29 Odo 756/2003
Datum rozhodnutí: 04.05.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 756/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně C. identifikační číslo, zastoupené, proti žalovanému J. V., identifikační číslo, o zaplacení částky 2,794.399 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 83/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č.j. 11 Cmo 180/2002 373, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. října 1997, č. j. 43 Cm 83/96 57, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,794.399 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. května 1998, č.j. 11 Cmo 100/98 97, rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V pořadí druhým rozsudkem ze dne 27 dubna 2001, č.j. 43 Cm 83/96 317, soud prvního stupně opětovně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,794.399,- Kč, vycházeje ze zjištění, že žalovaný nezpochybnil dodání zboží a závazek k úhradě žalované pohledávky představující cenu dodaného zboží písemně uznal dne 15. dubna 1993 s účinky uvedenými v § 323 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Současně neuznal obranu žalovaného spočívající v námitce nedostatku jeho pasivní legitimace a nedostatku aktivní legitimace žalované.

K odvolání obou účastníků (žalobkyně podala odvolání pouze do výroku o nákladech řízení) odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (odstavec I. výroku) a změnil jej ve výroku o nákladech řízení (odstavec II výroku). Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a s ohledem na odvolací námitky žalovaného odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť provedené důkazy odůvodňují závěr, že na ni přešla v souvislosti s privatizací státního podniku C. kromě majetku všechna práva a závazky (s výjimkou průmyslových práva a práv z duševního vlastnictví) tedy i pohledávka za žalovaným. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud vyhodnotil i obsah písemné dohody účastníků ze dne 15. dubna 1993 tak, že obsahuje i uznání závazku žalovaného k úhradě kupní ceny dodaného zboží právním předchůdcem žalobkyně (z jeho závodu) ve výši 3,329.147,- Kč ve smyslu ustanovení § 323 obch. zák. Jako správné převzal odvolací soud i soudem prvního stupně provedené právní posouzení žalovaným tvrzeného převodu závazků žalovaného na společnost G. A., spol. s r.o., na základě dohody o postoupení práv a převzetí závazků ze dne 1. ledna 1993 (jejímiž smluvnímu stranami byla firma G. A., identifikační číslo a společnost G. A., spol. s r.o., identifikační číslo), když tato dohoda nemá náležitosti smlouvy o prodeji podniku podle § 476 odst. 1 obch. zák. ve znění platném v době jejího uzavření (nemohlo proto dojít k převod závazků žalovaného na zmíněnou společnost podle § 477 odst. 3 obch. zák.) a nebylo prokázáno, že by s dohodou o převzetí dluhu souhlasil právní předchůdce žalobkyně (§ 531 odst. 1 občanského zákoníku). Konečně odvolací soud akceptoval i závěr soudu prvního stupně, že nedošlo k promlčení uplatněné pohledávky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítaje, že rozsudek má po právní stránce zásadní význam pro četnost vztahů řešenými soudy . Žalovaný sice neuvedl, pro který z dovolacích důvodů dovolání podává, nicméně z jeho obsahu vyplývá, že především namítá nesprávné právní posouzení věci, tedy uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Jako otázky zásadního právního významu předestírá právní posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně a nedostatek své pasivní věcné legitimace v předmětné věci. Přitom odvolacímu soudu vytýká, že k posouzení otázky přechodu žalované pohledávky na žalobkyni neprovedl důkaz privatizačním projektem právního předchůdce žalobkyně, a že nevyhodnotil písemnou dohodu o postoupení práv a převzetí závazků ze dne 1.ledna 1993 jako platně uzavřenou smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a následujících obch. zák. pro absenci ujednání o ceně. V souvislosti s tím zdůrazňuje, že v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Králové byly provedeny zápisy, které tuto dohodu zcela akceptovaly. Konečně namítá neplatnost písemného uznání závazku s poukazem na absenci jeho podpisu na listině obsahující toto uznání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. pod písmeny b) a c). O případ popsaný v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. však nejde, když rozsudkem odvolacího soudu sice bylo potvrzeno v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž ale nebylo rozhodnuto jinak.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalobkyně výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Současně musí jít o takovou právní otázku, která má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

S přihlédnutím k obsahu dovolání má výtka nesprávného právního posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně ve skutečnosti svůj základ v kritice úplnosti a správnosti zjištění skutkového stavu (neprovedení navržených důkazů). Těmito námitkami, jakož i dalšími výhradami směřujícími do správnosti skutkových zjištění, případně hodnocení důkazů, dovolatel ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), resp. § 241a odst. 3 o. s. ř., k jejichž existenci při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout nelze.

Oproti mínění dovolatele nemá rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ani co do řešení otázky pasivní věcné legitimace žalovaného. Závěr o tom, že dohoda ze dne 1. ledna 1993 uzavřená mezi žalovaným (prodávajícím) a společností G. A., spol. s r. o. (kupující) je z důvodu absence ujednání o ceně absolutně neplatná, totiž odvolací soud nevyslovil a jeho rozhodnutí tudíž na takovém závěru nespočívá. K otázce podstatných náležitostí smluvního typu dle ustanovení § 476 odst. 1 obch. zák. (smlouvy o prodeji podniku) se pak Nejvyšší soud již vyjádřil v rozhodnutí uvedeném pod číslem 30/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s nímž není právní posouzení věci odvolacím soudem v rozporu.

Zpochybňoval-li dovolatel závěry odvolacího soudu, pokud jde o právní povahu výše uvedené dohody a o platnost uznání dluhu (ve vztahu k vznesené námitce promlčení), tyto napadené rozhodnutí po právní stránce významné nečiní již proto, že postrádají potřebný judikatorní přesah (jsou významné právě a jen pro projednávanou věc).

Zásadně právně významným nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat ani co do řešení žalovaným předestřené otázky (jíž zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně), zda schválený privatizační projekt musí obsahovat vymezení pohledávek, které nabyvatel společně s majetkem získává. Ze znění ustanovení § 15 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, jakož i z ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1996 sp. zn. 2 Cdon 30/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod číslem 14 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 402/2003) je zřejmé, že na nabyvatele přecházejí i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, bez ohledu na to, zda a jak jsou uvedeny v privatizačním projektu.

Protože Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal, dovolání žalovaného jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. května 2005

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu