29 Odo 868/2003
Datum rozhodnutí: 30.11.2004
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 42/1992Sb., § 223 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 868/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a) J. P., a b) B. P., zastoupených, advokátem, proti žalovanému Z. o. d. P., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 286.826,- Kč a 470.577,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 677/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. května 2002, č.j. 5 Co 924/2002-400, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 18.650,- Kč do rukou jeho advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 17.510,- Kč do rukou jeho advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10.1.2002, č.j. 2 C 677/99-379, v napadených přisuzujících výrocích tak, že zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 224.186,- Kč a žalobci částku 376.470,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že i když ve svém zrušovacím usnesení ze dne 9.11.2001, č.j. 5 Co 2073/2001-371 vycházel z toho, že žalobcům vznikl nárok na zaplacení majetkového podílu v žalovaných částkách, a že jeho přiznání je závislé jen na vyřešení námitky promlčení, kterou nevyřešil soud prvního stupně správně, změnil svůj právní názor v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, uveřejněným v časopisu Soudní judikatura č. 3/2002, pod č. 58. V souladu s tímto judikátem dospěl k závěru, že zůstane-li člen družstva, který je oprávněnou osobou, ve smyslu § 13 zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen transformační zákon ) členem transformovaného družstva, řídí se nadále jeho vztah k družstvu obchodním zákoníkem a skončí-li jeho členství, řídí se jeho vypořádání § 233 a § 234 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Osoba, která byla členem družstva před transformací a zůstává jím i po transformaci, nevkládá do družstva členský vklad jako při založení družstva a nemusí činit právní úkon k tomu směřující, ani právní úkon ke splacení vkladu. Majetkový podíl takového člena z transformace se stává součástí obchodního majetku družstva.

Při takovém právním názoru, uzavřel odvolací soud, nelze dospět k závěru, že by žalobcům vznikla za žalovaným pohledávka z bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ), protože majetkový podíl nezůstal v jejich majetkové sféře, ale stal se součástí obchodního majetku družstva. Družstvo tedy majetkový podíl užívalo jako majetek svůj a nikoli bez právního důvodu. Nárok na zaplacení majetkového podílu žalobcům nevznikl podle transformačního zákona, jak správně posoudil soud prvního stupně, ale nevznikl jim ani podle občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že transformační zákon ani obchodní zákoník neupravují možnost vyplacení majetkového podílu z transformace osobě, která zůstala členem transformovaného družstva, nelze než dovodit, že majetkový podíl této osoby se stal vkladem člena do družstva, a to jako podíl splacený.

Odvolací soud dospěl k závěru, že shora vyslovený právní názor není v rozporu ani s argumentací ústavního nálezu, na který se žalobci odvolávají. Ústavní soud zrušil rozhodnutí obecných soudů s poukazem na to, že mají zkoumat, zda právo na vydání majetkového podílu nelze vyvozovat ze stanov družstva. V projednávané věci nelze nárok žalobců vyvodit ani ze stanov družstva. Pokud žalobci odkazují na ustanovení článku 3 odst. 2 stanov družstva a na jejich článek 14 odst. 3 s tím, že právě z těchto ustanovení lze dovodit jimi uplatňovaný právní názor, že majetkový podíl zůstal v jejich majetku a nestal se majetkem družstva, odvolací soud tento právní názor nesdílí. Uvedená ustanovení hovoří jen o tom, že družstvo hospodaří se svým majetkem a s majetkem svých členů, který mu byl svěřen a také s majetkem pronajatým. Stanovy dále uvádějí, že členové družstva mohou zvyšovat svoji účast na základním jmění družstva dalšími majetkovými vklady, přičemž za tyto vklady se považují především vklady vypočítané při transformaci družstva, které převyšují základní členský vklad.

Z toho, že stanovy konstatují, že družstvo hospodaří s majetkem svých členů, který mu byl svěřen, nelze dovodit takovou právní povahu majetkového podílu, kterou namítají žalobci a zejména toto ustanovení nevylučuje, že majetkový podíl je součástí majetku družstva. Ustanovení článku 14 odst. 3 stanov pak hovoří o účasti členů družstva na jeho základním jmění a za takovou účast považuje právě majetkové podíly vypočítané při transformaci.

Článek 18 stanov uvádí, že při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl, který se určí (mimo jiné) v závislosti na splaceném členském vkladu. Také stanovy tedy určují jen právo na vypořádací podíl a nezakládají nárok na zaplacení majetkového podílu. Podle stanov však je vypořádací podíl závislý na výši majetkového podílu, který se stal splaceným vkladem člena.Výše majetkového podílu se tak musí projevit ve výši vypořádacího podílu, jak to plyne z ustanovení § 233 odst. 2 obch. zák. Splaceným členským vkladem je tedy nejen základní vklad, ale také majetkový podíl vypočtený při transformaci.

Dle názoru odvolacího soudu nejsou žalobci zbavováni svého majetkového podílu z transformace (a právě s tím, že by oprávněné osoby, které se staly členy transformovaného družstva přišly o svůj majetkový podíl, nesouhlasil Ústavní soud), ale mají nárok na vypořádací podíl podle § 233 obch. zák., vypočtený v závislosti na výši splaceného členského vkladu, který zahrnuje i majetkový podíl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání.

Dovolatelé především tvrdí, že do družstva vložili jako členský vklad každý 15.000,- Kč. Dále tvrdí, že ustanovení článku 3 odst. 2 stanov, které konstatuje, že družstvo mj. hospodaří s majetkem svých členů, se týká hospodaření majetkovými podíly vyjma členského a dalšího členského vkladu, k jehož složení se členové zavázali a k němuž mají po dobu členství omezené právo nakládání. Dovozují, že z tohoto ustanovení evidentně plyne, že majetkový podíl vyjma členského vkladu se nestal majetkem družstva.

Z článku 3 odst. 2 stanov, podle jejich názoru vyplývá, že se člen může účastnit na podnikání dalšími členskými vklady, zejména majetkovým podílem , které dá k dispozici družstvu za účelem podnikání (což je stav, ze kterého vycházel Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 107/97, kterého se žalobci dovolávají). Rovněž z tohoto ustanovení podle jejich názoru vyplývá, že se majetkový podíl vyjma členského vkladu se nestal majetkem družstva, proto ve vztahu k němu nemůže být určen vypořádací podíl v družstvu

Dále rekapitulují, jaké nároky jim vůči družstvu vznikly, jak je uplatnili, jak byly vypořádány a které nároky dosud vypořádány nebyly. Rovněž citují závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001 a nálezu Ústavního soudu ze dne 21.1.1998, sp. zn. I. ÚS 107/97.

Za chybný označují žalobci závěr odvolacího soudu, že nejsou zbavováni majetkového podílu z transformace, když družstvo převedlo veškerý majetek, včetně majetku vypočteného v majetkovém podílu manželů P. na a.s. P., a jak uvádí, k vyrovnání má pouze akcie této akciové společnosti. Pokud by manželé P. přistoupili na vyrovnání výše citovanými akciemi, jsou zbaveni svého majetkového podílu. Celá akce se založením akciové společnosti je činěna z důvodů, aby oprávněné osoby, jako manželé P., byly zbaveny svého majetku, vyčísleného v majetkovém podílu.

Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na nedostatek právního zastoupení dovolatelů a odkázal na svá předchozí podání.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Odvolací soud, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, dospěl k závěru, že zůstane-li člen družstva, který je oprávněnou osobou, ve smyslu § 13 zákona č. 42/1992 Sb. členem transformovaného družstva, řídí se nadále jeho vztah k družstvu obchodním zákoníkem a skončí-li jeho členství, řídí se jeho vypořádání § 233 a § 234 obch. zák.

Dále pak dovodil, že osoba, která byla členem družstva před transformací a zůstává jím i po transformaci, nevkládá do družstva členský vklad jako při založení družstva a nemusí činit právní úkon k tomu směřující, ani právní úkon ke splacení vkladu. Majetkový podíl takového člena z transformace se stává součástí obchodního majetku družstva. Ve vazbě na citovaný nález Ústavního soudu pak dovodil, že v projednávané věci nelze nárok žalobců vyvodit ani ze stanov družstva.

K tomu je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 20.4.1999, sp. zn. 29 Cdo 2166/99 Nejvyšší soud uzavřel, že majetkový podíl z transformace bude u osob, které se staly účastníky právnické osoby podle transformačního projektu, vnosem těchto osob do takové právnické osoby - jinak totiž nelze logicky vyložit to, že pro tyto osoby zákon jakékoli vydání majetkového podílu vylučuje.

Dále pak Nejvyšší soud v tomto rozsudku dovodil, že je na družstvu [tj. na rozhodnutí členů družstva podle § 11 odst. 1 písm. a) transformačního zákona], aby ve stanovách, upravilo, jaká část majetkového podílu bude vkladem člena či společníka, popřípadě určilo režim zbývající části vneseného majetkového podílu. S takovým postupem obecně pro majetkové vnosy členů či společníků počítá obchodní zákoník v právní úpravě všech obchodních společností i družstva. Právě způsob nakládání s majetkovým podílem v právnické osobě navrhovaný ve stanovách předkládaných ke schválení v rámci transformace, lze považovat za důležité informační východisko pro oprávněné osoby, pro rozhodnutí, jak naloží se svým majetkovým podílem, tj. zda zůstanou členy družstva po transformaci či nikoli.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 21.1.1998, sp. zn. I. ÚS 107/97 pak plyne, že stanovy transformovaného družstva mohou shora uvedené účinky vyloučit. (Ve věci, kterou projednával Ústavní soud pod sp. zn. I. ÚS 107/97 se tak stalo tím, že stanovy určily, že člen se může účastnit na podnikání družstva dalšími členskými vklady, zejména majetkovými podíly, které dá k dispozici družstvu za účelem podnikání.)

Z toho vyplývá, že v projednávané věci, kde žalobci tvrdí, že se jejich majetkové podíly, s výjimkou částky představující základní členský vklad ve výši 15.000,- Kč, nestaly součástí obchodního majetku družstva, ale došlo pouze k omezení jejich dispozice s ním, bylo třeba zkoumat, jaký režim stanovy pro majetkové podíly členů z transformace určily, tj. zda se stal celý majetkový podíl z transformace základním členským vkladem, či zda se jeho část stala dalším členským vkladem anebo další majetkovou účastí ve smyslu ustanovení § 223 odst. 4 obch. zák. anebo zda družstvo část majetkového podílu vyloučilo ze shora uvedeného režimu ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 107/97.

K tomu odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci nelze nárok žalobců vyvodit ani ze stanov družstva. Pokud žalobci odkazují na článek 3 odst. 2 stanov družstva a na jejich článek 14 odst. 3 s tím, že právě z těchto ustanovení lze dovodit jimi uplatňovaný právní názor, že majetkový podíl zůstal v jejich majetku a nestal se majetkem družstva, odvolací soud tento právní názor nesdílí. Uvedená ustanovení podle jeho názoru tím, že konstatují, že družstvo hospodaří také s majetkem svých členů, který mu byl svěřen, nevylučují to, že je majetkový podíl členů součástí majetku družstva. Ustanovení článku 14 odst. 3 stanov naopak podle odvolacího soudu hovoří o účasti členů družstva na jeho základním jmění a za takovou účast považuje právě majetkové podíly z transformace.

Se závěrem odvolacího soudu, že z ustanovení článku 3 odst. 2 stanov družstva nelze dovodit, že se majetkový podíl žalobců nestal částí obchodního majetku družstva, se Nejvyšší soud ztotožňuje. Uvedené ustanovení pouze obecně upravuje možnost, aby družstvo hospodařilo se svěřeným majetkem svých členů (popřípadě s majetkem pronajatým). Zda došlo k naplnění této možnosti, závisí na tom, zda členové družstvu nějaký majetek svěřili, či zda se celé jejich majetkové podíly z transformace staly součástí obchodního majetku družstva.

Pro posouzení způsobu naložení s majetkovými podíly žalobců z transformace je třeba především vycházet z článku 14 odst. 3 stanov, který určuje, že za další majetkové vklady členů do družstva se považují především vklady, vypočítané při transformaci družstva, které převyšují základní členský vklad. Z tohoto ustanovení stanov nelze než dovodit, že tyto majetkové vklady se staly dalšími členskými vklady ve smyslu ustanovení § 223 odst. 4 obch. zák., neboť jen tak se jimi mohli členové podílet na základním jmění družstva. Pokud by totiž byly další majetkovou účastí, nebyly by součástí základního jmění. Závěr odvolacího soudu je tedy správný.

Přitom shora uvedený závěr dovolacího soudu o tom, že osoba, která byla členem družstva před transformací a zůstává jím i po transformaci, nevkládá do družstva členský vklad jako při založení družstva a nemusí činit právní úkon k tomu směřující, ani právní úkon ke splacení vkladu, se uplatní nejen pro základní členský vklad, ale i pro další členský vklad, (popřípadě i pro další majetkovou účast), pokud lze ze stanov družstva dovodit, že členové družstva při schvalování jeho stanov podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) transformačního zákona o takovém vkladu majetkového podílu či o jeho použití k další majetkové účasti rozhodli, jak se to stalo v projednávané věci.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o.s.ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 o.s.ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalovanému náhradu nákladů za jeden úkon právní služby podle § 3 odst. 1 bod 6 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu nákladů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Jestliže povinní nesplní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. listopadu 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu