29 Odo 96/2004
Datum rozhodnutí: 29.07.2004
Dotčené předpisy: § 47 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 48 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 96/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Mgr. P. P., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně I., a. s., proti žalovanému Mgr. M. D., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. L. a. s., o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Cm 30/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2003, č.j. 6 Cmo 82/2001-53, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2003, č.j. 6 Cmo 82/2001-53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 26. října 2000, č.j. 20 Cm 30/99-26, kterým Krajský obchodní soud v Ostravě zamítl návrh, aby pohledávky žalobce v celkové výši 1,200.183,40 Kč byly zjištěny za úpadcem, a to v pořadí druhé třídy, a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení 500,- Kč.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že podle záznamu na doručence, připojené k napadenému rozsudku, nebyl zástupce žalobce - Mgr. T. H. - 23. listopadu 2000 poštovním doručovatelem zastižen. Nový pokus o doručení byl proveden 24. listopadu 2000 a téhož dne byla zásilka s rozsudkem uložena pro adresáta na poště, přičemž k jejímu převzetí zástupcem žalobce došlo 4. prosince 2000.

Odkazuje na ustanovení § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen o. s. ř. ) ve spojení s ustanovením § 57 o. s. ř., odvolací soud zdůraznil, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobce doručen 27. listopadu 2000 (pondělí), a posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání dovolání byl 12. prosinec 2000 (úterý). Odvolání sepsané 18. prosince 2000 a podané na poštu k přepravě 19. prosince 2000 tak odvolací soud měl za opožděné a ve smyslu ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je odmítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (dovolatel cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001), tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel s odkazem na ustanovení § 47 odst. 2 a ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř. akcentuje, že společně se svým zástupcem Mgr. T. H. jsou účastníky sdružení pro společný výkon advokacie , přičemž ve společné advokátní kanceláři jsou zaměstnány dvě sekretářky a tři advokátní koncipienti , kteří jsou pověřeni k přijímání zásilek, v důsledku čehož je v pracovních dnech vždy přítomna alespoň jedna osoba oprávněná zásilky přijímat.

Podle dovolatele soud prvního stupně při odeslání zásilky určené do vlastních rukou, obsahující rozsudek ze dne 26. října 2000, v rozporu s ustanovením § 5 odst. 6 vyhlášky č. 225/2000 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování věřitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence), neoznačil u adresáta, že jde o advokáta, v důsledku čehož zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud zásilka označení advokát obsahovala - pokračuje dovolatel - a doručovatel odepřel doručení zásilky ve smyslu ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř., ani v takovém případě nebyly splněny podmínky pro uložení zásilky vyžadované ustanovením § 47 odst. 2 o. s. ř. V obou výše uvedených případech tak lze hovořit o doručení zástupci žalobce až dnem 4. prosince 2000 (tohoto dne si zástupce žalobce zásilku na poště fakticky převzal) a dovolání podané 19. prosince 2000 je proto včasné.

Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. O takový případ jde i v této věci.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a je i důvodné.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobce Mgr. T. H., advokátu, doručován na adresu: Mgr. T. H., O. 5, P. 1 , přičemž první pokus o doručení byl učiněn 23. listopadu 2000 a následného dne byla zásilka uložena na poště (srov. doručenku u č.l. 27 p.v.).

Podle ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek; to platí přiměřeně i při doručování písemností určených komerčnímu právníkovi.

Výše citované ustanovení umožňuje, aby písemnosti určené advokátu byly doručeny též jiným osobám v tomto ustanovení uvedeným. Výklad podávaný soudní praxí je ustálený i potud, že rovněž písemnosti určené do vlastních rukou advokáta mohou být doručeny uložením na poště ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř., a to za splnění podmínky, že advokát nebyl na adrese, na kterou bylo doručováno, zastižen a že se zde v době prvního pokusu o doručení písemnosti zdržoval, přičemž místě doručení se nenacházely ani osoby vypočtené v ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř. Odesílatel písemnosti (soud) je přitom povinen vytvořit prostor pro účinné uplatnění ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř. tím, že advokáta, jemuž je písemnost adresována, v zásilce jako advokáta také označí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2000, sp. zn. 20 Cdo 1649/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2001, pod číslem 65).

Význam výše uvedeného závěru je umocněn tím, že v době od 1. července 2000 do 31. prosince 2000 neměla doručenka povahu veřejné listiny (srov. závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 191).

Jestliže doklad o doručení v rozsudku (doručenka) neobsahoval údaj, že jde o doručení advokátu, v důsledku čehož neumožňoval přijetí závěru o dodržení postupu při doručování předvídaného ustanovením § 48 odst. 3 o. s. ř., nemohl odvolací soud bez dalšího šetření dovodit, že došlo k řádnému doručení písemnosti uložením na poště (§ 47 odst. 2 o. s. ř.).

Jelikož se odvolací soud z výše uvedených hledisek správností označení adresáta (advokáta) nezabýval a předmětnou doručenku pokládal za řádný doklad prokazující doručení rozsudku advokátu uložením, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 2 o. s. ř.).

V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu prověřit správnost postupu při doručení rozsudku zástupci žalobce (a to zejména s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek), když teprve na základě výsledků provedeného šetření a při respektování právních závěrů vyslovených v již citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2000, sp. zn. 20 Cdo 1649/98, a s přihlédnutím k povaze doručenky jako soukromé listiny, bude možno přijmout konečný závěr o tom, zda odvolání je včasné či nikoli.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. července 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu