29 Odo 800/2004
Datum rozhodnutí: 10.05.2005
Dotčené předpisy: § 19 předpisu č. 99/1963Sb., § 49 předpisu č. 97/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 800/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce označeného jako A. P., proti žalované D. P., o 467.390,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 114/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2004, č. j. 4 Cmo 79/2003-62, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2004, č. j. 4 Cmo 79/2003-62 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2002, č. j. 3 Sm 291/97-42, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2002, č. j. 3 Sm 291/97-42, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. ledna 1998, č. j. 3 Sm 291/97-12 a řízení zastavil.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že poté, co zrušil předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně tento soud vyzval zástupce v žalobě označeného žalobce, aby do deseti dnů od doručení usnesení žalobu doplnil a prokázal způsobilost žalobce být účastníkem řízení a dále doplnil překlady listin včetně žalované směnky. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 25. července 2002, ten však na ně nereagoval. Na to soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Odvolací soud konstatoval, že podle § 19 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak ten komu ji zákon přiznává. Podle § 20 o. s. ř. může každý před soudem jako účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí návrh na zahájení řízení, kromě jiného, obsahovat jméno a příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že způsobilost být účastníkem řízení mají fyzické i právnické osoby.

Protože způsobilost být účastníkem řízení patří k podmínkám řízení, je soud povinen kdykoli za řízení zkoumat, zda ten, kdo v řízení vystupuje jako účastník, má skutečně způsobilost účastníkem řízení být. Nedostatek této způsobilosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

V posuzované věci odvolací soud z překladů listin předložených advokátem v žalobě označeného žalobce zjistil, že firma A. P. , je od 3. března 1983 zapsána jako soukromý podnik v obchodní registratuře K. Z. hlavní rejstřík, kde je jako majitel zapsán P. H. P.

Tím však procesní způsobilost v žalobě označeného žalobce prokázána nebyla, neboť ani ze shora uvedených listin nelze dovodit, že jde o právnickou osobu, přitom žalobce jako fyzická osoba, tedy svým jménem a příjmením, v žalobě označen není. Soud prvního stupně proto správně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil a dříve vydaný směnečný platební rozkaz zrušil, neboť ani po výzvě tohoto soudu nebyl nedostatek podmínky řízení odstraněn.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

Podle názoru žalobce ani soud prvního stupně ani soud odvolací nevzaly v úvahu zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, jehož účelem je mimo jiné upravit právní postavení cizinců v České republice, a to jak z hlediska práva hmotného, tak z hlediska práva procesního. Z ustanovení § 49 tohoto zákona totiž mimo jiné vyplývá, že procesní způsobilost cizince, tedy cizího státního příslušníka nebo zahraniční právnické osoby, se řídí právem státu, jehož je příslušníkem.

Vzhledem k okolnosti, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce cizincem je, neboť jde o tzv. soukromý podnik založený ve Š., zapsaný v obchodní registratuře K. Z. hlavní rejstřík, kde je jako majitel zapsán P., H. P., měl toto ustanovení v zahájeném občanském soudním řízení aplikovat a přiznat žalobci procesní způsobilost, čímž by zároveň uznal, že žalobce má způsobilost být účastníkem občanskoprávního řízení. Je tomu tak proto, že cizinec má v občanském řízení před českým soudem způsobilost i v tom případě, že mu ji přiznává pouze jeho domovské právo. Okolnost, že český právní řád nezná termín soukromý podnik a nedokáže jej subsumovat pod zákonem stanovené rozdělení účastníků právních vztahů na osoby fyzické a právnické a nepřiznává mu bez dalšího procesní způsobilost, respektive subjektivitu, je v tomto případě zcela bezpředmětná. Snaha soudu přetransformovat žalobce do polohy podnikatele, jak na něj český právní řád nazírá a jak jej chápe, byla tudíž v tomto případě zcela nedůvodná.

Žalobce má tudíž za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku procesní způsobilosti, neboť v souladu s § 49 zákona č. 97/1963 Sb., byl žalobce, jako cizinec dle švýcarského práva, tedy práva státu, jehož je příslušníkem, od počátku způsobilý být účastníkem občanského soudního řízení před českým soudem.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

V ustanovení § 49 zákona č. 97/1963 Sb. se určuje, že procesní způsobilost cizince v řízení před českými soudy se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Stačí však, má-li procesní způsobilost podle československého (dnes českého) práva.

V projednávané věci odvolací soud ani soud prvního stupně nezkoumaly, zda má soukromý podnik zapsaný v obchodní registratuře ve Š. podle švýcarského práva procesní způsobilost oddělenou od osoby, která je jeho majitelem či zda je způsobilým účastníkem řízení pouze majitel takového podniku. Jejich právní posouzení procesní způsobilosti žalobce je proto neúplné, a tedy i nesprávné.

Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. května 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu