29 Odo 789/2006
Datum rozhodnutí: 26.09.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 789/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně České konsolidační agentury, proti žalovaným 1) úpadkyni A. D. s. s. r. o., 2) Ing. J. B., 3) J. B., 4) F. Š., a 5) E. Š., o zaplacení částky 1,061.836,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 179/2002, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 26 Co 442/2005-227, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Trutnově částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne 6. listopadu 2003, č. j. 5 C 179/2002-144, vyloučil věc žalobkyně proti čtvrtému žalovanému k samostatnému řízení (výrok I.), uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,061.836,- Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 1,045.790,- Kč od 24. července 2003 do zaplacení a třetí a páté žalovaným částku 530.918,- Kč s 25% úrokem z částky 522.895,- Kč od 24. července 2003 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání třetí a páté žalovaných, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. října 2005, č. j. 26 Co 441/2005-218, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k těmto žalovaným zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudkem ze dne 13. listopadu 2003, č. j. 5 C 179/2002-147, Okresní soud v Trutnově nepřipustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl návrh prvního žalovaného na přerušení řízení (výrok II.), uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni částku 530.918,- Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 522.895,- Kč od 24. července 2003 do zaplacení s tím, že plněním druhého žalovaného zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost prvního, třetí a páté žalovaných, jímž byla tato povinnost uložena částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne 6. listopadu 2003 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

K odvolání druhého žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 26 Co 442/2005-227, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil ve správném znění (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně a druhého žalovaného (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje tyto za správné. Námitku, že smlouva o úvěru nebyla za věřitele podepsána osobou oprávněnou jednat za banku, odvolací soud nepovažoval za důvodnou, neboť byla-li smlouva podepsána náměstkyní ředitele pobočky K. b., a. s., jde o osobu oprávněnou jednat za banku podle ustanovení § 15 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ). K námitce, že ručitelský závazek druhého žalovaného není splatný, neboť dlužník nebyl vyzván k plnění, uzavřel, že žaloba je výzvou k plnění ve smyslu ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. a od doby jejího doručení dlužníkovi do rozhodnutí o nároku proti ručiteli uplynula přiměřená doba ke splnění závazku druhým žalovaným. Za opodstatněnou nepovažoval ani výhradu, že druhý žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti A. D. s. s. r. o., neboť tato skutečnost nemá vliv na trvání ručitelského závazku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ).

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval skutečností, že měl snahu dohodnout se s původním věřitelem, kdežto ostatní společníci prvního žalovaného nespolupracovali . Vyjadřuje přesvědčení, že původní věřitel K. b., a. s. porušila veškerá ustanovení obchodního zákoníku při poskytování úvěru a dovolateli nemohla vzniknout nějaká povinnost vůči žalobkyni, poněvadž veškeré závazky ze smluv o úvěru převzal první žalovaný, jenž se ke svým pohledávkám, které řádně převzal na základě smlouvy o převodu obchodních podílů, hlásil a chtěl je uhradit .

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení žalobkyně K., s. r. o., zanikla výmazem z obchodního rejstříku k 31. srpnu 2006 a její procesní nástupkyní se stala Česká konsolidační agentura. Usnesením ze dne 19. září 2006, č. j. 29 Odo 789/2006-309, Nejvyšší soud rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno s Českou konsolidační agenturou.

Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Jak Nejvyšší soud již uvedl v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje tolik s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se neúplností zjištění o tom, že dovolatel měl snahu dohodnout se s věřitelem, jimiž je uplatňován dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož existence přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilá založit není.

Zpochybňuje-li dovolatel zjištění soudů nižších stupňů ohledně vzniku jeho ručitelského závazku (tím, že napadá jejich závěr o vzniku a trvání ručitelského závazku dovolatele), uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž rovněž nemůže být založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolatel neformuluje žádnou právní otázku, natož pak otázku zásadního právního významu, která by zakládala přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Jelikož dovolání druhého žalovaného není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř., odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2006

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu