29 Odo 744/2002
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 744/2002-95

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. B., proti žalovanému S. b. d. S., družstvu, o neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 415/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, čj. 14 Cmo 145/2001-66, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. června 2000, čj. 15 Cm 415/97-33, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že rozhodnutí shromáždění delegátů žalovaného ze dne 19. června 1997 o vyloučení žalobkyně z družstva je neplatné.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 25. března 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka pošty) dne 26. března 2002 předáno poště k doručení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ).

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1.1.2001.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z dodejky založené ve spisu, žalobkyni (jejímu zástupci) doručen dne 25. února 2002. Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a otiskem razítka advokáta. Téhož dne byl rozsudek doručen i žalovanému (jeho zástupci), a nabyl tak právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 25. březen 2002 (pondělí). Dovolání podané žalobkyní až 26. března 2002 je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že Nejvyšší soud odmítl, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. února 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu