29 Odo 960/2003
Datum rozhodnutí: 31.10.2005
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 218 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 960/2003-153

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivana Meluzína v konkursní věci dlužnice L. I. s. r. o., o návrhu věřitelů a) S. C., s. r. o. v likvidaci, a b) B. s. r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 K 18/2000, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2003, č. j. 2 Ko 220/2001-114, takto:

Dovolání se odmítá.



O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 29. června 2001, č. j. 14 K 18/2000-35, prohlásil Krajský soud v Ostravě k návrhu věřitelů a) S. C., s. r. o. a b) B., konkurs na majetek dlužnice L. I.. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V průběhu odvolacího řízení pak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. března 2003, č. j. 2 Ko 220/2001-114, rozhodl, že na místo navrhující věřitelky S. C. bude v řízení pokračováno s obchodní společností S. Odvolací soud měl za splněné podmínky obsažené v ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), zdůrazňuje, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. června 2001 bylo doloženo, že S. C. postoupila S. některé z pohledávek, pro které navrhla prohlášení konkursu na majetek dlužnice a že postupitelka byla následně k 19. listopadu 2001 vymazána z obchodního rejstříku po ukončení likvidace (čímž ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř. ztratila způsobilost být účastníkem řízení).

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně dovolatelka uvádí, že správně mělo být rozhodnuto o záměně účastníků dle § 92 odst. 1 a 2 o. s. ř. a že v souladu s tím měla být žádána o souhlas se záměnou. Dále dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nezjišťoval, zda jí postupitel či postupník oznámili postoupení pohledávek; vyslovuje rovněž přesvědčení, že postupitel není jejím věřitelem. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 6. května 2003, č. j. 2 Ko 220/2001 128, Vrchní soud v Olomouci potvrdil výše označené usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Toto usnesení odvolacího soudu bylo dovolatelce doručeno 2. července 2003 a v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) proti němu nebylo podáno dovolání.

Za popsaného stavu věci Nejvyšší soud dovolání (jež by jinak bylo přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 o. s. ř. odmítl jako bezpředmětné.

Výsledek dovolacího řízení totiž nemůže zvrátil poměry založené usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Účastenství v další fázi konkursního řízení (počínající právě prohlášením konkursu na majetek dlužnice) se odvíjí od jiných skutečností, totiž od podání přihlášky (srov. k tomu § 7 a § 20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužnice, jakož i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XVIII. stanoviska, str. 183 184 /359-360/).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu