29 Odo 812/2005
Datum rozhodnutí: 26.09.2006
Dotčené předpisy: § 10 předpisu č. 99/1963Sb., § 10a předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 812/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. S. a.s., proti žalované M. K. s., s.r.o., o vydání šesti kusů balneoterapeutických zařízení TOMESA a o vzájemném návrhu žalované, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 46/2002, o odvolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2003, č.j. 8 Cmo 310/2002 - 252, takto:

I. Řízení o odvolání žalované se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2003, č. j. 8 Co 310/2002 - 252, vyzval žalovanou podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ), k úhradě doplatku soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, č. j. 32 Cm 46/2002-218, ve výši 400.000,- Kč.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání s tím, že napadeným usnesením jí bylo uloženo zaplatit doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 400.000,- Kč, přičemž v poučení soud uvedl, že proti němu není odvolání přípustné. Žalovaná namítá, že tomu tak nemůže být, neboť jde ve skutečnosti ve věci zaplacení soudního poplatku z odvolání do rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, č. j. 32 Cm 46/2002 - 218, o rozhodnutí v prvním stupni, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně, a nemožnost odvolat se odporuje principu dvojinstančnosti řízení.

Odvolatelka má za to, že napadené usnesení z pohledu procedurálního je nesprávné a nezákonné, namítá, že soudní poplatek vyměřený ve výši 1000,- Kč k výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem uhradila vylepením kolkových známek. Pokud měl odvolací soud za to, že soudní poplatek z odvolání žalované byl vyměřen nesprávně, měl dle názoru odvolatelky postupovat dle ustanovení § 9 zákona o soudních poplatcích a vyzvat k zaplacení soudního poplatku ve výši, kterou měl za správnou a věc vrátit soudu prvního stupně. Nedodržením tohoto postupu znemožnil odvolatelce zvážit, zda s ohledem na vyměřený soudní poplatek na svém odvolání trvat, či ho nechat neúčinným s tím, že řízení bude zastaveno.

Odvolatelka dále namítá nesprávné stanovení výše soudního poplatku.

Odvolatelka navrhuje, aby soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 10 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2).

Podle ustanovení § 10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.

Z ustanovení § 201 o. s. ř. vyplývá, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Vyzval-li Vrchní soud v Praze žalovanou k úhradě doplatku soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, č. j. 32 Cm 46/2002 - 218, učinil tak v souladu s ustanovením § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích jako soud odvolací.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není však odvolání (srov. § 201 o. s. ř. a § 10 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž dovolání.

Občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího neupravuje. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť žalovaná zavinila, že řízení muselo být zastaveno a žalobkyni náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v. r.

předsedkyně senátu