29 Odo 77/2001
Datum rozhodnutí: 14.11.2001
Dotčené předpisy: § 229 předpisu č. 513/1991Sb., § 231 předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 77/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně, JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobkyně M.Z., proti žalovanému Z.d.K., o 466.218,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 620/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. října 2000, č.j. 29 Co 417/2000-148, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud výrok I. rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24.5.2000, č.j. 9 C 620/97-130, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 32.471,- Kč včetně úroků z prodlení od 30.7.1994 do 17.12.1997 ve výši 433.747,- Kč a 26 % úroku z prodlení z částky 32.471,- Kč od 18.12.1997 do zaplacení. Přitom odvolací soud předchozím usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovující žalobě na zaplacení 32.471,- Kč, včetně úroků z prodlení od 30.7.1994 do 17.12.1997 ve výši 433.747,- Kč a 26 % úroku z prodlení z částky 32.471,- Kč od 18.12.1997 do zaplacení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolací soud uvedl, že žalovaná se domáhala vyplacení zbytku vypořádacího podílu, vč. úroku z prodlení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalované nevzniklo právo na jeho vyplacení, neboť její členství v družstvu skončilo tím, že převedla svůj členský podíl se souhlasem představenstva na dceru, Z.M. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že původní text zápisu ze zasedání představenstva č. 16/93, který obsahoval souhlas představenstva s převodem členství, byl dodatečně opraven na znění, ze kterého žalobkyně vyvozuje svůj nárok na vyplacení vypořádacího podílu. Tomuto opravenému znění také odpovídá žádost žalobkyně o ukončení členského poměru dohodou ze dne 10.12.1993, předložená soudu, jež byla vypracována dodatečně. Žalovaný však rozhodoval o skončení členského poměru na základě jiné žádosti, ve které byl požadován převod celého vkladu na dceru Z.M. Ve prospěch žalobkyně svědčili pouze její příbuzní, jejichž výpovědi hodnotil soud prvního stupně jako nevěrohodné, protože tito sehráli roli při zvýhodňování dalších členů rodiny v souvislosti s převodem rodinných domků na vypořádání majetkových podílů z transformace .

Odvolací soud dále uvedl, že lze souhlasit se žalobkyní, že mezi účastníky je nesporné, že požádala o ukončení členství v družstvu dohodou ke dni 31.12.1993, a že představenstvo dne 16.12.1993 vyjádřilo s ukončením členství k uvedenému datu souhlas. Zásadní pro rozhodnutí v projednávané věci však je, na základě jaké právní skutečnosti a ke kterému datu členství žalobkyně v žalovaném družstvu skončilo a zda a v jakém rozsahu převedla žalobkyně svá členská práva a povinnosti na dceru Z.M.. V případě převodu celého členského podílu by žalované nevznikl při zániku členství v družstvu nárok na vypořádací podíl podle ustanovení § 233 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ).

Soud prvního stupně se podle názoru odvolacího soudu v novém rozhodnutí řádně vypořádal s námitkou žalovaného, že představenstvu byla na jednání dne 16.12.1993 předložena prostřednictvím tehdejšího ředitele, zetě žalobkyně, k projednání žádost jiného obsahu, než kterou žalobkyně k důkazu založila do spisu, a že původní text zápisu č. 16/93 byl opraven tak, aby odpovídal nově formulované žádosti o ukončení členství ze dne 10.12.1993 (č.l. 8 spisu). Toto tvrzení žalovaného vzal soud za prokázané obsahem znaleckého posudku, podle něhož původní znění zápisu obsahuje souhlas představenstva s ukončením členství žalobkyně v družstvu a převedení vkladu na dceru Z.M. Závěru, že žalobkyně požádala o převedení celého svého členského vkladu na dceru, která byla členkou družstva, svědčí rovněž dopis žalobkyně ze dne 14.1.1997, ve kterém žádá představenstvo o revizi původního rozhodnutí, přijatého na základě její původní žádosti o převedení jejího majetkového podílu na dceru s tím, že došla k závěru, že převod na jednu dceru byl neuvážený. Skutečnost, že dne 16.12.1993 byl představenstvem odsouhlasen převod celého členského podílu žalobkyně na Z.M., prokazují věrohodné výpovědi členů představenstva, kteří shodně vypověděli, že bylo vyhověno žádosti o ukončení členství a o převod celého členského podílu žalobkyně na Z.M.

Odvolací soud rovněž uvedl, že závěr soudu, že žalobkyně projevila vůli převést celý svůj členský podíl (členská práva a povinnosti) na Z.M., je tak v souladu s výše uvedenými důkazy. Pokud příbuzní žalobkyně líčí věc jinak, je třeba hodnotit jejich výpovědi jako účelové a nevěrohodné, vedené zájmem na výsledku řízení. Proto soud prvního stupně nepřihlédl k obsahu výpovědi svědkyň L. a M., a stejně k výpovědi Ing. O., bývalého ředitele žalované a manžela jedné z dcer žalobkyně.

Opodstatněná není ani námitka žalobkyně, že se soud prvního stupně nezabýval existencí dohody o převodu členských práv na Z.M., která byla předpokladem pro rozhodování představenstva, a že žalobkyně tuto dohodu nikdy neuzavřela. Toto tvrzení je v rozporu s tvrzením žalobkyně obsaženém v odvolání, kde žalobkyně připouští, že dohoda o bezúplatném převodu členských práv a povinností mezí ní a dcerou Z.M., byla uzavřena, že se však týkala pouze části jejího majetkového podílu ve výši 1,809.339,- Kč. Existenci dohody potvrzuje ve své výpovědi i Z.M. (č.l. 72), která však shodně se žalobkyní tvrdí, že předmětem dohody měl být pouze převod podílu do částky 1,800.000,- Kč. Existence dohody tedy není popírána, zpochybňována je pouze výše podílu, kterého se měla dohoda týkat.

167

Na základě shora uvedených výsledků dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně v původní žádosti předložené k odsouhlasení představenstvu družstva požádala o ukončení svého členského poměru a zároveň o schválení dohody o převodu celého členského podílu na dceru, Z.M. Z tohoto skutkového stavu soud prvního stupně vyvodil správný právní závěr, že žalobkyni v důsledku toho nevznikl nárok na vyplacení vypořádacího podílu podle § 233 obch. zák., který v řízení uplatňuje.

K námitce žalobkyně, že způsoby zániku členství upravuje taxativně ustanovení § 231 a 232 obch. zák., odvolací soud uvedl, že výčet způsobů zániku členství v uvedených ustanoveních není taxativní, když další možný způsob zániku, a to zánik s právním nástupcem, upravují ustanovení § 229 a 230 obch. zák., která umožňují zánik členství převodem členských práv a povinností. Přitom z uvedených ustanovení vyplývá, že jakékoli dispozice s členským podílem za trvání členství v družstvu jsou dispozicemi s členstvím (členskými právy a povinnostmi). Z obsahu členství nelze vytrhávat pouze některá, například majetková, práva a jejich převod bez členství je neplatný.

Převodem členských práv a povinností na Z.M., se kterým vyslovilo dne 16.12.1993 představenstvo družstva souhlas, skončilo k tomuto dni členství žalobkyně v družstvu, čímž byly vypořádány všechny její nároky vůči družstvu a nemohlo ji proto vzniknout právo na vypořádací podíl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tj. na nedostatky skutkových zjištění a na nesprávné právní posouzení.

Za skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování dovolatelka označila zjištění, že:

a) Představenstvu družstva byla na zasedání dne 16.12.1993 předložena k projednání žádost jiného obsahu, než kterou žalobkyně předložila k důkazu do spisu, a že původní text zápisu č. 16/93 ze zasedání představenstva byl opraven tak, aby odpovídal nově formulované žádosti o ukončení členství ze dne 10.12.1993.

b) Žalobkyně požádala o převedení celého členského vkladu na dceru Z.M. žalobkyně uzavřela s dcerou Z.M. dohodu o převodu celého členského podílu.

Za nesprávné považuje žalobkyně právní posouzení věci proto, že je v rozporu s kogentní úpravou obsaženou v hlavě II. obchodního zákoníku. Konkrétně považuje za nesprávnou aplikaci institutů převodu členských práv a povinností podle ustanovení § 229 obch. zák. a zániku členství podle § 231 obch. zák. Dovolatelka tvrdí, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že požádala o ukončení členství dohodou k 31.12.1993, a že představenstvo dne 16.12.1993 vyjádřilo souhlas s ukončením jejího členství, aniž tento souhlas jakkoli podmiňovalo. Na tomto závěru nemůže nic měnit ani znalcem zjištěné znění zápisu představenstva ze dne 16.12.1993 před opravou. Dovolatelka je toho názoru, že žalovaného zavazuje jeho písemný úkon ze dne 22.12.1993, kterým sděluje dovolatelce reagenci na její žádost o skončení členského poměru.

O tom, že chtěla svůj podíl rozdělit mezi všechny dcery, svědčí i její projevy vůle vyjádřené v postupnických smlouvách , které uzavřela již 10.12.1993, tj. v den podání žádosti o skončení členského poměru dohodou. Na tom nemůže nic změnit to, že soud prohlásil následně tyto smlouvy na základě žaloby podané žalovaným za absolutně neplatné. Pokud družstvo vyjadřovalo souhlas s převodem části majetkového podílu na Z.M., jednalo se pouze o souhlas se zvýšením jejího členského vkladu o finanční částku, kterou ji dovolatelka darovala ze svého vypořádacího podílu. Je nepochybné, že k uzavření darovací smlouvy je nutný souhlasný projev vůle dárce a obdarovaného a dovolatelka i Z.M. vždy v průběhu soudního řízení uváděly, že předmětem bezúplatného převodu byla pouze část majetkového podílu ve výši 1,809.339,- Kč. Pokud by dovolatelka převáděla celý vklad na Z.M., nemohlo by již dojít ke schválení ukončení jejího členství dohodou ke dni 31.12.1993. Dovolatelka rovněž tvrdí, že převodem členských práv a povinností členství v družstvu nezaniká.

Dovolatelka dále namítá, že závěr soudu, že představenstvo dne 16.12.1993 schválilo převod celého členského podílu, je nesprávný, neboť takové rozhodnutí by mohlo představenstvo učinit pouze tehdy, když by mělo v době rozhodování k dispozici dohodu o převodu členských práv a povinností anebo by rozhodovalo za její osobní účasti. Existenci dohody o převodu členských práv a povinností nelze dovodit ani z dopisu dovolatelky představenstvu ze dne 14.1.1997, který psala předsedkyně představenstva Z.H. a dala ho dovolatelce podepsat s tím, že se tak vyřeší problémy dcer dovolatelky s převodem domků, neboť v té době bylo soudem rozhodnuto o neplatnosti postupnických smluv uzavřených dne 10.1.1993 a dovolatelka měla důvodné obavy, že dcery nebudou mít kde bydlet.

Dovolatelka požádala Nejvyšší soud, aby odložil vykonatelnost výroku napadaného rozsudku o nákladech řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka odůvodnila dovolání především tím, že rozhodnutí obou soudů vycházejí ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.].

Tento dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části.

Námitka, že se nestala okolnost, již měl soud dokazováním za zjištěnu (srov. obsah skutkových námitek dovolatelky), není sama o sobě v dovolacím řízení rozhodná, neboť je nedostatečná z hlediska skutkové podstaty vymezující dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jestliže dovolatel současně nezpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně netvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Prvou z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítne, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.

168

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, označila dovolatelka především zjištění, že představenstvu družstva byla na zasedání dne 16.12.1993 předložena k projednání žádost jiného obsahu, než kterou žalobkyně předložila k důkazu do spisu, a že původní text zápisu č. 16/93 ze zasedání představenstva byl opraven tak, aby odpovídal nově formulované žádosti o ukončení členství ze dne 10.12.1993. Při posouzení tohoto závěru dovolací soud pochybení soudů nižších stupňů neshledal. Oba soudy opřely toto skutkové zjištění o znalecký posudek, ze kterého uvedený závěr nepochybně vyplývá a dále pak o to, že tomuto opravenému znění zápisu také odpovídá žádost žalobkyně o ukončení členského poměru dohodou ze dne 10.12.1993, předložená soudu, jež byla vypracována dodatečně. V této souvislosti soudy posoudily i svědecké výpovědi příbuzných žalobkyně, které hodnotil soud prvního stupně jako nevěrohodné, protože tito sehráli roli při zvýhodňování dalších členů rodiny v souvislosti s převodem rodinných domků na vypořádání majetkových podílů z transformace . Z uvedeného vyplývá, že napadené skutkové zjištění má oporu v provedeném dokazování a že v hodnocení důkazů není logický rozpor - což ostatně dovolatelka ani netvrdí. Námitka dovolatelky je tedy lichá.

Dále dovolatelka namítla, že v provedeném dokazování nemá oporu skutkové zjištění, že požádala o převedení celého členského vkladu na dceru Z.M. Toto skutkové zjištění vzal soud rovněž za prokázané obsahem znaleckého posudku, podle něhož původní znění zápisu obsahuje souhlas představenstva s ukončením členství žalobkyně v družstvu a převedení vkladu na dceru, Z.M. Závěru, že žalobkyně požádala o převedení celého svého členského vkladu na dceru, která byla členkou družstva, svědčí podle odůvodnění rozsudků rovněž dopis žalobkyně ze dne 14.1.1997, ve kterém žádá představenstvo o revizi původního rozhodnutí, přijatého na základě její původní žádosti o převedení jejího majetkového podílu na dceru s tím, že došla k závěru, že převod na jednu dceru byl neuvážený. Skutečnost, že dne 16.12.1993 byl představenstvem odsouhlasen převod celého členského podílu žalobkyně na Z.M., prokazují též věrohodné výpovědi členů představenstva, kteří shodně vypověděli, že bylo vyhověno žádosti o ukončení členství a o převod celého členského podílu žalobkyně na Z.M. Rovněž tomuto skutkovému zjištění a hodnocení důkazů nelze vytýkat, že nemá oporu v provedeném dokazování.

A konečně dovolatelka napadá zjištění, že uzavřela s dcerou Z.M. dohodu o převodu celého členského podílu. K tomu odvolací soud v napadeném rozsudku uvedl, že uvedená námitka není opodstatněná. Žalobkyně tvrdí, že již v odvolání uvedla, že mezi ní dcerou, Z.M., sice byla uzavřena dohoda o bezúplatném převodu členských práv a povinností, že se však týkala pouze části jejího majetkového podílu. Existenci dohody potvrzuje ve své výpovědi i Z.M. (č.l. 72), která však shodně se žalobkyní tvrdí, že předmětem dohody měl být pouze převod části podílu. Je pravdou, že se soudy výslovně nevypořádaly v odůvodnění rozhodnutí s tím, z čeho dovozují, že k uzavření dohody mezi žalobkyní a její dcerou došlo v celém rozsahu členského podílu. Z odůvodnění rozhodnutí však tento závěr zcela logicky vyplývá, neboť jestliže soudy vzaly za prokázané, že žalobkyně požádala o ukončení členství - a tento závěr jak shora uvedeno z provedeného dokazování vyplývá - lze o stejné důkazy opřít i závěr, že žalobkyně s dcerou uzavřely dohodu o převodu členských práv a povinností v celém rozsahu, neboť jinak by na základě této dohody nemohlo skončit členství žalobkyně.

Proto dovolací soud uzavřel, že dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. není v projednávané věci naplněn.

Dovolatelka dále namítá nesprávné právní posouzení ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Konkrétně považuje dovolatelka za nesprávnou aplikaci institutů převodu členských práv a povinností podle ustanovení § 229 obch. zák. a zániku členství podle § 231 obch. zák. Tvrdí, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že požádala o ukončení členství dohodou k 31.12.1993 a že představenstvo dne 16.12.1993 vyjádřilo souhlas s jejím ukončením členství, aniž tento souhlas jakkoli podmiňovalo. Na tomto závěru nemůže nic měnit ani znalcem zjištěné znění zápisu představenstva ze dne 16.12.1993 před opravou. Dovolatelka je toho názoru, že žalovaného zavazuje jeho písemný úkon ze dne 22.12.1993, kterým jí sděluje reagenci na její žádost o skončení členského poměru.

Právní závěr dovolatelky o vázanosti žalovaného souhlasem představenstva s ukončením členství žalobkyně v družstvu by byl správný pouze tehdy, kdyby její členství v družstvu neskončilo již dříve. Jestliže však její členství skončilo převodem členských práv a povinnosti dříve, než představenstvo rozhodovalo o ukončení jejího členství dohodou, nemá toto rozhodnutí představenstva žádný právní význam. O ukončení členství, které neexistuje, nelze uzavřít dohodu s právními důsledky, které by jinak taková dohoda měla, stejně jako nelze uzavřít dohodu o zániku práv a povinností z neexistující smlouvy.

K tvrzení dovolatelky, že převodem členských práv a povinností nezaniká členství v družstvu, dovolací soud uzavřel, že tato interpretace ustanovení § 229 obch. zák. je nesprávná. Ustanovení § 229 je začleněno do dílu II. části druhé, hlavy II. obchodního zákoníku, do skupiny ustanovení, která je nadepsána Vznik a zánik členství a obsahuje mj. výčet jednotlivých způsobů zániku členství v družstvu a postupy směřující k jejich naplnění. Přitom v ustanoveních § 229 a § 230 upravuje obchodní zákoník jeden z postupů vedoucích k zániku členství - převod členských práv a povinností, v ustanovení § 231 několik dalších postupů a v ustanovení § 232 zánik členství smrtí. Právním důsledkem uzavření dohody o převodu členských práv a povinností člena na jinou osobu je, že nositelem převáděných práv se stává nabyvatel a převodce tato práva a povinnosti pozbývá. Jestliže převodce převede na nabyvatele členská práva a povinnosti v celém rozsahu, jak v projednávané věci dovodily soudy obou stupňů, je jediným možným důsledkem takového stavu ukončení členství převodce v družstvu, neboť nemůže být členem družstva, aniž by byl současně nositelem práv a povinností člena družstva.

169

Rovněž k námitce dovolatelky, že představenstvo nemůže schválit dohodu o převodu členských práv a povinností, aniž by mělo tuto dohodu k dispozici, dovolací soud uzavřel, že není důvodná. Zákon takový postup nepředepisuje a nepředepisuje ani formu dohody. Nic tedy nebrání tomu, aby představenstvo udělilo souhlas s dohodou, aniž by mu účastníci tuto dohodu předložili. Osobní účast žadatele při schvalování této dohody není potřebná, když představenstvo rozhoduje na základě písemné žádosti a zákon účast žadatele při projednání této žádosti nevyžaduje. Přitom rozhodnutím představenstva o souhlasu s převodem samo o sobě přechod členských práv a povinností nezakládá; je pouze jednou z podmínek takového přechodu a pokud by schvalovaná dohoda platně nevznikla, nemělo by její schválení žádné právní účinky.

Jak patrno z uvedeného, oba soudy aplikovaly ustanovení § 229 a § 231 obch. zák. správně a námitka nesprávného právního posouzení proto není důvodná.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud nerozhodl, neboť k tomu neshledal důvod.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. listopadu 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu