29 Odo 782/2002
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy: § 4 předpisu č. 328/1991Sb., § 14 odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb., § 14 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb., § 66b odst. 3 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 782/2002-763

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka Dr. V. S., o návrhu S. k. v. o. s., jako správkyně konkursní podstaty úpadce S., státního podniku v likvidaci, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. K 28/95, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 1998, č. j. 4 Ko 51/98 383, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 1998, č. j. 4 Ko 51/98 383, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. listopadu 1997, č. j. K 28/95-214, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a správcem jeho konkursní podstaty ustanovil Ing. V. V.

Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 15. prosince 1998, č.j. 4 Ko 51/98-383, zastavil - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - řízení o odvolání dlužníka, uváděje, že šlo o odvolání blanketní, v němž dlužník vedle nedostatku náležitostí dle § 79 o. s. ř. neuvedl nic z toho, co je obligatorní náležitostí odvolání, totiž v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu a čeho se domáhá. Uvedené nedostatky odvolání, pro něž nelze v odvolacím řízení pokračovat, dlužník neodstranil ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 22 prosince 1997 (č. j. K 28/95-272) a poučen, že jinak bude odvolací řízení zastaveno.

Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. (jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Konkrétně dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, že v době jeho rozhodnutí odvolání trpělo takovými vadami, pro které nebylo možné v řízení pokračovat. Odvolání doplnil již podáním ze dne 17. června 1998, došlým soudu prvního stupně 18. června 1998; toto jeho podání však soud prvního stupně odvolacímu soudu neodeslal, takže ten je neměl v době rozhodnutí k dispozici. Jelikož nebyl důvod zastavit odvolací řízení, dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení byl prohlášen konkurs na majetek navrhujícího věřitele S., státního podniku v likvidaci (dále též jen státní podnik ) - a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 4. dubna 2002, č. j. 43 K 10/2002 46; správkyní konkursní podstaty jmenovaného byla ustanovena S. k. v. o. s. Jelikož přerušení konkursního řízení v důsledku prohlášení konkursu na majetek některého z jeho účastníků je (ať již ve fázi rozhodování o návrhu na prohlášení konkursu nebo ve fázi počínající prohlášením konkursu na majetek dlužníka) pojmově vyloučeno (nehledě k ustanovení § 66b odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) Nejvyšší soud jako s navrhující věřitelkou v dovolacím řízení bez dalšího jednal se správkyní konkursní podstaty státního podniku.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a je i důvodné.

Kritikou závěru odvolacího soudu, že odvolání není projednatelné, dovolatel z obsahového hlediska uplatnil i dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.

Nejvyšší soud ovšem v usneseních uveřejněných pod čísly 36/1999, 47/2000 a 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v řadě dalších rozhodnutí, vysvětlil, že je-li z odvolání (projednávaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001) zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Jelikož odvolací soud zdůvodnil zastavení odvolacího řízení právě absencí údaje o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu a čeho se domáhá, je jeho rozhodnutí již proto nesprávné a dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn právem.

Tvrzení dovolatele ohledně chybného postupu soudu při nakládání s doplněním odvolání z obsahového hlediska rovněž nevystihuje dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. (na který dovolatel výslovně odkazuje), nýbrž dovolací důvod formulovaný v ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Ze spisu je patrno, že poté, co dlužník podal proti usnesení o prohlášení konkursu ze dne 26. listopadu 1997 tzv. blanketní odvolání (č. l. 271), jej soud prvního stupně vskutku usnesením ze dne 22. prosince 1997, doručeným 20. ledna 1998, vyzval, aby odvolání doplnil o údaj, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení a čeho se odvoláním domáhá. Žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k doplnění odvolání (srov. č. l. 299-300) soud prvního stupně nevyhověl (srov. referát na č. l. 301 p. v.) a zaslal spis odvolacímu soudu, jemuž došel 10. února 1998 (srov. předkládací zprávu č. l. 301b). Podání označené jako doplnění a odůvodnění odvolání ze dne 19. prosince 1997 , datované 17. června 1998 a adresované odvolacímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jež došlo soudu prvního stupně 19. června 1998, je pak zažurnalizováno na č. l. 449-453 spisu. Podle vyjádření vedoucí soudní kanceláře ze dne 21. června 1999 (č. l. 455) nebylo posledně zmíněné podání chybou zapisovatelky odesláno za spisem k odvolacímu soudu.

Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 21. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 2936/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 89, na něž v podrobnostech odkazuje, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého, přistoupí-li odvolatel (jako zde) k odstranění vad odvolání až po uplynutí lhůty určené mu k tomu soudem prvního stupně (§ 209 věta první o. s. ř.), je věcí jeho procesní opatrnosti, aby se zřetelem k důsledkům, jež se s jeho liknavostí pojí (srov. § 209 větu druhou o. s. ř.), zaslal doplňující podání již přímo odvolacímu soudu. Nepostoupil-li však soud prvního stupně podání, kterým odvolatel odstranil vady odvolání po uplynutí stanovené lhůty, bez prodlení odvolacímu soudu za spisovým materiálem a ten zastavil odvolací řízení pro vady odvolání, pak odvolací řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na tomto základě lze uzavřít, že odvolací řízení v této věci je postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. září 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu