29 Odo 95/2002
Datum rozhodnutí: 26.03.2002
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 95/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věc žalobce P. e., a.s., zast. advokátem, proti žalovanému S., a.s., zast. JUDr. J. K., o zaplacení 6.512,20 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 167/97, k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.12.2000, č.j. 2 Cmo 46/2000-48, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17.12.2000, č.j. 2 Cmo 46/2000-48 změnil k dovolání žalovaného výrok usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.11.1999, č.j. 22 Cm 167/97-38 v části, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 500,- Kč (soudní poplatek) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu soudního poplatku 250,- Kč; v části, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 3.225,- Kč na náhradu právního zastoupení zůstal výrok soudu prvního stupně nedotčen. Žalobci odvolací soud uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 325,- Kč.

V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že bylo rozhodnuto o vrácení 50 % soudního poplatku, a proto měl soud prvního stupně rozhodnout o náhradě pouze ve zbývající části soudního poplatku.

Dovoláním ze dne 31.1.2001 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu, a to jeho výrok uvedený pod bodem II., kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 325,- Kč.

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že o zaplacení celého soudního poplatku rozhodl soud prvního stupně patrně administrativním pochybením, neboť žalovaný neměl hradit celou výši soudního poplatku, ale pouze 50 %. Žalobce je poškozen tím, že soud prvního stupně rozhodl chybně, což vedlo k podání odvolání žalovaným a žalobce má uhradit náklady odvolacího řízení.

Žalobce dále uvedl, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1, písm. a) o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení . Dovolatel proto navrhuje, aby výrok pod bodem II. usnesení odvolacího soud byl zrušen a soud rozhodl, že náklady odvolacího řízení nepřísluší žádnému z účastníků.

Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.

Nejvyšší soud s ohledem na bod 17, hlavu I, část dvanáctou přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. dovolání proti uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinné do 31.12.2000 (dále jen o. s. ř. ).

Podle § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovoláním byl napaden výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně; to však neplatí u usnesení vyjmenovaných v tomto ustanovení, např. jde-li i usnesení o nákladech řízení. Dovolání je dále přípustné v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.

Napadl-li žalobce dovoláním usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, je zřejmé, že nejde o žádný z případů uvedených v § 238a odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř., a to ani o případ dle ust. písm. a) uvedeného ustanovení, neboť odvolací soud neměnil usnesení soudu prvního stupně, ale sám rozhodoval o nákladech odvolacího řízení. Dovolání tedy není podle ust. § 238a odst. 1 o. s. ř. přípustné.

Dovolací soud dále s ohledem na ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř., i když takovéto vady řízení nebyly v dovolání uplatněny.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se již dovolací soud zabývat věcnými námitkami dovolatele a z jejich hlediska přezkoumávat usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud proto podle § 237 odst. 1, § 238a odst. 1, § 242 odst. 3 a § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalovanému podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. března 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu