usnesení o nepřipuštění změny žaloby a nikoli rozsudku ve věci samé.


Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že procesně úspěšnému žalovanému vzniklo - ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. - právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). Ve smyslu ustanovení § 3 odst. l bodu 6, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč (za jeden úkon právní služby, jímž je vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 7.575,- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 23. srpna 2006


JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.


předseda senátu