29 Odo 903/2004
Datum rozhodnutí: 29.03.2005
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 903/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní žalobkyně C. a. s., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému L. K., o zaplacení částky 87.895,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 75/2003, o dovolání A. K., zastoupené, advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2004, č.j. 20 Co 126/2004-52, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2004, č.j. 20 Co 126/2004-52, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. září 2003, č.j. 44 C 75/2003-40, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2003, č.j. 44 C 75/2003-40, odkazuje na ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) připustil, aby do řízení jako druhá žalovaná přistoupila A. K., narozená 7. srpna 1960, bytem v B., P. 382/16, když dospěl k závěru, že nemá důvodu přistoupení druhé žalované do řízení nepřipustit.

Krajský soud v Brně k odvolání A. K. usnesením ze dne 1. června 2004, č.j. 20 Co 126/2004-52, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že o připuštění účastenství druhé žalované soud prvního stupně rozhodoval na návrh žalobkyně, s tím, že souhlas druhé žalované s účastí v řízení nepovažoval za potřebný. Akcentoval, že žalobkyně je oprávněna vymezit okruh žalovaných, jakož i to, že skutečnost, zda druhá žalovaná je či není v řízení pasivně legitimována, může soud zohlednit pouze v rámci meritorního rozhodnutí ve věci .

Proti usnesení odvolacího soudu podala A. K. dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítajíc nedostatek své pasivní legitimace. Dovolatelka zdůrazňuje, že takovou námitku musí soud v této fázi řízení akceptovat a nečekat na meritorní rozhodnutí ve věci .

Proto dovolatelka požaduje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a dále postupoval podle ustanovení § 243b o. s. ř. .

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.

Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Účelem přistoupení do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. Z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení dále vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout jen žalobce, a má-li takto do řízení přistoupit další účastník na straně žalobce, je přípustnost takového postupu podmíněna jeho souhlasem. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Typicky soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§ 7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§ 9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§ 83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř.). Soud nemůže takovému návrhu vyhovět ani tehdy, jestliže by po připuštění přistoupení do řízení nebylo zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného). Návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení nemusí soud vyhovět ani tehdy, šlo-li by o postup zjevně procesně neekonomický (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V usnesení ze dne 26. února 2004, sp. zn. 20 Cdo 107/2003, dále Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se úvaha, zda tomu, kdo má do řízení vstoupit jako žalovaný, svědčí nebo nesvědčí pasivní věcná legitimace, promítá až do výsledku sporu. Tento závěr, ač formulován v souvislosti s výkladem ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř., se uplatní i v projednávané věci. Výhrada dovolatelky, že se odvolací soud měl otázkou existence její pasivní věcně legitimace zabývat již při rozhodování o návrhu žalobce podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. tak není důvodná.

Přesto rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, Městský soud v Brně dne 22. července 2003 rozhodl ve věci platebním rozkazem č.j. 44 C 75/2003-25. Tento platební rozkaz nebyl účastníkům doručován, soud prvního stupně jej ani nezrušil (§ 173 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl proti němu ani podán odpor (§ 174 odst. 2 věta první o. s. ř.).

Z ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že rozhodnutí o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení přichází v úvahu pouze do okamžiku, než soud prvního stupně rozhodne o věci samé, popř. vyhlásí (vydá) rozhodnutí, jímž se řízení končí. Pro odvolací a dovolací řízení ustanovení § 92 o. s. ř. neplatí (srov. ustanovení § 216 odst. 1 a § 243c o. s. ř.).

Jelikož soud prvního stupně - v rozporu se shora uvedenými závěry - vyhověl návrhu žalobkyně na přistoupení další žalované do řízení, ačkoli již rozhodl ve věci samé, a odvolací soud v tomto směru nezjednal nápravu, zatížily soudy obou stupňů řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí soudů obou stupňů ve smyslu ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem a ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně zejména doručit platební rozkaz účastníkům řízení, s tím, že jeho další postup bude odvislý od toho, zda se mu podaří platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovanému, popř. zda žalovaný proti platebnímu rozkazu podá včasný odpor či nikoli. Bude-li platební rozkaz zrušen (ať již rozhodnutím soudu, popř. včasným odporem žalovaného), soud prvního stupně při rozhodování o návrhu žalobkyně podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. nepřehlédne, že podle obsahu spisu návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení (srov. č.l. 32-33) nesplňuje náležitosti podání vyžadované ustanovením § 42 odst. 4 o. s. ř., když není podepsán.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2005

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu