29 Odo 844/2006
Datum rozhodnutí: 24.04.2007
Dotčené předpisy:





29 Odo 844/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu na povolení změn zápisu S. G. s. r. o., zastoupeného JUDr. Z. F., advokátkou, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 26443, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2006, č. j. 8 Cmo 524/2005-56, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2005, č. j. F 50451/2005 C 26443-43, kterým tento soud odmítl návrh na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku.


Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že návrh na zápis změn v obchodním rejstříku byl podán dne 9. listopadu 2005 na formuláři a navrhovatelka se jím domáhala zápisu předmětu podnikání pronájem a půjčování věcí movitých, údržba motorových vozidel a jejich příslušenství a opravy silničních vozidel. K návrhu připojila úplné znění zakladatelské listiny a tři ověřené kopie živnostenských listů. Notářský zápis o rozhodnutí o změně obsahu zakladatelské listiny spočívající v rozšíření předmětu podnikání k návrhu nepřipojila.


Podle odvolacího soudu navrhovatelka v podaném odvolání nebere vůbec na vědomí, že s účinností od 1. července 2005 je třeba návrhy na zápis do obchodního rejstříku podávané na závazných formulářích dokládat listinami, které jsou uvedeny v příslušné příloze vyhlášky č. 250/2005 Sb., u společnosti s ručením omezeným v příloze formuláře č. 9, ač návrh právě na tomto formuláři podala. Mezi přílohami je uvedena společenská smlouva nebo zakladatelská listina ve formě notářského zápisu.


Podle ustanovení § 32 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) musí být návrh na zápis změn doložen listinami o skutečnostech, které mají být zapsány do obchodního rejstříku a listinami, které se zakládají do sbírky listin. Podle ustanovení § 38i odst. 1 písm. a) obch. zák. mezi tyto listiny patří i pozdější změny zakladatelské listiny a po každé změně zakladatelského dokumentu nebo stanov musí být uloženo také jejich platné úplné znění. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že pouhé doložení úplného znění zakladatelské listiny nestačí.


Podle ustanovení § 63 obch. zák. právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy; zákon stanoví, pro které úkony se vyžaduje forma notářského zápisu. Pokud stanoví zákon formu notářského zápisu pro právní úkon, kterým se zakládá společnost, vyžaduje se forma notářského zápisu i pro změny jeho obsahu.


Změna předmětu podnikání společnosti je změnou společenské smlouvy (zakladatelské listiny) a i v případě, že jde o rozšíření předmětu podnikání, musí mít rozhodnutí jediného společníka o této změně formu notářského zápisu. Navrhovatelka ani netvrdí, že by jediný společník o změně zakladatelské listiny formou notářského zápisu rozhodl. Její úvahy o tom, že ke změně zakladatelské listiny došlo pouhým ohlášením provozování nových živností, nemá oporu v žádném ustanovení obchodního zákoníku.


Ustanovení § 141 odst. 4 obch. zák., které stanoví, že došlo-li ke změně společenské smlouvy na základě jakékoliv právní skutečnosti, je jednatel povinen bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dověděl, vyhotovit úplné znění společenské smlouvy a uložit je spolu s listinami prokazujícími změnu společenské smlouvy do sbírky listin příslušného rejstříkového soudu, nelze podle odvolacího soudu vykládat tak, že právní skutečností je ohlášení provozování nových živností podle živnostenského zákona. V případě změny předmětu podnikání u jednočlenné společnosti je právní skutečností, na základě které je jednatel povinen mimo jiné vyhotovit úplné znění zakladatelské listiny, rozhodnutí jediného společníka učiněné ve formě notářského zápisu.


Protože navrhovatelka nedoložila návrh na změnu zápisu předmětu podnikání listinou, (notářským zápisem o rozhodnutí jediného společníka o změně zakladatelské listiny v předmětu podnikání), postupoval soud prvního stupně správně.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho důvodů odkázala na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).


V odůvodnění dovolání uvedla, že souhlasí s tím, že rozšíření předmětu podnikání je změnou obsahu společenské smlouvy, nesouhlasí však se způsobem, jakým k němu mělo dojít. Dovolatelka dovozuje, že podle ustanovení § 10 zákona č. 455/1991 Sb., v novelizovaném znění, vzniká právnickým osobám již zapsaným v obchodním rejstříku oprávnění provozovat živnost u ohlašovací živnosti dnem ohlášení nebo, pokud je v ohlášení uveden pozdější den vzniku živnostenského oprávnění, tímto dnem, u koncesovaných živností nabytím právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Výjimka je uvedena pouze v odstavci 8 téhož ustanovení, které pro některé osoby posouvá vznik živnostenského oprávnění ke dni jejich zápisu do obchodního rejstříku.


V projednávané věci navrhovatelka zákonným způsobem ohlásila živnostenskému úřadu nové živnosti, přiložila živnostenským zákonem požadované přílohy ohlášení a živnostenský úřad v rámci správního řízení vydal příslušná živnostenská oprávnění.


Živnostenský zákon upravuje náležitosti ohlášení živnosti v ustanovení § 45 a § 46 a nevyžaduje doložení listin, které jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 250/2005 Sb. Dovolatelka je přesvědčena, že ke změně společenské smlouvy došlo na základě vzniku oprávnění k podnikatelské činnosti, a jednatel poté, co se o tom dověděl, bez zbytečného odkladu vyhotovil úplné znění společenské smlouvy a podal návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.


Dovolatelka dovozuje, že není pravdou, jak tvrdí odvolací soud, že úvahy o tom, že by ke změně zakladatelské listiny mohlo dojít pouhým ohlášením živnosti, nemají oporu v žádném ustanovení obchodního zákoníku. Takový postup připouští ustanovení § 141 odst. 4 obch. zák.


Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.


Dovolatelka založila odůvodnění dovolání na tom, že ustanovení § 141 odst. 4 obch. zák. určuje, že došlo-li na základě jakékoli právní skutečnosti ke změně společenské smlouvy, je jednatel společnosti povinen bez zbytečného odkladu vyhotovit úplné znění společenské smlouvy a uložit je, spolu s listinami prokazujícími změnu společenské smlouvy, do sbírky listin. Tvrdí, že takovou právní skutečností je získání živnostenského oprávnění umožňujícího výkon určité živnosti. Tento závěr není správný.


Není pochyb o tom, že změní-li společnost předmět podnikání, musí se odpovídajícím způsobem změnit i společenská smlouva, jejíž podstatnou náležitostí předmět podnikání je [§ 110 odst. 1 písm. c) obch. zák.]. Podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. d) obch. zák. rozhoduje o změně obsahu společenské smlouvy valná hromada (popř. jediný společník), nedochází-li k němu na základě jiných právních skutečností.


Právní skutečností, zakládající bez dalšího změnu společenské smlouvy, může být pouze taková právní skutečnost, se kterou spojuje změnu společenské smlouvy právní předpis. Tak tomu je např. u zápisu zvýšení nebo snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku (poté, co o něm rozhodla valná hromada) anebo u rozhodnutí o vyloučení společníka ze společnosti podle ustanovení § 113 odst. 3 a 4 obch. zák. Přitom závěr o tom, že se v důsledku určité právní skutečnosti mění společenská smlouva, nemusí být v právním předpisu upraven výslovně, musí však být jednoznačně odvoditelný z kontextu jednotlivých ustanovení. Tak např. o zvýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným obchodní zákoník stanoví, že o něm rozhoduje valná hromada [§ 125 odst. 1 písm. e) obch. zák.], přičemž z toho, že rozhodování o něm zařazuje do působnosti valné hromady vedle rozhodování o změně společenské smlouvy plyne, že je nepovažuje za rozhodování o změně společenské smlouvy. Pokud pak obchodní zákoník v ustanovení § 145 určuje, že zvýšení základního kapitálu je účinné (tj. dochází k němu) ke dni zápisu do obchodního rejstříku (a to bez ohledu na to, že nedošlo k rozhodnutí valné hromady o změně společenské smlouvy) lze z uvedených ustanovení jednoznačně dovodit, že zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku dochází k odpovídající změně společenské smlouvy aniž by o ní musela valná hromada rozhodnout či se na ni dohodnout všichni společníci.


Tak tomu ale není u změny předmětu podnikání. Jak shora uvedeno, taková změna je změnou společenské smlouvy a obchodní zákoník ani jiný právní předpis nestanoví (a ani z nich nevyplývá), že by získáním podnikatelského oprávnění nad rámec dosavadního předmětu podnikání došlo ke změně společenské smlouvy. I když je pravdou, že splněním podmínek stanovených zákonem č. 455/1991 Sb. vzniká oprávnění k podnikatelské činnosti podle tohoto zákona neznamená to, že by tím došlo ke změně společenské smlouvy. Takový stav je ostatně zcela logický, neboť o udělení živnostenského oprávnění bude žádat jednatel společnosti, nikoli její společníci (či jediný společník) a do působnosti jednatele nepatří rozhodnout o změně předmětu podnikání (a tedy i společenské smlouvy), když takové zásadní rozhodnutí přísluší výhradně společníkům. Za stavu dovozovaného dovolatelkou by však fakticky rozhodoval o změně společenské smlouvy jednatel, což obchodní zákoník nepřipouští.


Protože podle ustanovení § 32 odst. 2 obch. zák. musí být návrh na zápis do obchodního rejstříku doložen listinami o skutečnostech, které mají být zapsány do obchodního rejstříku, bylo povinností navrhovatelky doložit kromě příslušných podnikatelských oprávnění i rozhodnutí jediného zakladatele o změně společenské smlouvy týkající se předmětu podnikání. Neučinila-li tak, rejstříkový soud odmítl její návrh právem.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně 24. dubna 2007


JUDr. Ivana Štenglová


předsedkyně senátu