29 Odo 864/2006
Datum rozhodnutí: 22.04.2008
Dotčené předpisy:





29 Odo 864/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ T. M., a b/ M. M., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému JUDr. P. Ch., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce J. P., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 Cm 10/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2006, č. j. 6 Cmo 45/2004-60, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Rozsudkem ze dne 12. září 2003, č. j. 39 Cm 10/2001-34, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce J. P. vyloučení ve výroku označené bytové jednotky - bytu, příslušného spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a pozemku (dále též jen bytová jednotka ), ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.


K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že rozdělením (transformací) zastaveného obytného domu na bytové jednotky (postupem podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) zástavní právo nezaniklo. Správce konkursní podstaty proto postupoval správně, jestliže bytovou jednotku sepsal do konkursní podstaty úpadce postupem podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění.


Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítajíce (podle obsahu dovolání), že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní přisuzují dovolatelé (podle obsahu dovolání) řešení otázky, zda v případě, že zástavou je budova, přejde zástavní právo i na jednotky, které z ní byly vyčleněny postupem podle zákona o vlastnictví bytů.


Dovolatelé jsou přitom názoru, že vyčleněním bytových jednotek zaniklo zástavní právo váznoucí na domě aniž přešlo na bytové jednotky.


Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.


Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když otázku kladenou dovolateli zodpověděl v rozsudku ze dne 22. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 661/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.


V tomto rozsudku, na který v podrobnostech odkazuje, uzavřel, že zástavní právo váznoucí na věci nezaniká reálným rozdělením věci na více samostatných věcí v právním smyslu. Při reálném rozdělení věci zatížené zástavním právem na více samostatných věcí v právním smyslu, vzniká zástavnímu věřiteli k novým věcem v právním smyslu vespolné (simultánní) zástavní právo. To platí i při reálném rozdělení zástavy, kterou je bytový dům nebo budova (nemovitost), na jednotky podle zákona o vlastnictví bytů.


Jelikož napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


Výrok o nákladech řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 22. dubna 2008


JUDr. Zdeněk K r č m á ř





předseda senátu