29 Odo 788/2005
Datum rozhodnutí: 31.10.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 265 odst. 3 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb., § 14 odst. 1 písm. g) předpisu č. 328/1991Sb., § 36 odst. 1 písm. g) předpisu č. 40/1964Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 788/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Tomáše Brauna rozhodl v právní věci žalobce JUDr. L. G., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o., proti žalované C. H., akciové společnosti, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 96/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2004, č. j. 15 Co 254/2004 - 40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. prosince 2003, č. j. 83 C 96/2003-21, zamítl žalobu, kterou se žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o.) po žalované (C. O., a. s.) domáhal zaplacení částky 100.000,- Kč s desetiprocentním úrokem z prodlení od 8. listopadu 2001 do zaplacení. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 15 Co 254/2004-40, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že ujednání obsažené v článku V. smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. dubna 1998, uzavřené mezi žalovanou jako postupitelkou a pozdější úpadkyní jako postupníkem (dále též jen postupní smlouva ), podle kterého postupník má nárok na odměnu za odkoupení pohledávky ve výši 100.000,- Kč, splatnou do 15 dnů po uhrazení ceny všech pohledávek dle bodu II. smlouvy , je odkládací podmínkou pro vznik nároku na odměnu. Prohlášením konkursu na majetek postupníka se proto pohledávka z titulu této odměny podle § 14 odst. 1 písm. g/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), splatnou nestala. Rovněž dovodil, že žalobou uplatněnému nároku by nebylo možné přiznat právní ochranu ani pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obchodního zákoníku - dále též jen obch. zák. ); žalobce totiž vymáhá plnění po žalované, která úpadkyni poskytla plnění v hodnotě blížící se 1 miliónu Kč, za které neobdržela sjednanou úplatu. Nesplnila-li úpadkyně řádně svou povinnost z postupní smlouvy, je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, aby přes porušení svých povinností dosáhla po žalované dalšího peněžitého plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítaje, že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé po stránce právní spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud o věci rozhodl jinak než Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, který v typově shodné kauze potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně.

Konkrétně dovolatel uvádí, že předmětem sporu bylo zaplacení částky 100.000,- Kč do konkursní podstaty úpadkyně z titulu uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek za dlužníkem S. O., a. s. Postoupení bylo sjednáno jako úplatné za nominální částku 964.595,99 Kč. Podle ujednání obsaženého v článku V. postupní smlouvy měla pozdější úpadkyně jako postupník právo na odměnu za odkoupenou pohledávku ve výši 100.000,- Kč; odměna byla splatná do patnácti dnů po uhrazení ceny celé pohledávky. Úplata za postoupení pohledávky nebyla žalované uhrazena a 3. října 2000 byl na majetek postupníka (S., spol. s r. o.) prohlášen konkurs. Jedním z účinků konkursu je ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. g/ ZKV mimo jiné i to, že nesplatné pohledávky úpadce se považují v konkursu za splatné. Dle názoru soudů nižších stupňů však účinky ustanovení § 14 ZKV nenastaly proto, že plnění ve prospěch konkursní podstaty bylo vázáno na splnění (odkládací) podmínky, k jejímuž naplnění nedošlo. S tímto názorem dovolatel nesouhlasí, maje za to, že nárok na odměnu postupníku vznikl již uzavřením postupní smlouvy a jeho vznik podmíněn nebyl. Na splnění odkládací podmínky dle § 36 odst. 1 a 2 občanského zákoníku byla vázána až splatnost tohoto nároku. S přihlédnutím k ustanovení § 14 odst. 1 písm. g/ ZKV se pak dnem prohlášení konkursu stal splatným i nárok úpadkyně na zaplacení odměny ve výši 100.000,- Kč. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření přitakává závěru odvolacího soudu, že ustanovení článku V. postupní smlouvy obsahuje odkládací podmínku, jež nebyla splněna. Smyslem a cílem uzavřené postupní smlouvy byla úhrada pohledávky žalované za pozdější úpadkyní; po provedení této úhrady byla žalovaná srozuměna s vyplacením odměny postupníkovi. Požadavek dovolatele na zaplacení částky 100.000,- Kč je podle ní v tomto smyslu rovněž v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

Se zřetelem k bodu 3., článku II., části první zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

V průběhu dovolacího řízení žalovaná zanikla (ke dni 30. červnu 2006, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku) v důsledku fúze sloučením s nástupnickou obchodní společností C. H., akciovou společností. O procesním nástupnictví posledně označené žalované na místě původní žalované rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. září 2006, č. j. 29 Odo 788/2005 56, které nabylo právní moci 2. října 2006; na tomto základě pak dále v dovolacím řízení jednal jako se žalovanou s obchodní společností C. H., akciovou společností.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá. Dovolání je totiž formulováno způsobem, který účinnému věcnému přezkumu v něm označených právních otázek brání.

Ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolatel sice v dovolání uplatňuje způsobilý dovolací důvod (dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je ovšem podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je nepřípustné jako celek (srov. k tomu mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu i na závěru, že uplatněný nárok nepožívá právní ochrany pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu ustanovení § 265 obch. zák., který samostatně obstojí coby důvod zamítnutí žaloby. Závěr, že dovolání je - ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - přípustné, by tedy byl namístě, jen kdyby Nejvyšší soud shledal napadené rozhodnutí zásadně významným i pro řešení této otázky. Takové úvaze ovšem brání skutečnost, že dovolatel soustředil dovolací argumentaci pouze k popření závěru o podmíněnosti nároku na odměnu sjednanou v postupní smlouvě a úsudek odvolacího soudu založený na aplikaci § 265 obch. zák. dovoláním nezpochybnil.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu